Článek
JAROSLAV SEIFERT: KONVALINKY
Když vane jaro do čítanky,
a veršík nejde do hlavy,
na usmoleném růžku stránky
když dětský prst se zastaví,
***
když moucha jarem poblázněná,
chce rozbít okno křídlem svým,
opakujte ta krásná jména
a říkejte mi barvy k nim.
***
Fialka modrá! Slyším tlouci
prst jara prudce na nebe.
Sasanka bílá, běloskvoucí,
jako když vločka zazebe.
***
A žlutý podběl. Prudce léčí
svým pylem v drobné korunce.
Ty všechny hledí do slunce,
Jen konvalinka skromně klečí.
***
Už není křehkých hracích skřínek
a krajky už se nenosí,
zbyla hrst uschlých konvalinek,
vybledlý závoj kohosi.
***
A modlitbičky. Hrob a hroby,
pak ticho, rozprostřený stín.
Kéž nikdy ruka nerozdrobí
svatební závoj maminčin!
***
Pak přišla válka. Kéž by ptáci
přestali zpívat v ten těžký čas!
A šli jsme těžkou okupací
a hořkost, hořkost byla v nás.
***
A šli jsme tmou a krví, morem,
však v květnu jako z dávných dob
v tom jarním háji bělokorém
byla nám sladká dvojnásob.
***
Vždyť ústa lidu neoněmí
A za rok jistě, možná, snad
zas nové jaro půjde zemí
a v květnu budem tancovat.
***
Byla to radost bezebřehá,
být svobodni, být volni, žít!
V těch kvítkách zakleta je něha,
které je schopen tento lid!
RUDOLF MAUERSBERGER:
WIE LIEGT DIE STADT SO WÜST
Text: Aus den Klageliedern Jeremiae
Wie liegt die Stadt so wüst, die voll Volks war.
Alle ihre Tore stehen öde.
Wie liegen die Steine des Heiligtums
vorn auf allen Gassen zerstreut.
Er hat ein Feuer aus der Höhe
in meine Gebeine gesandt und es lassen walten.
Ist das die Stadt, von der man sagt,
sie sei die allerschönste, der sich
das ganze Land freuet.
Sie hätte nicht gedacht,
daß es ihr zuletzt so gehen würde;
sie ist ja zu greulich heruntergestoßen
und hat dazu niemand, der sie tröstet.
Darum ist unser Herz betrübt
und unsere Augen sind finster geworden:
Warum willst du unser so gar vergessen
und uns lebenslang so gar verlassen!
Bringe uns, Herr, wieder zu dir,
daß wir wieder heimkommen!
Erneue unsere Tage wie vor alters.
Herr, siehe an mein Elend!
MAUERSBERGER: JAK PUSTÉ LEŽÍ MĚSTO
Jak pusté leží město, které bývalo plné lidu.
Všechny jeho brány stojí opuštěné.
Jak leží kameny svatyně
rozmetány po všech ulicích.
Seslal oheň z výše
do mých kostí a nechal jej působit.
Je to to město, o němž se říkalo,
že je nejkrásnější,
že se z něho raduje celá země?
Ani nepomyslelo,
že takto dopadne;
bylo strašlivě sraženo dolů
a nemá nikoho, kdo by je utěšil.
Proto je naše srdce zarmouceno
a naše oči potemněly:
Proč na nás chceš docela zapomenout
a navždy nás opustit?
Přiveď nás zpět k sobě, Hospodine,
abychom se mohli vrátit!
Obnov naše dny jako za dávných časů.
Hospodine, pohleď na mé trápení!
„Wie liegt die Stadt so wüst“ (RMWV 4/1) je smuteční moteto. Kantor Rudolf Mauersberger je zkomponoval v roce 1945 pod dojmem zničení Drážďan ve druhé světové válce na texty z Nářků proroka Jeremiáše pro Drážďanský Kreuzchor. Poprvé bylo provedeno 4. srpna 1945 v kostele sv. Kříže.
Místo prvního provedení, 1945
Zdroj:
Jaroslav Seifert: Šel malíř chudě do světa
