Článek
A pokračuje: To nikdo nezpochybňuje ani dnes. Ale žáci se znalostmi musejí umět pracovat, vyhodnocovat je a kombinovat. A k tomu právě slouží rozvoj kompetencí.
Přes deklarace ředitelky NPI Ing. Fričové je realita složitější. Samotný Národní pedagogický institut rezignoval v RVP ZV na vymezení obsahu vzdělávání a celou svou rétorikou označuje obsah výuky jako prostředek pro rozvoj kompetencí; v důsledky je lhostejné, jaké učivo bude zvoleno, má mít jen služebnou funkci. Teď sám zjišťuje, jak je obtížné sestavit modelový školní vzdělávací program.
Že redukce učiva má umožnit změnu samotného pojetí vzdělávání se objevuje již od počátků konstrukce RVP, a tato argumentační linie pokračuje ve Strategii vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ (2020), následně v Hlavních směrech revize RVP ZV (2022) a v materiálech NPI vysvětlujících revidované kurikulum. V současném čistě kompetenčním kurikulu RVP ZV (2025) dosahuje toto pojetí vzdělávání svého vrcholu, jsme již několikrát podrobně popsali. V současné době existuje snaha skrze gramotnosti do kurikula, resp. do modelového školního vzdělávacího programu propašovat zpětně učivo, ale nebude zřejmě úspěšná.
A také neplatí argument paní ředitelky: Když pan ministr mluví o znalostně-kompetenčním modelu, nemyslí návrat pouze ke znalostem, ale to, že jsou neoddělitelnou součástí výuky, stejně jako dovednosti. Co pan ministr opravdu myslí, se nedá zjistit. Z jeho dosavadních výroků ohledně revize revidovaného RVP ZV a modelových ŠVP je možné usuzovat, že RVP ZV považuje za marginální problém, který vyřeší právě NPI.
1. Strategie 2030+ (MŠMT, 2020): redukce jako předpoklad kompetenčního vzdělávání
Strategie 2030+ vychází z přesvědčení, že rychlé společenské a technologické změny a rostoucí dostupnost informací vyžadují změnu vzdělávacích priorit. MŠMT na oficiální stránce ke Strategii uvádí: „Nově bychom se tedy ve vzdělávání měli méně soustředit na memorování, a naopak více na pochopení a praktické využití znalostí“
Redukce je zde odvozena od několika předpokladů - žáci jsou přetěžováni informacemi, výuka se má více zaměřit na hlubší porozumění, má poskytovat prostor pro aktivní práci s poznatky a má rozvíjet kompetence využitelné v osobním, profesním a občanském životě. Strategie tedy nestaví redukci jako izolovaný organizační krok. Považuje ji za součást změny vzdělávacího modelu.
Podstatná je argumentační posloupnost:
A. Společenské změny a přemíra informací
B. Potřeba rozvíjet kompetence a praktické využití znalostí
C. Redukce a nové uspořádání vzdělávacího obsahu
Více času na porozumění, aplikaci a rozvoj kompetencí. Tato argumentace ovšem ještě nedokazuje, že dosavadní vzdělávací obsah byl skutečně nadměrný, které jeho části byly nadbytečné ani jak velká redukce je pedagogicky optimální. To jsou samostatné empirické a oborově didaktické otázky.
2. Hlavní směry revize RVP ZV (2022): redukce duplicit, nikoli mechanické škrtání
Dokument Hlavní směry revize RVP ZV představuje podstatně konkrétnější vymezení redukce. Obsahuje část nazvanou přímo Redukce duplicit. Autoři navrhují přezkoumat opakování témat a faktických poznatků mezi prvním a druhým stupněm základní školy i mezi jednotlivými vzdělávacími obory. Současně však upozorňují, že opakování je pro učení důležité a nelze je bez rozlišení odstranit. Výslovně konstatují: „Případná redukce nesmí proběhnout mechanicky“. Dokument totiž rozlišuje mezi nežádoucí duplicitou a didakticky účelným opakováním. Původní osnovy byly vybudovány spirálovitě a kumulativně provazovaly učivo jednotlivých ročníků - co byl před RVP je však zapomenuto.
3. Strategie 2030+: výslovný požadavek výrazného snížení objemu učiva
V úplném textu Strategie 2030+ je argument pro redukci formulován jednoznačně. Na straně 27, v části věnované jádrovému a rozvíjejícímu učivu, strategie požaduje přehodnocení obsahu kurikula a rozlišení společného základu od rozvíjejícího učiva.
Následuje pasáž s nadpisem Snížení objemu učiva, která výslovně spojuje výrazné snížení učiva ve školních vzdělávacích programech s uvolněním času pro nové metody výuky a hlubší porozumění.
První je argument přetížení: vzdělávací obsah je příliš rozsáhlý, a proto nezbývá dostatek času na jeho kvalitní osvojení. Druhý je argument pedagogické změny: redukce má vytvořit časový prostor pro pestřejší metody výuky, práci se souvislostmi a rozvoj kompetencí.
Tyto argumenty nejsou totožné. Z přetížení učivem ještě automaticky nevyplývá nutnost změnit pedagogické pojetí vzdělávání. A naopak kompetenčně orientovaná výuka nemusí ve všech případech vyžadovat menší množství znalostí. Strategie je však spojuje do jediné reformní logiky.
4. Hlavní směry: samotní autoři upozorňují na problematičnost argumentu přetížení
Za zvlášť důležitou považuji kapitolu 6.3 Jádrové a rozvíjející vzdělávací obsahy, jejímž garantem byl Dominik Dvořák. Dokument na straně 34 uvádí několik zjištění, která původní argumentaci redukce významně komplikují.
Především upozorňuje, že přetížení žáků učivem je sice často zmiňovaným problémem, avšak jeho příčiny nemusejí spočívat přímo v RVP. Mohou souviset s učebnicemi, přijímacími zkouškami, nepochopením předchozí reformy nebo s přetíženými ŠVP vytvářenými samotnými školami.
Dokument současně připomíná výsledky šetření ČŠI z roku 2017: Autoři proto upozorňují, že pouze menšina učitelů vyjadřovala potřebu významnější revize kurikula. Dokument, který má sloužit jako podklad pro redukci učiva, současně připouští, že přetížení může vznikat na úrovni školních vzdělávacích programů, učebnic a výukové praxe, nikoli samotného státního kurikula. Ještě závažnější je upozornění, že pouhé snížení počtu očekávaných výstupů nebo jejich zobecnění nemusí vést ke skutečné redukci. Pokud stát neurčí obsah dostatečně konkrétně, školy mohou z nejistoty zařazovat ještě více učiva.
Tento argument přímo souvisí s otázkou závazných osnov a společných vzdělávacích standardů.
5. NPI: redukce jako praktický úkol při tvorbě ŠVP
Na stránkách NPI se požadavek redukce objevuje také v anotacích vzdělávacích programů pro učitele. Například workshop Český jazyk a literatura v revidovaném RVP ZV výslovně zařazuje mezi probíraná témata povinný základ, jeho vztah k učebnímu plánu školy a nutnost redukce učiva či učební látky. Stejně je formulován i workshop k dalšímu cizímu jazyku. To dokládá, že redukce není pouze strategickou deklarací - je komunikována učitelům jako praktický požadavek při převádění revidovaného RVP do školních vzdělávacích programů.
Ve veřejném vysvětlení revize NPI uvádí: „Cílem je také snížit objem učiva ve prospěch hlubšího porozumění a propojení znalostí s reálným životem.“ Redukce je tedy nadále zdůvodňována stejnou základní představou: menší rozsah obsahu má umožnit kvalitnější práci s tím, co zůstane.
6. Proměna koncepce: od jádrového a rozvíjejícího učiva ke společnému obsahovému základu
Je také důležité sledovat, jak se během přípravy revize měnila terminologie.
Strategie 2030+ a rané dokumenty pracovních skupin pracovaly s rozdělením na jádrové a rozvíjející učivo, respektive jádrové a rozvíjející výstupy. Pozdější zadání pro NPI se však orientovalo na společný obsahový základ určený všem žákům. Tento posun potvrzují také odpovědi pracovní skupiny Umění a kultura, které upozorňují, že zadání již neužívá původní členění na jádrové a rozvíjející učivo.
To je podstatný koncepční rozdíl. Původní model explicitně rozlišoval společné minimum a nadstavbu. Pozdější pojetí se soustředí na vymezení společného základu, aniž by nutně zachovávalo původní dvoustupňovou klasifikaci obsahu.
7. Hlavní zjištění: redukce je zdůvodněna především pedagogickým záměrem, nikoli doložením konkrétního nadbytečného učiva
Dokumenty MŠMT a NPI uvádějí pro redukci několik důvodů. Nejvýznamnějšími jsou přetížení kurikula, potřeba hlubšího porozumění, rozvoj kompetencí, modernizace vzdělávacího obsahu a vytvoření času pro nové výukové metody. Je však nutné rozlišovat mezi zdůvodněním potřeby redukce a empirickým prokázáním jejího optimálního rozsahu, resp. prokázáním, že nové výukové metody bez definovaného učivo mohou (vůbec) fungovat. Z citovaných koncepčních dokumentů zatím nevyplývá jednotná kvantitativní analýza, která by napříč jednotlivými předměty doložila, kolik učiva je nadbytečného, podle jakých kritérií bylo identifikováno a jaký dopad bude mít jeho odstranění na vzdělávací výsledky.
Nejvýznamnější je přitom vnitřní napětí samotných Hlavních směrů: dokument současně doporučuje redukci a upozorňuje, že nejasně vymezené státní kurikulum může přetížení škol naopak prohlubovat. Z hlediska koncepčního řízení tak vyvstává otázka, zda neměla revizi RVP předcházet především analýza skutečně vyučovaného učiva, jeho časové náročnosti, návaznosti a vzdělávacích výsledků, a teprve na jejím základě rozhodnutí o případné redukci?
Zdroje:
MŠMT: Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ (2020), zejména s. 27 – jádrové a rozvíjející učivo, snížení objemu učiva.
Hlavní směry revize RVP ZV (2022), zejména kapitola 6.3, s. 34 a následující – zdůvodnění redukce, empirické podklady, rizika (upozornění na její možné nežádoucí důsledky).
MŠMT/NPI: Zadání pro NPI ČR a návazné koncepční dokumenty – vývoj požadavků na podobu revidovaného kurikula.
https://www.pedagogicke.info/2026/10/marketa-lankasova-i-mobily-do-vyuky.html
