Článek
31. díl - příloha
Ministr školství Robert Plaga dnes (24. 5. 2026) reagoval na aktuální problémy testování České školní inspekce velmi ostře, když uvedl, že si předvolá již zítra ústředního školního inspektora Tomáš Zatloukal a je připraven celé testování přerušit nebo zcela zastavit. Technické, organizační i obsahové problémy letošního šetření jsou nepochybně závažné. Současně však vzniká riziko, že se česká veřejná debata opět začne pohybovat v extrémech. Jedná se o případ zneužití testování žáků vybraných škol ze znalostí a dovedností, či lépe řečeno očekávaných výsledků učení z českéh jazyka a matematiky, do kterého byl přidán kontroverzní dotazník zaměřený na zjišťování socioekonomického statut rodiny a na psychický stav testovaného žáka. Protože se debata vyhrocuje opět do extrému, není na škodu připomenout kontext testování.
Plošné či výběrové testování z ČJL a MA samo o sobě není anomálií ani excesem současného školství. Naopak: již od zavedení rámcových vzdělávacích programů po roce 2004 vznikla otázka, jak stát vůbec bude ověřovat výsledky vzdělávání v systému, který zrušil tradiční osnovy, posílil autonomii škol a přešel na kompetenčně orientované kurikulum.
Právě tato otázka vedla kolem roku 2010–2011 ke vzniku standardů základního vzdělávání a k úvahám o plošném ověřování výsledků vzdělávání. Tehdejší debata však byla mimořádně konfliktní. Část pedagogické veřejnosti, zástupci neziskového sektoru i reformně orientovaných organizací se proti plošnému testování ostře postavila. Typickým příkladem byl otevřený dopis premiérovi Petr Nečas publikovaný organizací EDUin, který tvrdil, že plošné testování povede ke zhoršení kvality výuky, zúžení kurikula a deformaci vzdělávacího procesu.
Jenže zde vznikl zásadní paradox české vzdělávací reformy. RVP ZV totiž postupně odstranilo pevně definované osnovy a explicitní obsahovou strukturu vzdělávání, avšak současně stát nedokázal vytvořit a do výuky implementovat stabilní systém standardů, které by jasně určovaly alespoň minimální obsah vzdělávání (pro dobré standardy je lepší stanovit maximální úroveň zvládnutého učiva), očekávanou úroveň znalostí, návaznost mezi výukou a hodnocením, ani vztah mezi kurikulem a evaluací.
Přitom právě standardy byly od roku 2011 chápány jako určitá korekce „vyprázdněného“ rámcového kurikula. Navíc bohužel nešlo o českou iniciativu; na problém absence možnosti standardizovaného ověřování výsledků upozornili zástupci OECD, kteří dlouhodobě doporučovali posílení evaluace výsledků vzdělávání, srovnatelnost škol, měření minimálních standardů a větší transparentnost vzdělávacího systému.
Jinými slovy: české školství se po zavedení RVP dostalo do situace, kdy stát ztratil jasnou kontrolu nad obsahem vzdělávání, a právě plošné testování mělo být jedním z nástrojů, jak tuto ztracenou vazbu znovu vytvořit. Po fiasku s pokusem zavést plošné testování, které se mělo konat jednou za tři roky, se testuje nepravidelně a pouze vybrané školy. Přesto byla zavedena Jednotná přijímací zkouška, naostro od roku 2017, která vede v současnosti k opačnému fiasku, neboť přitom nebyla stanovená nepodkročitelná bodová hranice, tudíž se systém zvrhl do selekčního testování, na což základní školy povětšině nezúčastněně přihlížejí - ví, že kdo z rodičů chce, zaplatí dítěti kurz přípravy na test Cermatu.
Současná krize kolem testování ČŠI proto není pouze technickým selháním jedné instituce. Odhaluje hlubší problém české vzdělávací politiky posledních dvaceti let: rozpad vazby mezi kurikulem, standardy, výukou a hodnocením. A do toho se zamíchá personalizovaný dotazník na wellbeing a rodinné poměry žáků bez jakékoliv komunikace směrem k rodičům.
Plošné testování přitom samo o sobě není problémem. Naopak, v moderním vzdělávacím systému je určitá forma systémového ověřování výsledků vzdělávání prakticky nezbytná. Bez něj stát není schopen zjistit, zda školy naplňují cíle vzdělávání, zda nevznikají extrémní regionální rozdíly, ani zda systém skutečně poskytuje dětem minimální vzdělávací základ. A bez standardů výuky to nejsou průběžně schopni zjistit ani ředitelé.
Otázkou tedy není, zda testovat, ale co přesně testovat, na základě jakých standardů, s jakou legitimitou a jakým způsobem propojit evaluaci s reálným jasně strukturovaným kurikulem.
Stojíme před otázkou, které české školství nevyřešilo za posledních dvacet let.
Zdroj:
https://www.pedagogicke.info/2026/05/robert-plaga-jsem-pripraven-cele.html
https://www.eduin.cz/clanky/dobes-zmenil-nazor-na-selekcni-testy-zaslouzi-pochvalu/
https://www.eduin.cz/clanky/otevreny-dopis-premierovi-vlady-petru-necasovi-plosne-testovani-zabrani-zkvalitneni-vyuky/
https://www.eduin.cz/clanky/pedagogove-a-psychologove-vyzyvaji-rodice-k-bojkotu-plosneho-testovani/
