Článek
15. díl
Oč jde u PISA a jiných testů, je konstrukce katastrof vzdělání. Ty představují masu k manévrování, s níž lze provádět vzdělávací reform všeho druhu. Zájmy, které se za tím skrývají, jsou rozmanité – jen nemají co do činění se vzděláním. Jde o koncepty konkurenčně orientovaného výcviku ve službě hospodářství; k tomuto účelu musí být system vzdělávání nejprve infikován umělou soutěživostí. PISA k tomu představuje nejmocnější instrumentář. Jde o prebendu empirického výzkumu vzdělávání, kterýlační po datech, jež se mají interpretovat konfromně vůči duchu doby; jde o politiku vzdělávání, která o vzdělávání už nechce přemýšlet, nýbrž být zásobována čísly – ať už znamenají cokoli; a jde o neutišitelnou touhu po žebříčcích, vrcholných místech, a o masochistické sebeobžalovávání, kdyby se jich zase jednou nemělo dosáhnout: „Pokud lidé věří, že prostě větší počet bodů PISA je lepší než menší, vsadí vše na to, aby dosáhli vice bodů. Vzdělání se nereflektovaně sklání před silou srovnávací míry, I když tato spočívá v čirých tvrzeních.“ Pokud „přizpůsobování světu zdání“ nezdaří, vládnou potřeby jednání a reformy; když k tomu ještě chybí rozumné koncepty, vzmáhá se nerzovita a hektičnost.
Tato panika se prominentně projevuje ve vzdělanostní politice samé a v oněch středních vrstvách, pro něž hraje vzdělání významnou roli jako garant životního standard, profesního úspěchu, sociálního statute a šancí na vzestup. I když se v médiích s oblibou vytváří dojem, že se zde jedná o široký společenský konsenzus, platí to je v úzkých mezích. V této souvislosti se nesměla a ani nadále nesmí stavět rozhodující otázka, že vzdělání je nejen právem, ale že by toto parvo – jehož využití ostatně není vůbec nucené – mohlo implikovat i povinnosti. Ne všude, kde se vzdělání odpírá, spočívá vina na systému nebo na tom, kdo je nabízí.
Vzdělání je fenomén středního stavu. Pro elity je bezvýznamné buď proto, že je samozřejmé, nebo zbytečné. A takzvané vrstvy vzdálené vzdělání mají jiné hodnoty a ideály, na něž by chtěly orientovat své životní projekty. Jen střední vrstva ohrožená globalizací ještě věří ve své šance prostřednictvím vzdělání a v sociální vzestup shromažďováním ECTS bodů, modulů a certifikátů. Tyto šance se však současně zdají být ze všech stran ohroženy: pracovních míst pro maturanty a akademiky je poskrovnu, vzdělávání se zhoršuje, záplava akademických zakončení všeho druhu je znehodnocuje, nářky podnikatelů na slabiny jejich mladých spolupracovníků se hromadí, praktika a prekérní poměry se zaměstnáním se množí a hon na dodatečné kvalifikace, které sotva ještě něco přinesou, začal už dávno. Rodiče ze střední vrstvy pak take tlačí na hyperkvalifikaci svých dětí: angličtinu ve školce, čínštinu v přípravce, computer literacy od narození, a ze všeho jen to nejlepší: v jeslích, školkách, základních školách, gymnáziích, univerzitách, učitelích, profesorech, stanovištích. Začíná být těsno. A když už nepomůže nic, zakočí farmaceutický průmysl. Tělo nechat v klidu a dopovat mozek – i to může být perspektiva vzdělání.
Zdroj:
K. P. Liessmann: Hodina duchů, Logika katastrof vzdělávání, 2015.
