Článek
3. díl - předpoklady řešení
1. Proč nestačí kompetence
Pojem kompetence odpovídá na otázku: Co má jedinec dokázat v jednání? Je orientovaný na výstupy, na výkon, na situované použití znalostí. Ale neodpovídá na klíčovou otázku systému: jak má být poznání strukturováno, aby se vůbec mohlo stát kompetentním jednáním? Výsledkem je známý paradox kompetence jsou deklarovány, gramotnosti měřeny, obsah je rozvolněn, učivo přestává tvořit smysluplnou strukturu. Zde vstupuje pojem koherence.
2. Základní definice: co je koherence
Pracovní definice: Koherence je vlastnost kurikula, v níž jsou znalosti, dovednosti a pojmy uspořádány do vnitřně logické, hierarchické a časově návazné struktury, která odpovídá povaze oboru a umožňuje kumulativní učení.
Zatímco kompetence odpovídá na otázku „co umím dělat“, koherence odpovídá na otázku „v čem a proč se mohu učit dál“.
3. Kvalita: koherence
V roce vyšel v Americe (Michigan State University) článek A Coherent Curriculum od Schmidt et al. (2004), v němž je Česká republika řazena k vzorovým zemí s koherentními osnovami a s výbornými výsledky v testování PISA 2002. Autoři pojmenovávají posun: Domníváme se, že jednou z nejdůležitějších charakteristik definujících kvalitu obsahových standardů je to, co nazýváme soudržností. Standardy obsahu a učební osnovy definujeme jako soudržné, pokud jsou témata a výkony formulovány v časové souslednosti, jsou logické a odrážejí, kde je to vhodné, sekvenční nebo hierarchickou povahu obsahu disciplíny, z níž daný obsah osnov vychází.
Tedy ne kolik učiva, ne jen soulad dokumentů, ne jen náročnost, ale vnitřní logika obsahu v čase. Koherence znamená málo témat, jasná posloupnost, systematické prohlubování, žádné náhodné návraty bez funkce.
V roce 2004 jsme osnovy, které si ostatní brali jako vzor, zrušili.
4. Čtyři dimenze koherence (návrh modelu)
A. Vertikální koherence (časová) - odpovídá vývojové logice učení. Témata mají začátek, rozvoj a uzavření, nevracejí se mechanicky, každá etapa připravuje další.
B. Horizontální koherence (strukturální) - odpovídá vnitřní logice oboru. Pojmy v jednom ročníku spolu souvisí, nejsou nahodilou sbírkou dovedností, podporují společný koncept.
C. Konceptuální koherence (epistemická) - odpovídá „myslet jako matematik / historik / biolog“. Učivo vychází z klíčových idejí disciplíny, ne z mechanických operací, důraz na vztahy, struktury, principy.
D. Didaktická koherence (systémová) - snižuje nároky na improvizaci, zvyšuje rovnost. Osnovy ↔ učebnice ↔ výuka ↔ evaluace: učitel ví co učit, proč, kdy to má smysl.
5. Kompetence - Koherence
Kompetence bez koherence znamená nahodilý výkon; Koherence bez kompetencí znamená akademismus. Smysluplné vzdělávání vyžaduje obojí.
6. Koherence jako protiváha „kompetencí“
Kompetence se staly bezdomovcem tehdy, když ztratily kurikulární dům – tedy koherentní strukturu obsahu, v níž by mohly vyrůstat. Koherence je „nosná konstrukce“, kompetence jsou „obyvatelé“. Bez domu nelze bydlet, bez nosné struktury nelze jednat smysluplně.
7. Koherence jako normativní pojem
Na rozdíl od kompetencí je koherence normativní (osnov jsou více či méně koherentní), disciplinární (jiné v matematice, jiné v dějepise), neutrální vůči ideologiím. Koherence neříká, co si má žák myslet, ale jak má být poznání uspořádáno, aby myslet vůbec mohl. Zatímco kompetence popisují, co má žák dokázat, koherence určuje, zda k tomu má vůbec možnost – skrze smysluplně uspořádané poznání.
8. Osnovy podporují hluboké myšlení
Aktuální článek (2025) s názvem „The role of knowledge-rich curricula in promoting deep thinking and complex skill acquisition“ („Role učebních plánů bohatých na znalosti při podpoře hlubokého myšlení a osvojení komplexních dovedností“) se věnuje tomu, jak kurikula, která jsou orientovaná na systematické budování znalostí, podporují hluboké a smysluplné učení žáků a umožňují jim rozvíjet komplexní kognitivní dovednosti.
Autoři mezi hlavními tezemi článku uvádějí: individuální rozdíly v úrovni znalostí mezi žáky bývají na začátku povinné školní docházky velké, a tyto rozdíly se prohlubují dál, pokud se neřeší skrze strukturované učivo; znalosti hrají klíčovou roli při hlubokém porozumění a při osvojování složitějších dovedností; kurikula bohatá na obsah s jasnou strukturou a koherencí mohou zlepšit výsledky vzdělávání a snížit rozdíly mezi žáky; systematická výuka znalostí je důležitou součástí přípravy žáků na pokročilé kognitivní úlohy.
Autoři článku díky výzkumu poukazují na to, že hluboké porozumění a schopnost řešit komplexní úlohy nevznikají spontánně, ale vyžadují systematickou práci se znalostmi. To odpovídá moderním didaktickým předpokladům, že
a) znalosti nejsou izolovanými fakty, ale strukturovanými schématy, které umožňují uvažovat a řešit problémy,
b) bez pevného základu znalostí je obtížné rozvíjet vyšší kognitivní a metakognitivní dovednosti.
Článek zdůrazňuje interakci znalostí, dovedností a kompetencí, a že především široká a hluboká znalostní základna je předpokladem pro propojování a komplexní dovednosti. To potvrzuje, že bez dostatečných znalostních struktur nemůže žák efektivně řešit problémy, komunikovat, modelovat či reflektovat, což přímo ovlivňuje zejména schopnosti dosáhnout vyšší úrovně (stupňovitě či spirálovitě chápané) v podobě kompetencí. Článek doplňuje empirickými daty podloženou diskusi o tom, že kurikula nemohou být založena jen na nadřazených kategoriích (kompetence, gramotnosti) bez položení pevného znalostního základu.
Znalost není pasivní vstup; je aktivním nástrojem a předpokladem k řešení úloh. Přechod od vědomostí a dovedností ke kompetencím není lineární; kompetence k učení, kritické myšlení a argumentace se buduje na znalostní základně, nikoliv od ní odděleně.
Zdroje:
https://www.nifdi.org/research/journal-of-di/volume-4-no-1-winter-2004/454-a-coherent-curriculum-the-case-of-mathematics/file.html
https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S1041608025001050
