Článek
Sbor žáků: Vítej nám, ó velký Plage!
Hledáš snad přímou cestu z jeskyně stínů
a rovnou do budovy ministerstva světla kráčíš vznešeně,
abys pozvedl plamenný meč rozumu,
a rozsekl pavučinu našich školních osnov
dříve, než odbije půlnoc a reformy v dýně se promění?
Řekni nám: přicházíš nás ke světlu vésti,
či jen přepisovat mapy zašlých stínů?
Plagés: I já vás zdravím, mladí přátelé.
Ne za stíny já kráčím, nýbrž za světlem idejí,
které se však – jak známo – nerady nechávají chytit do tabulek.
Běžím běh kurikulární, dlouhý a vytrvalostní,
a do svitků bych si rád zatočil i skromnou svačinu selského rozumu.
Snad mi poradíte, milí přátelé, kde je nejlepší místo k pikniku:
zda na louce poznání,
či v předsíni ministerstva, kde se dobře plánuje,
ale hůře rozlišuje.
Neboť tam se praví, že kompetence jsou základem všeho,
a já – přiznávám bez obalu –
nejsem si jist, zda jsem v tomto skutečným mistrem.
Jedno však vím jistě:
hodiny nezastavím,
a tak mi nezbývá než jít dál
a doufat, že cestou pochopím,
co jsem měl vědět už na začátku.
Přemýšlel jsem, co popřát učitelům i vám, žákům,
do roku, který se před námi otevírá jako nepopsaná tabule.
Žák: A k čemu jsi dospěl, Plage? Přeješ nám více zlata v měšcích, nebo ještě pevnější střechy nad našimi školami?
Plagés: To jsou věci užitečné, avšak ne nejvyšší. Řekněte mi: co je pro stavitele důležitější – cihly, nebo vědění o tom, jak vztyčit lešení, které se nezřítí?
Žák: Jistěže vědění. Bez lešení nelze stavět do výšky a cihly by zůstaly jen hromadou hlíny. Ale pověz mi, Plage, proč se vlastně lidé ve školách učí ty složité věci jako „funkční kompetence“? Není lepší prostě dávat vřelá objetí?
Plagés: Přesně tak. Vřelé objetí je dobrý začátek. Ale představ si, že chceš postavit dům pro své přátele. Stačí ti k tomu jen dobrá nálada, nebo musíš vědět, jak smíchat maltu a jak pracovat se lžící?
Žák: No, bez malty by se mi dům asi zhroutil při prvním nárazu větru. Takže vzdělání je vlastně jako to lešení, že?
Plagés: Přesně tak. A mým novoročním přáním je, aby učitelé v roce 2026 stavěli takové lešení, které žákům dovolí vyrůst až k oblakům. Přeji si, aby každý učitel byl podobný Sókratovi: aby nepředával hotové odpovědi, nýbrž pomáhal rodit myšlenky svých žáků.
Žák: To zní krásně, ale není to v tomto světě plném sporů příliš troufalé?
Plagés: Možná. Ale pamatuj, že pravé vzdělání je to, co nám dává svobodu. Přeji tedy všem učitelům v roce 2026, aby našli trpělivost stavět lešení tam, kde je ho třeba, a odvahu jej odstranit tam, kde už žák stojí pevně sám. Aby žáci neztráceli údiv, neboť ten je počátkem veškerého poznání.
My všichni, abychom pochopili, že škola není přípravou na život, ale životem samým v jeho nejčistší podobě – v hledání pravdy.
Žák: To je vskutku ušlechtilé přání, ó Plage. Kéž se tedy v novém roce naše duše obrátí od pouhých odlesků k věcem vznešeným a věčným (skutečným a funkčním).
Plagés: Bohové nechť stojí při nás, kéž se tak stane! A teď pojďme, neboť čas nečeká ani na filosofy, ani na ministry. Šťastný nový rok, příteli!
