Článek
Minule jsme si ukázali, jak propojit druhy znalostí podle dokumentu Knowledge for 2030+ OECD s rozlišováním systémových dimenzí dle Luhmannovy teorie.
Navazuji přitom na diskusi o znalostně-kompetenčním kurikulum, v níž se MŠMT/NPI kloní i doplnění učiva (znalostí) do RVP, zatímco Stálá konference asociací ve vzdělávání (SKAV) a pan Šteffl (síť škol Scio) zastává čistě kompetenční model RVP.
Příklad hry na flétnu názorně ukazuje, že různé druhy znalostí nejsou konkurenty, ale mohou se vzájemně podmiňovat.
Druh znalosti / Příklad při výuce hry na flétnu
Disciplinární / Tóny, stupnice, rytmické hodnoty, hudební notace
Procedurální / Prstoklad, dechová technika, artikulace
Epistemické / Porozumění tomu, jak se ověřuje správnost intonace a proč určitý postup funguje
Interdisciplinární / Souvislosti hudby s fyziologií dýchání, akustikou, jazykem a matematikou
Stupnice má disciplinární obsah, ale její procvičování rozvíjí procedurální dovednosti. Dítě se přitom nemusí nejprve učit obecnou teorii motorického učení. Učitel může tuto teorii znát a uplatňovat ji při vedení žáka. Tím se vracíme k důležitému rozlišení: znalost učitele o procesu učení není automaticky učivem, které učitel ovládá, aby jej mohl zprostředkovat žákovi. Na druhé straně znalost žáka, že existuje stupnice, nic nevypovídá o tom, zda má procedurálně zvládnutý její prstoklad. A už vůbec nic o jeho schopnosti zahrát skladbu, v které je každé zaváhání slyšet, plynulost přednesu je klíčová. Jak ale srovnávat postup dítěte ve škole, když není stanoveno, čeho by měl v každém měsíci dosáhnout a v jaké plynulosti? Už jen hlasitá četba vyžaduje rychlé dekódování vytištěného textu, porozumění struktuře věty, zvnitřnění si myšlenky textu, a obratem vytvořený vnější projev - plynulou četbu, která již čtené/pochopené interpretuje. Pokud tento nácvik škola neprovádí, nemůže se pak divit, že děti jsou po prvním stupni téměř negramotné. Samozřejmě, že žádná virtuální čtenářská gramotnost, ani čtenářská kompetence ničemu nepomohou. Je třeba sedět, a nahlas číst.
Luhmann: věcná, sociální a časová dimenze
Na příkladu flétny lze ukázat také tři dimenze smyslu Niklase Luhmanna.
Věcná dimenze: Dítě se učí stupnici, nikoli proto, že stupnice musí být výsledným koncertním výkonem, ale proto, že tvoří součást struktury hudebního poznání a umožňuje další hudební činnosti. Význam cvičení nelze odvodit pouze z jeho izolované praktické použitelnosti.
Sociální dimenze: Učitel vybírá cvičení na základě své odbornosti a zkušenosti. Dítě zpravidla ještě nedokáže samo posoudit, proč je potřebuje. Výuka proto předpokládá určitou asymetrii znalostí a odpovědnosti mezi učitelem a žákem. Tato asymetrie není sama o sobě nedostatkem, ale jednou z podmínek pedagogického vedení.
Časová dimenze: Význam dnešního cvičení se může projevit až v budoucnu. Stupnice, dechová cvičení i memorování básní vytvářejí předpoklady pro výkony, které dítě v okamžiku učení ještě nezvládá a možná si je ani nedokáže představit.
Z luhmannovského hlediska tak vzdělávání pracuje s časovým rozdílem mezi současným učením a jeho budoucími možnostmi. To, co je dnes osvojováno, nemusí být totožné s tím, co bude později bezprostředně vykonáváno.
Doplnění definice všeobecného vzdělání
Na základě tohoto příkladu lze naši dřívější pracovní definici dále zpřesnit: Všeobecné vzdělání je společný, systematicky uspořádaný základ lidského poznání, který si má osvojit každý člověk bez ohledu na svou budoucí profesní specializaci. Zahrnuje disciplinární, interdisciplinární, epistemické a procedurální znalosti a dovednosti, jejichž osvojováním člověk nejen poznává svět, ale také rozvíjí paměť, jazyk, myšlení, úsudek a schopnost dalšího učení. Jeho hodnota nespočívá pouze v bezprostřední praktické využitelnosti jednotlivých poznatků, nýbrž také v jejich vzájemné návaznosti, kulturním významu a v možnostech dalšího poznávání a jednání, které člověku otevírají.
Zde je také podstatný rozdíl mezi všeobecným vzděláním a pouhou přípravou na praktické životní situace. Pan Šteffl se ptá, kdy bude dospělý člověk potřebovat sestrojit kružnici opsanou trojúhelníku? Stejně bychom se mohli zeptat, kdy bude profesionální flétnista na koncertě potřebovat zahrát všech dvanáct durových stupnic za sebou?
Takto položená otázka míjí vzdělávací smysl cvičení. Dítě se neučí pouze proto, aby jednou zopakovalo to, co se naučilo. Učí se také proto, aby jednou dokázalo něco, co dnes ještě neumí – a co bez předchozího učení ani umět nemůže.
