Článek
51. díl - přílohy
Na webu se uvádí definice: Evaluačním nástrojem rozumíme spolehlivou metodu či techniku sběru dat pro účely vlastního hodnocení školy nebo postupy podporující různé fáze evaluačního procesu. Mohou jimi být didaktické testy (které v rámci projektu vytvářeny ani ověřovány nebudou), dotazníky pro žáky, rodiče, učitele, hospitační protokoly, různé záznamové listy, kroniky akcí školy, rozhovory se žáky, rodiči, nebo metody podporující diskusi, stanovení priorit, směřování rozvoje školy apod.
Projekt vznikal v období, kdy české školství přecházelo od centralizovaného modelu osnov, k autonomii škol, tvorbě vlastních ŠVP a kompetenčně orientovanému kurikulu. Protože stát současně oslaboval přímou kontrolu obsahu výuky, hledal nový mechanismus řízení systému. Tím se stala evaluace. Logika byla poměrně jednoduchá: když stát nebude detailně určovat, co a jak se učí, bude monitorovat kvalitu školy prostřednictvím různých indikátorů, dotazníků a evaluačních nástrojů.
NÚOV (později NÚV) proto vytvořil soubor nástrojů zaměřených například na klima školy, vztahy mezi učiteli a žáky, spolupráci školy s rodiči, školní kulturu, řízení školy, komunikaci, spokojenost aktérů vzdělávání a další tzv. měkké ukazatele kvality. Je důležité si uvědomit, že tyto nástroje vznikaly ve stejné době, kdy se do českého školství silně dostával jazyk kompetencí, kvality školy, autoevaluace, klimatu, participace, wellbeingu a školního rozvoje. Pozornost se přesouvala od obsahu vzdělávání, k procesům, vztahům, řízení a subjektivněji měřitelným oblastem fungování školy.
Právě zde vzniká zajímavá souvislost s pozdějšími Kritérii hodnocení podmínek, průběhu a výsledků vzdělávání České školní inspekce. ČŠI sice přímo nepřevzala jednotlivé dotazníky z tohoto webu, ale významová logika je velmi podobná. V inspekčních kritériích se postupně objevují oblasti jako klima školy, bezpečné prostředí, podpora osobnostního rozvoje, spolupráce aktérů, řízení pedagogických procesů, práce se zpětnou vazbou, podpora wellbeingu, kultura školy. To znamená, že část původního autoevaluačního myšlení NÚOV/NÚV se postupně stala součástí inspekčního jazyka.
Kritici tohoto vývoje upozorňují na zásadní problém: systém začal stále více hodnotit prostředí školy a stále méně explicitní vzdělávací obsah. Jinými slovy: sleduje se klima, vztahy, procesy, komunikace, wellbeing, koncepce řízení v různých oblastech, ale mnohem méně je systémově sledováno, co a kdy přesně se učí, jaká je návaznost učiva a zda všichni žáci skutečně získávají společný vzdělávací základ.
Novela školského zákona č. 472/2011 Sb. zrušila povinnost škol zpracovávat formální a samostatnou Zprávu o vlastním hodnocení školy. Tato zpráva již nepatří mezi povinnou dokumentaci. Podle současné legislativní změny nejsou bližší parametry (struktura, obsah, termíny) autoevaluace stanoveny. Je tedy na škole samé, jakým způsobem se vlastního hodnocení chopí.
V širším kontextu je proto web evaluacni-nastroje.nuov.cz důležitým dokumentem jedné celé etapy české vzdělávací politiky. Ukazuje posun od kontroly učiva, ke kontrole procesů, od osnov, k evaluaci klimatu, od explicitního obsahu, k managementu kvality školy.
Proto je tento web zajímavý nejen jako technický soubor dotazníků, ale jako doklad hlubší proměny toho, co český vzdělávací systém začal považovat za hlavní ukazatel kvality školy.
Web Evaluační nástroje není od roku 2012 aktualizován. Jaké byly další osudy těchto materiálů?
Zdroj:
https://www.nuov.cz/ae
https://www.nuov.cz/ae/evaluacni-nastroje
https://www.nuov.cz/ae/otazky-a-odpovedi
