Spirála násilí nemá konce. Vyšla krimi o válečných zločinech v Jugoslávii

Odvaha, se kterou se Petr Opršal pustil do těžkého tématu, si zaslouží pozornost. Do krimi a detektivního žánru se pouští stále více autorů s různými výsledky. Rozkrýt ale těžké téma, popsat poměry v cizí zemi, její kulturu, navíc s takovým časovým rozestupem, to je velmi neobvyklé.

Opršal je ale vystudovaný historik a právník, což ho svým způsobem k tomuto úkolu předurčilo. Navíc má k Chorvatsku velmi osobní vazbu, jak se dozvíte z rozhovoru níže. Román Dokud nás krev nerozdělí tak erudovaně odhaluje jak historické souvislosti občanské války v bývalé Jugoslávii, tak pozadí vyšetřování válečných zločinů.

Děj knihy sleduje známé schéma s neohroženým detektivem. Místo aby si užíval zaslouženou penzi, pustí se záhřebský advokát Željko na stará kolena do vyšetřování vraždy, k níž došlo v 90. letech při masakru spáchaném srbskými povstalci v Chorvatsku. Željko s překvapením zjišťuje, že jej čeká asi nejtěžší případ jeho kariéry.

Protože mě kniha svým tématem zaujala, rozhodl jsem se Petra zeptat na pár otázek. (Rozhovor jsme vedli elektronicky).

J. Březina: České detektivky mají jednu vlastnost, která je pro ně na jednu stranu přínosná a činí je unikátní, na druhou stranu je ale možná trochu diskvalifikuje oproti těm světovým: lokálnost. Jednoduše řečeno, české krimi se obvykle odehrává v Čechách a popisuje české zločiny. Vy jste na to šel ale úplně jinak. Ve své knize vyšetřujete válečné zločiny v bývalé Jugoslávii. Jak vás to napadlo?

P. Opršal: Uvažuji, co bylo první – jestli vejce nebo slepice ;) Myslím, že na mě tehdy - v době, kdy jsem se pro napsání takové knihy rozhodl - současně působily dva hlavní motivační faktory. Přání napsat knihu spadající do žánru krimi a zároveň pokusit se literárně zpracovat téma chorvatské (chcete-li balkánské) mentality, historie a prostředí, které mě dlouhodobě „fascinovalo“.

Přitom jsem měl na paměti, že podobně jako český kriminalista nemůže být ani dnešní chorvatský vyšetřovatel „ranařem“ ve stylu americké či severské krimi. Nešokuje hrubostí či cynismem, nekráčí s odjištěnou zbraní z akce do akce, ale spíše používá rozum, houževnatost a odhodlání. V tom se hlavní postava mé knihy podobá mnoha hrdinům českých detektivek.

J. Březina: Použil jste žánr detektivky proto, že vás to baví, nebo proto, abyste měl k dispozici dostatečně čtenářsky atraktivní „nosič“ tématu, které jste chtěl dostat mezi lidi?

P. Opršal: Přesně, krimi mě baví ! Krimi a thrillery. Ale mám rád krimi zasazené do širších souvislostí, kdy to není jen o vraždě a honbě za pachatelem. Jako příklad mohu uvést Červenku od Jo Nesbø(a). Autor tam pro neNory dobře popsal norské dilema za Druhé světové války, které v tamní společnosti silně rezonuje dodnes. V tomto smyslu věřím tomu, že krimi může mít i spoustu vedlejších poselství 

J. Březina: Bavilo by vás vůbec psát detektivku na nějaké jiné téma? Jen pro ten žánr?

P. Opršal: Bavilo. Možná částečně s výhradou uvedenou v předchozím bodě. Anebo i bez takové výhrady. Každopádně bych se snažil napsat příběh, který má něco svého – třeba jen nevšední zápletku, netradiční postavy, specifický styl. Nápady by byly, uvidíme jak to bude s časem a energií. Na všechny doléhá prokrastinace, lenivost a spisovatelská únava ;)

J. Březina: Z tisku vím, že vaše spojení s Balkánem je dosti úzké, vaše manželka je Chorvatka. Proto jste se rozhodl psát o etnických konfliktech bývalé Jugoslávie?

P. Opršal: Téma Balkánu a jeho dějin od konce 19. století dodnes mě zajímalo už jako historika, ale až díky seznámení se s manželkou před 9 lety, jsem získal možnost hlubšího proniknutí do chorvatské duše a mentality.

Od té doby jsem nejen o válečných událostech hovořil s mnoha Chorvaty (včetně soudců, právníků, novinářů i veteránů Vlastenecké války), kteří měli zajímavé osobní zážitky, postoje a názory.

Ty informace a pochopené souvislosti byly tak zajímavé a v mnoha směrech nové a překvapivé, že mě brzy napadlo, že by jistě zajímaly i mnoho Čechů, kteří jinak Chorvatsko znají spíše jen jako oblíbenou destinaci letní dovolené.

J. Březina: Jaké jsou na knihu ohlasy?

P. Opršal: K mé velké radosti vesměs dobré. Pokud se čtenáři o knize dozvědí a rozhodnou se ji přečíst, je většina z nich spokojených a dává knize vysoké hodnocení.

J. Březina: Plánujete knihu vydat v Chorvatsku?

P. Opršal: Odpověď na tuto otázku souvisí s tou předchozí. Aby nějaký chorvatský vydavatel projevil zájem o překlad a jeho vydání na tamním trhu, musela by kniha zjevně dosáhnout takových prodejních čísel, aby komerčně « vyčnívala ». Uvidíme. Prozatím se realnější jeví varianta překladu do angličtiny, který by měl být k dispozici již v příštím roce.

J. Březina: Jak jste se na téma vyšetřování válečných zločinů připravoval? Dělal jste rešerše, mluvil s vyšetřovateli, s pamětníky? Jak se vám spalo, když jste nahlédl do temnoty?

P. Opršal: Ano, těch rozhovorů s pamětníky i rešerší bylo skutečně mnoho a zabraly velkou část práce na knize (zejména v prvním roce). Líčily mnoho velmi tragických událostí, které se dnes opakují na Ukrajině či na Blízkém východě. Pokud jde o spaní, noční můry mě naštěstí nehonily, ale dalo mi to poznání, které jsem se snažil nenásilně – mezi řádky – v knize akcentovat :

Spirála násilí a revanše nemá konce. Jedinou cestou z toho bludného kruhu zla je velkorysost, vstřícnost a odpuštění, a také soustředění se na to, co každý z nás můžeme ve svém okolí pozitivně změnit. Přítomnost a budoucnost. Místo otevírání fatálních pandořiných skřínek resentimentu a šovinismu, podání ruky a budování mostů přes strachy a předsudky.