Kde jsi, když nejsi? Radka Třeštíková řeže do živého

Kde jsi, když nejsi naprosto polarizuje čtenáře. Je to znát na hodnocení na Databázi knih i ze svědectví knihkupců. Je to buď naprosto super, nebo totální průšvih.

Jak píšu v úvodu, předchozí Třeštíkové knihy neznám, ale zjevně v nich v takové míře nevystupují lidé, kteří mluví vulgárně a organismem prohánějí celou Menděljevovu tabulku prvků. To má za důsledek odliv příkré hodnocení dosavadních autorčiných čtenářek.

O co konkrétně jde? Dáša je typická zelená vdova. Bydlí v rodinném domku se zahradou, stará se o dvě děti a manžela. Manžel je totální blbec. Dáša je nespokojená. Potká mladého muže - spíš ještě kluka - a utrhne se ze řetězu. Nevázaný sex, drogy, rap.

Poměrně banální příběh. Navíc nic, co bych chtěl číst, co bych si dobrovolně vybral a přelouskal to za 24 hodin. A přece se mi to stalo. Prvním motivem byla skutečnost, že knížka popisuje životní styl v rapové komunitě, dokonce cituje některé umělce. V poslední době se snažím českou scénu aspoň trochu pochopit, i když se mi to ne tak docela daří, proto mě to téma zaujalo. A pak mě překvapila recenze (a dokonce podcast) kritičky Evy Klíčové, která na mainstreamové literatuře obvykle nenechává nit suchou.

Kde jsi, když nejsi je totiž velmi dobrá kniha. Radka Třeštíková píše skvěle. A prakticky všechny stylistické triky a techniky, které se v textu rozhodne použít, fungují jako skvěle promazaný stroj. Ne zcela důvěryhodná vypravěčka Dáša nás provází v ich-formě, občas boří čtvrtou stěnu, oslovuje čtenáře, popisuje svou motivaci, předesílá, omlouvá se za odbočky v ději. Jednu kapitolu si pro svou obhajobu ukradne manžel, ale moc se mu to nedaří, slovo mu berou děti.

Kapitoly jsou chaoticky přeházené, děj není lineární, což není už pár desítek let nic nového, ale i to působí svěže, i to vypravěčka (a někdy jejím hlasem přímo autorka) komentuje a také ironizuje. Není to samoúčelný experiment, Třešťíková nad tím má naprostou kontrolu a čte se to skvěle.

Je tu hodně humoru a ironie, ale výsledek mrazí. Vstupujeme do bezútěšného světa ženy, která má navenek všechno, ale trápí se. Její manžel si ji pomalu omotal kolem prstu, naprosto ovládá její život, veškerý její čas, vnímá ji jako servisní personál vlastního života. Alokuje jí zdroje jako správný kapitalista, hlídá ji jako správný šéf.

A pak přijde Jakub, živel, animálně atraktivní chlap. A hodná ženuška ulítne - a už lítat už nepřestane. Jenže manžel Marek ji pustit nechce. Řetězec událostí pak postupně vyústí až do tragických východisek.

Třeštíková je suverénní spisovatelka. Výborně popisuje myšlenky a touhy Dáši i život zlaté mládeže. Dusno v domácnostech, kde se všechno tak nějak podivně zaseklo a už to jenom tuhne. Pouto matky k dětem, dcery k rodičům, ženy k mladému milenci a její sestry k paralyzovanému muži, to všechno je popsané tak plasticky, tak přesně a tak do hloubky, že se to dá bez problému srovnat s knihami autorek a autorů sbírajících nejvyšší literární ceny.

Jen malá poznámka na závěr: Autor tohoto textu vydává ve stejném nakladatelství jako Třeštíková, ale zcela v jiném žánru, spisovatelku osobně vůbec nezná a článek psal zcela dobrovolně :-)