Článek
V úterý vyhlásila pětice odborových organizací na pražském letišti stávkovou pohotovost. Důvod: ministerstvo financí jako jediný akcionář vybralo do čela představenstva Letiště Praha Radomíra Lašáka. Odbory ho odmítají a už dřív vyzvaly vládu, ať výběr přehodnotí. Argument mají jednoduchý – Lašákova profesní minulost je „neoddělitelně spojena s úpadkem a zánikem“ Českých aerolinií.
Mají pravdu. Lašák vedl ČSA v letech 2006 až 2009. Aerolinky tehdy nezvládly nástup nízkonákladových společností a musely přistoupit k rozprodeji majetku. Firma se z toho už nevzpamatovala – definitivně skončila loni, po skoro sto letech existence.
Timing, který nikoho neurazí
Jiří Pos, dosavadní šéf letiště, odchází koncem srpna. Nahradí ho tedy muž se zkušeností s řízením státní firmy do bankrotu – a přichází přesně ve chvíli, kdy premiér Babiš nahlas přemýšlí, jestli by nešlo dát část letiště na burzu. Padla konkrétní čísla: až 40 procent akcií, desítky miliard korun do rozpočtu. Mluvčí ministerstva financí sice tvrdí, že žádné konkrétní kroky k IPO se zatím nechystají. Jenže pokud Lašáka opravdu jmenují, bude to podle všeho právě on, kdo přípravu na vstup na burzu povede.
Náhoda? Možná. Ale řekl bych, že ne.
Už jsme to viděli u Explosie
Před pár týdny jsem psal o Explosii – pardubické zbrojovce, která loni vydělala rekordních 838 milionů čistého zisku a tržby jí meziročně vzrostly o 64 procent. Přesto ji chce Babiš prodat, přestože celá jeho politická značka stojí na větě „ODS všechno rozprodala“. U Explosie šlo o tvrdý, přímý krok – prodáme ziskovou firmu, hotovo.
U letiště je postup jemnější, ale vede stejným směrem. Nejdřív dosadit člověka, který má za sebou rozprodej majetku státní firmy. Pak nechat burzu počkat, až veřejnost přivykne myšlence, že vstup na trh je jen logický další krok. Není to privatizace přes noc. Je to privatizace na splátky, kde první splátkou je personální rozhodnutí.
ČEZ ano, zbytek ne
Zajímavé je podívat se, kde si Babiš kontrolu hlídá a kde ne. Stát dnes vlastní 70 procent ČEZ a vládní programové prohlášení počítá s tím, že vykoupí i zbylých 30 procent od minoritních akcionářů. Babiš sám řekl, že by se snažil ČEZ vykoupit celý a menšinové akcionáře vyplatit z dividend. Cíl: energetiku, tedy to, co lidé vidí každý měsíc na faktuře za elektřinu, mít stoprocentně pod kontrolou státu do konce volebního období.
U ČEZ tedy víme přesně, co dělat– víc kontroly, ne míň. U Explosie a u letiště ale ta samá vláda dělá pravý opak. Vysvětlení není složité. ČEZ je vidět– cena elektřiny se pozná okamžitě a promítne se do preferencí. Explosia a letiště jsou naopak neviditelné, nikdo doma nesleduje, kdo vlastní výrobce trhavin nebo správce ranveje. Přesně tam, kde ztráta kontroly nikoho nebolí navenek, ji Babiš ochotně pouští z ruky.
Kontrola je zkrátka dobrá tam, kde se dá zpeněžit politicky, a zbytečná tam, kde ji stejně nikdo nevidí.
Co z toho plyne
Letiště Praha není ztrátový podnik, který potřebuje zachránit. Je to jeden z mála skutečně ziskových státních podniků, který každý rok vydělává stovky milionů. Stejně jako Explosia. A stejně jako u Explosie platí – pokud něco dlouhodobě vydělává a funguje, není důvod to prodávat. Důvod je jinde: v rozpočtové díře, kterou je potřeba něčím zalepit, a v ochotě sáhnout po rodinném stříbře pokaždé, když se schodek nedá vysvětlit jinak.
Odbory teď mají stávkovou pohotovost. Uvidíme, jestli to vládu vůbec zajímá.
Na rozdíl od odborů v České televizi tady stojím plně na straně stávkujících. Tihle nebojují za vlastní židle, ale proti tomu, aby ziskový podnik dostal do rukou člověk se zkušeností s jeho rozprodejem.
