Okolí Lipenské přehrady jako inspirace pro román

Knihu Na kopci jsem psal před více než deseti lety. Ve fantazii jsem si postavil pošumavskou vesnici, ležící na okraji bývalého pohraničního pásma a pomalu se otevírající turismu. Nad vsí stojí svatý kopeček s křížovou cestou, odkud je vidět do údolí, kterým líně protéká chladivá řeka.

Takové místo leží jenom v mé hlavě. Ale protože moje fantazie není nekonečná, nechal jsem se inspirovat skutečností. Ta skutečnost se nachází zejména v okolí chalupy rodičů mé ženy, kam hrozně rádi jezdíme a která leží kousek od vodní nádrže Lipno.

Předobrazem knižní Výtoně je obec Přední Výtoň. Pěkné místo na pravém břehu lipenské přehrady. Leží tady už nějakých pár století, od středověku. Z té doby se dochoval hezký, strohý kostel s vysokou věží – i když kostel z knížky, pokrytý šindeli, je někde jinde.

Za komunismu vesnice ležela na samém okraji hraniční čáry a rozkvět jí přinesl až pád železné opony a příchod masové turistiky. Když jsem na knize Na kopci pracoval, bylo to tady (a stále ještě je) méně frekventované než levý břeh Lipna, kam se jezdilo i za totáče a které se v poslední dekádě rozbujelo jako rakovina.

Kopec, kde se odehrává scéna zjevení, neexistuje. Existuje ale osada jménem Svatý Tomáš, ležící v kopcích nad Přední Výtoní. V této osadě stojí nádherný gotický kostel, jaký jsem si představoval v knižní Výtoni.

Je tady také krásně ošuntělá bytovka (najdete ji naproti hotelu Svatý Tomáš). V takové bytovce mohla vyrůstat malá Marie Poláková se svou maminkou.

Svatý Tomáš disponuje ještě jednou zajímavostí. Nad osadou stojí nejvýše položený hrad v Čechách, Vítkův Hrádek. Je odtud nádherný výhled na celé Lipno. K tomuto místu mám také osobní vztah, protože jsme tam měli svatbu.

Kde ale leží předobraz svatého kopečku? Představuji si ho podobně jako kopec zvaný Marta, který se tyčí nad městysem Frymburk (tentokrát levý břeh Lipna). Nahoru se vine křížová cesta a vrchol zdobí kaplička, kterou pomalu pohlcuje les. Je to moc hezké místo s krásným výhledem, jehož krásu hyzdil v době mého psaní jenom vysílač mobilního signálu.

Dnes tam je asi deset turistických atrakcí a už to kvůli rozvoji turismu nevypadá tak romanticky, ale pořád je tam příjemná atmosféra.

Co se týče hlavního města, chtěl jsem zvěčnit tři místa. Vysokoškolské koleje na Břevnově, známé pod přízvisky Větrník a Hvězda. Tady jsem za studií bydlel a v knížce tu přebývá Milan. Stejně jako já chodí Milan na procházky do sadu Břevnovského kláštera a běhat do obory Hvězda.

Většinu knihy jsem v letech 2009 - 2012 psal v kavárně Marathon, která byla vrostlá do budovy Evangelické teologické fakulty v Černé ulici. Klidné místo, které okupovali zejména debatující študáci. V turistickém centru města to byla doslova oáza klidu a dělali tam dobrou kávu. A v létě se dalo sedět na dvorku. Dnes je kavárna zavřená.

A dům, kde v nuzném podnájmu bydli Marie, stojí někde v Libni. Osobně u této čtvrti postrádám ten proletářský půvab, který tu nacházel Bohumil Hrabal. Ale strávil jsem tady pět let života, tak proč to nezvěčnit.