Článek
Demokracie je procedura volby, rovnost hlasu, možnost kandidovat, pravidelné střídání moci, ochrana menšiny. Tomu se říká procedurální demokracie (Schumpeter). Je to technický mechanismus výběru vládců. Ale to je jen minimum.
Demokracie stojí na teoretických a kulturních předpokladech. Každá stabilní demokracie stojí na něčem hlubším sdíleném jazyce, respektu k pravidlům, schopnosti přijmout porážku, rozlišování pravdy a lži, odpovědnosti jednotlivce, důvěře v instituce. To je rovina, kterou zdůrazňovali Komenský – bez formace člověka není řád obce, Tocqueville – demokracie je zvyk, Arendtová – bez světa, který předáme dětem, demokracie nepřežije, Havel – demokracie je práce s pravdou.
Tato rovina není procedurální, nýbrž antropologická a kulturní. Demokracie nepředpokládá jen hlasování. Předpokládá člověka, který umí myslet, snese nesouhlas, chápe pravidla, umí oddělit osobní od veřejného, ví, že pravda není hlasováním. Bez tohoto základu se demokracie mění v populismus, boj zájmů, hlasitost bez obsahu.
Lze demokracii přenést do školy? Tady se mísí dvě roviny. 1/ Škola jako příprava na demokracii - ano - učí respektu k pravidlům, vede ke schopnosti argumentovat, umožňuje diskusi, učí přijímat autoritu i kritiku. To je výchova k demokracii. 2/ Škola jako demokratická instituce - zde je problém - škola není parlament. Dítě není dospělý občan. Vztah učitel–žák není vztah volič–zástupce. Škola je asymetrická struktura: učitel ví více, žák se teprve učí, odpovědnost nese dospělý. Demokracii nelze plně „implementovat“ do výuky jako model řízení. Protože demokracie předpokládá hotového občana, škola formuje toho, kdo se občanem teprve stane.
Kde vzniká dnešní zmatek? Současný diskurz často předpokládá, že demokracii děti naučíme tím, že ji zavedeme do školy. Ale dochází k záměně: procedura (hlasování, participace) vs. formace (zrání, odpovědnost, poznání světa). Demokracie není metoda výuky, je to výsledek výchovy.
Zásadní napětí vzniká, pokud školu plně „demokratizujeme“: oslabíme autoritu učitele, relativizujeme obsah, zploštíme odpovědnost. Pokud ji naopak zcela uzavřeme, nevychováme občany. Řešením není ale extrém. Škola má být vnitřně řádná a odpovědná (asymetrická struktura), vně orientovaná na svobodnou společnost.
Souhrnem: demokracie není jen procedura, Je to kulturní a mravní stav společnosti. Škola ji nemůže simulovat v plném rozsahu, může k ní pouze vychovávat. Demokracie bez formace vede k chaosu, formace bez svobody vede k autoritářství.
Dnešní škola stojí mezi těmito póly, aniž by si toho byla vědoma.
