Článek
15. díl - přílohy
Článek autorského týmu NPI uvádí v článku následující. Má to být zřejmě vysvětlení (obrana) práce NPI.
Revidovaný RVP ZV je nadále chápán jako rámcový dokument, jehož cílem není detailně standardizovat vzdělávací obsah ani předepisovat jednotné postupy výuky. Jeho funkcí je vymezit společný vzdělávací rámec a základní směřování vzdělávání, v jehož mezích mají školy odpovědnost i prostor pro vlastní pedagogická rozhodnutí. Tento rámcový charakter dokumentu považuje NPI za klíčový a za funkční východisko dalšího postupu úprav RVP.
Článek [Pelánka: Slovesa jako překážka měřitelnosti] oprávněně poukazuje na to, že samotné znění závazných OVU nemůže nést celý společný vzdělávací základ, který má být zajištěn napříč školami.
Autor článku upozorňuje, že formulace OVU v RVP ZV mají často charakter obecných vzdělávacích cílů (learning aims), nikoli jednoznačně měřitelných výsledků učení (learning outcomes). NPI považuje za důležité zdůraznit, že toto pojetí není výsledkem opomenutí, ale záměrného rozhodnutí vyplývajícího z kompetenčního charakteru kurikula.
OVU v RVP ZV jsou formulovány jako learning outcomes, nemají však sloužit jako přímý nástroj hodnocení výkonu žáků, ale jedná se o závazné požadavky na rozvoj znalostí, dovedností, postojů a hodnot, kterých má žák v daných uzlových bodech dostáhnout. Současně si OVU zachovávají rámcový charakter, což znamená, že jejich znění má umožňovat naplňování OVU různými cestami.
Kompetenční pojetí vzdělávání je v RVP ZV vyjádřeno dvěma vzájemně propojenými liniemi. První z nich tvoří klíčové kompetence jako samostatná obsahová kategorie, vymezená závaznými OVU v uzlových bodech a doplněná vzdělávacími strategiemi učitele a námětovníkem projevů žáků. Druhou linii představují kompetenčně formulované OVU vzdělávacích oborů a průřezových témat, které s vědomím klíčových kompetencí směřují k aplikačnímu uplatnění vědomostí, dovedností, postojů a hodnot v různých situacích, ve škole i mimo ni, a zdůrazňují aktivní konstrukci znalostí žákem, rozvoj kritického myšlení a metakognitivních dovedností.
Tyto dvě linie nejsou zaměnitelné, přesto však společně vytvářejí celek, který nelze redukovat na soubor izolovaných, měřitelných výstupů.
Vztah mezi závaznými OVU a jejich metodickým rozpracováním představuje jednu z hlavních strukturálních slabin současného nastavení.
[Pelánek poukazuje na to, že] současné pojetí OVU může vést k situaci, kdy se závazná část RVP stává příliš obecnou a její skutečný obsah je odvozován až z nezávazných podpůrných materiálů. To je problematické zejmé na z hlediska srovnatelnosti vzdělávání a transparentnosti očekávání vůči školám, žákům i dalším aktérům vzdělávacího systému.
V obecné části RVP je vymezeno, že „popis fáze ‚Splněno‘ specifi kuje očekávanou úroveň osvojení OVU žákem. Slouží učiteli jako vodítko, jak rozpoznat, že žák již daného OVU dosáhl, nebo v jakém rozsahu si OVU osvojil“. Tento nejasný vztah mezi formálním statusem a faktickou funkcí oslabuje kontrolovatelnost naplnění společného vzdělávacího základu a zvyšuje riziko rozdílných interpretací první vrstvy kurikula na úrovni škol.
Zdroj:
Pedagogika, roč. 76, č. 1, 2026, s. 109–112
http://pages.pedf.cuni.cz/pedagogika/
https://www.pedagogicke.info/2026/05/tym-autoru-z-npi-ocekavane-vysledky.html
