Článek
43. díl - český jazyk a literatura
Škola se po dvě desetiletí posouvala od předávání znalostí k produkci výkonů: napsat esej, připravit prezentaci, vytvořit projekt, argumentovat, vyhledat informace, shrnout text. Jenže právě tyto činnosti dnes generativní AI zvládá stále lépe a rychleji. Pokud škola dál postaví hlavní část vzdělávání na úkolech typu „napiš referát“, „vytvoř prezentaci“, „shrň knížku“, riskuje, že bude děti intenzivně trénovat v používání AI, která úkol vzládne za několik sekund.
To však neznamená, že psaní esejů ztrácí smysl - naopak. Mění se jeho funkce. Esej už nemůže být především produktem, který se předloží, a tím je splněno. Esej je jen začátek, musí být dokladem myšlení, resp. také ověření, že žák dokáže správně použít dané gramatické jevy a pravidla. Učitel musí sledovat proces: jak žák zvolil argument, jak pracoval se zdrojem, zda pozná rozpor, zda umí obhájit vlastní formulaci, zda dokáže odhalit chybu v textu - a zda to vše umí ústně vlastními slovy obhájit.
A právě zde se znovu ukazuje význam teoretické výuky a všeobecného přehledu.
Člověk totiž nemůže rozpoznat chybu v něčem, o čem nic neví. Pokud AI napíše přesvědčivý, stylisticky hladký, ale věcně chybný text, žák bez znalostního základu nemá čím chybu zachytit, text zkopíruje bez čtení, a prezentuje jej jako svůj výtvor. Kritické myšlení není ale prázdná procedura, je vždy závislé na znalostech, takže použití AI jej kriticky potřebuje. Lze to vyjádřit jednoduše: AI generuje odpověď, ale člověk musí umět ověřit, porovnat, rozpoznat nesrovnalost, opravit.
A právě poslední čtyři kroky, které provádí člověk, vyžadují vnitřní model světa, tedy znalosti. Proto se v éře AI paradoxně zvyšuje hodnota klasického všeobecného vzdělání. Ne proto, že bychom chtěli soutěžit s AI v množství informací, ale proto, že bez širokého kulturního, historického, přírodovědného a jazykového základu člověk nedokáže posoudit kvalitu strojově vytvořeného obsahu.
AI dobře zvládá generovat text, ale nemá lidskou odpovědnost za pravdivost, smysl ani důsledky. Člověk musí tuto odpovědnost převzít. K tomu však potřebuje nejen dovednost „pracovat s AI“, ale především znalosti, úsudek a schopnost rozpoznat vlastní i cizí chybu.
Proto je dnes důležitější než kdy dříve zachovat posloupnost:
znalosti → porozumění → úsudek → ověření → tvorba
Nikoli: tvorba → a snad přitom vzniknou znalosti.
Z pedagogického hlediska to znamená, že teoretická výuka není reliktem minulosti, ale může být jednou z nejdůležitějších obran proti epistemické závislosti na AI.
