Jít do kina na český film? Úsvit za to stojí

Možná je to jen můj osobní problém, ale vždycky jsem chtěl chodit na české filmy do kina. Podpořit jejich tvůrce. A pak jsem litoval. Přátelé mi například dodnes vyčítají, že se mnou museli vidět Renčovu slátaninu Na vlastní nebezpečí.

A v poslední dekádě už má člověk pocit, že se točí jen různé Ženy v nevěře / Muži v záletu. Stejní herci tam jedou stejnou polohu, všichni ví, co se tam bude dít (aby ne, když je to nejen o tom samém, ale děj je předvyprávěný už v traileru).

Úsvit je jiný. A nejen proto, že není ryze český, ale česko-slovenský.

Třicátá léta minulého století. Helena Hauptová (Eliška Křenková) je manželkou Aloise Haupta, ředitele (hraje ho Miroslav König) města-továrny Svit, kterou si uprostřed slovenských hor vybudoval podnikatel Jan Antonín Baťa.

Helena si v uměle vybudovaném světě připadá jiná, role paní továrníkové (a nastávající matky) jí příliš nesedí. Má jiné cíle, ráda by ve Svitu vedla lékařskou kliniku, věnovala se své profesi. Je to moderní žena, možná až příliš, a naráží na tradiční rozdělení rolí.

Když se na staveništi továrny najde mrtvý kojenec, který je chlapečkem i holčičkou zároveň (tedy zrůda), rozbíhá se pátrání. Zatímtco Alois tuší spiknutí, pravděpodobně ze strany komunistů, kteří chtějí rozvracet podnik, Elišku zajímá, komu se dítě narodilo. Zájmy, názory a návrhy řešení situace do sebe začínají narážet a první obětí je pravda.

Scénárista Miro Šifra umí napsat příběh tak, aby byl napínavý a překvapivý a měl silnou atmosféru. Dokázal to u krimi seriálů Redl nebo Zrádci, které vyčnívaly z běžné produkce. Tady se situace opakuje a režisér Matěj Chlupáček dokázal z Šifrova materiálu vytvarovat komplexní dílo.

Úsvit je sice krimi thriller, ale jeho tématem je také jinakost. Módní téma, dalo by se říct, občas to zní trochu didakticky, ale film to utáhne. Výborně odvedené řemeslo překoná i momenty, při kterých byste se u jiných filmů začali ošívat.

Film překvapí už jen svou vizuální stránkou. A nejde jen o využití filtrů, na které jsme už tak nějak zvyklí. Kamera Martina Douby se nepředvádí, ale suverénně buduje atmosféru a vypráví příběh. Pomáhá jí k tomu krajina slovenských Tater, ale také nápadité využití klasických filmových triků, jako je využití miniatur pro vybudování baťovského městečka Svit.

Eliška Křenková podává jako Helena skvělý výkon. Její postava se postupně vybarvuje, odlišuje, nejen svými tužbami a tím, co říká, ale také pomocí drobných situací, jako třeba ironie, kterou ostatní vůbec nepochopí. Zároveň jí nechybí druhý rozměr, jistá tvrdohlavost a snaha vychovávat ostatní, pomáhat proti vůli zainteresovaných.

Ostatní herci nestojí se svým herectvím opodál, takže to celé funguje jako celek. Je tady zřejmá chemie a také dobré vedení režiséra Matěje Chlupáčka, takže z filmového plátna hned cítíte, jestli se dvě postavy mají rády, nebo naopak.

Největší devizou Úsvitu je, že ho můžete vnímat jako velmi kvalitní žánrovku, a to samotné stačí. Můžete o něm ale ještě dlouho přemýšlet, témata, která nastoluje, se většinou vyskytují v méně mainstreamových filmech. Je to na vás, obě polohy fungují, vzájemně se neruší a naopak doplňují.