Článek
32. díl
Vliv zprávy A Nation at Risk (1983) a vznik mezinárodních šetření PISA
Republikánský prezident Ronald Reagan byl původně zastáncem omezení federální role ve školství (ve volební kampani 1980 slíbil zrušit nově vzniklé ministerstvo školství), a zprávu nejprve vnímal s rozpaky. Nakonec ale Bílý dům rozpoznal politickou příležitost: Reagan zprávu veřejně podpořil a začal ve svých projevech bít na poplach ohledně krizového stavu školství. Pokud je školství „v ohrožení národa“, vyžaduje to i národní reakci.
Zpráva se stala velmi vlivnou a odstartovala celoamerickou vlnu školských reforem. Paradoxně ji využili i Reaganovi ideoví odpůrci: progresivní guvernéři jako Bill Clinton (Arkansas) či Jim Hunt (Severní Karolína) v ní našli oporu pro zpřísnění maturit, testování a posílení osnov ve svých státech. Vzdělávání je však v USA tradičně doménou jednotlivých států, a proto jakékoli pokusy o jednotnou federální kurikulární reformu narážely na odpor zastánců práv států. Například snahy o zavedení národních standardů a jednotných testů (např. návrhy po roce 1983 či pozdější iniciativa „Goals 2000“) vyvolaly kontroverze a byly vnímány jako nepřípustné federální zasahování do pravomocí států.
Francie: Chevènement a počátky mezinárodního srovnávání kvality
Podobné obavy o úroveň školství se objevily i v Evropě. Ve Francii se stal v roce 1984 ministrem školství socialistický politik Jean-Pierre Chevènement, který prosazoval program rovnosti šancí ve vzdělávání bez ohledu na původ žáků. Na rozdíl od Reagana neřešil náskok rivalů Studené války, ale jako socialista bojoval proti elitářství francouzského školství. Vadilo mu, že selektivní systém (špičkové lyceum vs. slabé odborné školy) vylučuje velkou část populace z kvalitního vzdělání. K prosazení reforem však Chevènement potřeboval tvrdá data. Spojil se proto s Reaganem a obrátili se na OECD (Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj), která sídlí v zámečku na předměstí Paříže s požadavkem vytvořit mezinárodního srovnání výsledků škol. Francie překvapivě našla společnou řeč se Spojenými státy: ačkoli Reagan a Chevènement stáli politicky na opačných pólech, oba chtěli mít k dispozici mezinárodní ukazatele kvality školství – každý ovšem z jiného důvodu (USA kvůli hospodářské konkurenceschopnosti, Francie kvůli odhalení domácích nerovností).
OECD v té době vzdělávací statistiky teprve rozvíjela. Spojené státy vyvíjely silný tlak – na konferenci OECD ve Washingtonu 1987 Američané varovali, že pokud OECD nezačne pravidelně hodnotit výsledky vzdělávání, stáhnou se z jejího vzdělávacího programu. Zpočátku se mnohé evropské země bránily: myšlenka, že nějaká mezinárodní organizace bude testovat „naše“ školské systémy, jim připadala jako „nepřípustné vměšování“. V zákulisí však rostla koalice pro změnu právě za přispění Francie. Chevènementovo ministerstvo v rámci OECD podpořilo vytvoření nového mezinárodního přehledu, který by odhalil i „bídnou úroveň“ mnoha průměrných francouzských žáků a poskytl tak podklady pro reformy. Tato neobvyklá aliance USA a Francie postupně převážila. V roce 1997 členské státy OECD odhlasovaly spuštění nového programu hodnocení patnáctiletých žáků – tím odstartoval projekt PISA (Programme for International Student Assessment). OECD angažovala stovky expertů, aby zajistila odborně nezpochybnitelnou metodiku testů, a během několika let provedla pilotáže a připravila první ostré testování.
