Článek
Autorka popisuje svou hrůzu z toho, že jedna možných interpretací RVP vedoucí na konkrétně a závazně formulovaný modelový ŠVP, by se mohla stát skutečností. Přitom ona přece RVP chápe správně - a tato její interpretace je zachycená ve spolupráci s Robertem Čapkem v nedávno publikované knize Aby škola dávala smysl (nakladatelství Albatros).
RVP tehdy i teď, pořád je moderní revoluční dokument, který zahodil znalosti, nebo nechal jejich absolutní minimum, a soustředí se na jiné cíle ve vzdělávání. Soustředí se na kompetence, na to, co děti umí, na to, jestli umí komunikovat, jestli umí pracovat s těmi informacemi, jestli umí třídit, vyhledávat, sdělovat ostatním.
A to jsou výstupy, které se potom nějak ověřují, jestli jich děti dosahují.
O znalosti fakt jde až ve druhém sledu.
Ty znalosti jsou jen takový, taková pomůcka, na kterých si ty dovednosti procvičujeme.
No a ty RVP tady teda máme od roku 2025, to znamená přes dvacet let a nyní dochází v posledních letech, se tady snaží o jejich revizi. Samozřejmě jakýkoliv takhle starý dokument potřebuje občas nějaký refresh. Nicméně tahle myšlenka kompetenčních cílů, kompetenčního kurikula je pořád stejná. Nic se nemění.
Takže nějaký konec biflování, který teď má s revizí nastat, je absolutní lež. Ten nastal v roce 2005, ale zůstal na papíře. Prostě nevíme, proč doteď.
Já už se tomu veřejně divím pět let na sítích.
Takže tohle je RVP; revize a to, jak je špatně prezentovaná.
Problém škol je ten, že podle RVP si mají zpracovávat ŠVP neboli školní vzdělávací program. (…)
Prostě je to pořád ta ideologie, kterou tady chceme. Otevřené, kreativní RVP, otevřené, nebo kreativně otevřené ŠVP, ale asi to nikdo nedotáhne.
No a tak nastoupil, to je moje spekulace, ministr Plaga, a svolal druhý tým, které podle všeho vedou schopnější lidé. Ale to bude modelák (modelový předmětový ŠVP), pod který se školy prostě jen podepíšou a prostě ho převezmou.
Tím pádem, podle mě, to je ideově konec RVP. Konec svobody, kterou tady máme, protože jakkoliv trochu bezradná státní nebo možná i soukromá škola nebude vědět, jak nastavit výuku efektivně, sáhne po tom modeláku, tomto pravděpodobně, protože se asi dokončí a budou učit zase všichni stejně podle osnov. Takže jsme se za 20 let otočili v kruhu a budeme tam, kde jsme byli.
Anebo se stane další věc, že vyjdou dva ty modeláky, a to pak nechci vidět ten binec, který se rozpoutá, kdy školy nebudou vědět, co si mají vybrat. Co je tedy oficiální…
Pozn.
Anebo se stane další věc, že vyjdou dva ty modeláky, a to pak nechci vidět ten binec, který se rozpoutá, kdy školy nebudou vědět, co si mají vybrat. Co je tedy oficiální…
Vítejte v roce 1994, kdys se stal ministrem školství ekonom Ivan Pilip (ODS) v Klausově vládě (nahradil Petra Piťhu). V roce 1996 vyšly vedle učebních osnov dva vzdělávací programy Obecná škola a Občanská škola z dílny Petr Piťha, Zdeněk Helus. Následoval také vzdělávací program Národní škola v roce 1997. Původní učební osnovy (porevoluční z roku 1991) byly také roku 1996 doplněny o očekávané výstupy. V tu chvíli se systém začal rozpadat; co je tedy oficiální…
Kouzelné řešení přinesl Rámcový vzdělávací program - každý si do něj doplňte podle toho, co ve škole zrovna používáte, případně si tam doplňte sami, co uznáte za vhodné - svobodně a kreativně. Vznikly tisíce ŠVP za cenu vyčerpání pedagogického personálu českých sboroven a gigantických finančních částek. Otázka zůstala: Co je tedy oficiální…
V současné době jsou v pilotní fázi tři modelové ŠVP - předmětový, tematický a integrovaný. Co je tedy oficiální? Zdá se, že nejpraktější se ukázal ten předmětový, na kterém se dále pracuje, aby se zastavil úplný rozpad - RVP totiž žádné učivo neobsahuje - je postaven pouze na očekávaných výsledcích.
Pro někoho (zde paní Cimlovou) musí být strašné zjistit, že pochopil původní ideu RVP, stále v ni věří, ale ono uteklo dvacet let, a zjišťuje se, že ona ideologie svobody a kreativity zase takové výhody nepřináší. Resp. když vidí, že hrozí se toho, že on to někdo může opravdu chápat přesně naoapak (v tomto případě pravděpodobně tým paní doc. Šeďové okolo předmětového ŠVP).
Přitom všechny mediální výstupy paní Cimlové jsou postavené na kritice škol a učitelů, kteří ani po dvaceti letech nepochopili revolučnost RVP (ani po několika revizích), resp. její knihy, které vydává, vycházejí přece z té správné ideologii (pana Čapka, který se označuje za alternativního učitele, který se prý sám našel v osvobozujícím RVP).
Dospělí by se s odlišnými názory měli umět vypořádat (či je připustit a tolerovat) - tedy pokud to nezasahuje do jejich businessu -, ale spíš je otázka, co ty generace dětí, které tímto systémem po dvě desetiletí procházely.
A zatím není vidět na konec tunelu; tunelem teče přes OP JAK příliš mnoho peněz (NPI je s MŠMT hlavním příjemcem dotací), než aby se čerpání mohlo zastavit či přesměrovat na financování učebnic nebo něčeho užitečného. Proto nepochybně mohou na NPI paralelně pracovat dva nebo tři týmy na modelových ŠVP, peníze na to jsou.
Zdroj:
https://www.pedagogicke.info/2026/09/stekanka-ucitelka-causa-npi.html
