Středula si sám podřezal větev. Teď se diví, že na Babiše zůstal sám

Středula si sám podřezal větev. Teď se diví, že na Babiše zůstal sám

Na sociálních sítích ČMKOS teď koluje varování: vláda Andreje Babiše prý „v tichosti připravuje“ novelu, která legalizuje švarcsystém a otevře cestu k propouštění bez udání důvodu. Podepsaný pod tím je, byť nepřímo, Josef Středula — počtvrté zvolený předseda ČMKOS, muž, který za odbory mluví přes třicet let. A má pravdu, že jde o vážnou věc. O to horší je připomenout si, jak se zachoval ve chvíli, kdy měl příležitost postavit se na stranu levice jako celku — a místo toho zůstal sám na jevišti.

7. ledna 2023 dorazil Středula na sjezd SOCDEM do Brna. Vystoupil jako spojenec strany, mluvil o hrozící recesi, o tom, že „lidé a poctivé firmy budou potřebovat pomoc“, a apeloval, aby SOCDEM a odbory táhly jako úzce spolupracující tandem. Nic v jeho projevu nenaznačovalo, co přijde za čtyřiadvacet hodin. Delegáti odjížděli s pocitem, že jejich prezidentský kandidát bude v posledním týdnu kampaně bojovat naplno.

8. ledna, v přímém přenosu ČT, si Středula vyžádal výjimku z časového limitu a bez varování oznámil, že z volby odstupuje. Důvod formuloval ostře: nechtěl, aby na Hrad usedl „komunistický udavač, navíc stojící před soudem“ — narážka na Andreje Babiše, tehdy obviněného ve všech se v tu chvíli táhnoucí kauze Čapí hnízdo a dlouhodobě spojovaného s registrací StB pod krycím jménem Bureš — nebo „komunistický rozvědčík“, tedy Petr Pavel s jeho minulostí důstojníka armády, která ho v 80. letech poslala na sovětskou vojenskou akademii. „Já tedy ne. S tím se nesmířím,“ řekl Středula a doporučil svým příznivcům jedinou přijatelnou volbu: Danuši Nerudovou.

Gesto působilo jako morální apel nad stranickou politikou. Jenže ve skutečnosti nešlo o krok nad politikou, ale o krok proti vlastnímu táboru. Komentátoři to tehdy pojmenovali přesně — analýza Deníku N nesla titulek, jestli Středulův odchod z volby nepomůže spíš Babišovi. A nebyla to jen odborářská sólo akce: kandidaturu mu formálně umožnilo jedenáct senátorů a v kampani mu vypomáhali lidé přímo napojení na SOCDEM — Mladí sociální demokraté sbírali podpisy, ve štábu byli lidé z okolí expremiéra Sobotky i z firmy vlastněné samotnou stranou. Sjezd v Brně ho den předtím přivítal jako spojence. Přesně tahle základna — lidé, kteří mu dali hlasy, ruce i infrastrukturu — se den poté dozvěděla z televize, že končí. Ne od něj osobně, ne předem, ne po poradě. Tandem, o kterém mluvil v Brně, trval přesně jeden den.

Středula v tu chvíli neřekl jen „ne Babišovi“. Řekl v jednom dechu i „ne Pavlovi“ — a o den dřív, v Brně, mlčky slíbil „ano tandemu se SOCDEM“, který pak sám zrušil. V jediné odstupové řeči tak fakticky odepsal tři adresáty najednou, i když si to v tu chvíli možná ani neuvědomoval.

Babiše označil za „komunistického udavače, navíc stojícího před soudem“ — toho samého muže, který o necelé tři roky později usedne do Strakovy akademie jako premiér a s jehož vládou dnes ČMKOS vede spor o platy, rozpočet i ochranu zaměstnanců. Petra Pavla označil za „komunistického rozvědčíka“ — a Pavel volbu nakonec vyhrál a sedí na Hradě dodnes, s pravomocí vracet zákony k novému projednání v Sněmovně, tedy potenciálně i ty, které se týkají pracovněprávní ochrany. A SOCDEM, jak popsáno výše, odepsal doslova ze dne na den.

Výsledek o tři roky později: když Středula dnes hledá spojence proti oslabování ochrany zaměstnanců, nemá po ruce ani muže v Strakovce, ani muže na Hradě, ani stranu, která ho v lednu 2023 nesla na sjezdu jako svého kandidáta. Všechny tři možné opory si sám vyřadil jedním večerem v přímém přenosu — a dva z těch tří lidí, které tehdy slovně smetl ze stolu, dnes drží nejvyšší výkonnou a nejvyšší reprezentativní funkci ve státě.

SOCDEM se z toho už nevzpamatovala. Mimoparlamentní zůstala i ve volbách 2025 a program, který kdysi zastávala — ochrana zaměstnanců, důchodový systém, veřejné služby placené z daní, ne z dluhu domácností — dnes nese dál Spojená levice. Není to samozřejmě jediný důvod pádu strany, která se hroutila roky před tím i po tom. Ale symbolicky to byl přesně ten úder, který se z toho už nedal vyléčit: vlastní podporovaný kandidát v přímém přenosu ukázal, že se stranou, která ho vynesla na kandidátku, nepočítá jako s partnerem, jen jako s hlasovacím materiálem. Kdo hledá jeden konkrétní okamžik, kdy se do rakve SOCDEM zatloukl další hřebík, má ho tady — 8. ledna 2023, večer, živě, v přímém přenosu ČT.

A do Strakovy akademie se mezitím, přesně podle Středulova varování, dostal muž, kterého v lednu 2023 označil za komunistického udavače stojícího před soudem. Historie mu dala za pravdu v tom nejhorším možném smyslu: přesně to, čemu se chtěl vyhnout, se stalo — jen o pár let později a bez toho, aby proti tomu měl po ruce jediného spojence, kterého si sám neodřízl.

Dnes vede Středula s Babišovou vládou tvrdý spor. Odbory čekají na jednání o platech ve veřejné sféře, o rozpočtu se dozvídají z tiskových zpráv, a k tomu se přidává právě ta redefinice závislé práce, která má nenápadně rozšířit prostor pro nucené IČO a fakticky oslabit ochranu proti výpovědi. Středula to glosuje jasně: „Obávám se, že tahle vláda jde ve šlépějích té minulé.“ Tedy Fialovy vlády, se kterou vedl identický boj o výpověď bez udání důvodu — a tehdy ho vyhrál.

Jenže i teď to dělá sám. Odbory bojují s Babišem stejnou taktikou jako s Fialou: tiskové zprávy, stávky, výzvy k jednání. Co v tom chybí, je systematická spolupráce s politickou silou, která by v Parlamentu mohla ten samý boj vést zevnitř — a která dnes na levé straně spektra jediná reálně existuje. ANO se v roce 2023 i dnes tváří, že je „taky trochu sociální“, ale programové prohlášení vlády ANO, SPD a Motoristů z ledna 2026 ani zdanění kapitálu, ani posílení pracovněprávní ochrany jako prioritu neobsahuje. Kdo řadí ANO na levici, dělá to buď z nedopatření, nebo účelově. Hnutí postavené na byznysovém impériu svého předsedy levicovou stranou není a nikdy nebylo.

Byl jsem tehdy ještě členem SOCDEM a to leden 2023 jsem nesl těžce. Nebylo to jen o tom, že jsme přišli o kandidáta — bylo to o pocitu, že člověk, kterého jsme brali jako přirozeného spojence, nás v přímém přenosu odepsal, aniž by nám dal šanci se k tomu jakkoli postavit. Tehdy jsem to vnímal jako podraz. S odstupem tří let to vidím spíš jako vzorec: Středula umí být razantní vůči vládě, ale rezervovaný vůči politickým spojencům, kteří by mu tu razanci mohli proměnit v reálný vliv.

Odbory dnes vedou spravedlivý boj — švarcsystém oklikou a rozvolněná ochrana proti výpovědi jsou reálná rizika, ne strašák. Ale spravedlivý boj vedený osaměle je slabší než ten samý boj vedený se spojencem, který sedí v Parlamentu a umí ho proměnit v pozměňovací návrh, interpelaci nebo hlasování. Spojená levice tu stojí přesně v prostoru, který SOCDEM uvolnila — se stejným důrazem na to, že se má danit kapitál, ne práce, a že ochrana zaměstnance není přítěž, ale základ fungujícího státu. Je na čase, aby si ČMKOS přestala hrát na osamělého hrdinu z televizní obrazovky a začala komunikovat s tím, kdo jí dnes na Sněmovní ulici může skutečně pomoct — než přijde další leden a další „tandem“, který vydrží jeden den.