Článek
Řecká dluhová krize byla jednou z největších hospodářských krizí v Evropě od Druhé světové války. Trvala přibližně od roku 2009 do roku 2018 s poklesem životní úrovně do dnešních dnů.
Střídající se řecké vlády si začátkem 21. století půjčovaly zpočátku na nízký úrok. Současně však stát vybíral málo na daních, veřejný sektor byl velmi nákladný, ekonomika rostla pomaleji než dluh a některé údaje o rozpočtových schodcích byly vykazovány nepřesně a falešně.
V roce 2009 nová vláda oznámila, že rozpočtový deficit je mnohem vyšší, než se dosud uvádělo. Investoři ztratili důvěru a začali požadovat vysoké úroky za nové půjčky. Řecko se tak dostalo na pokraj státního bankrotu.
Protože Řecko bylo součástí Eurozóny, byla zde obava, aby nebylo ohroženo samo euro ve své podstatě. Aby tedy Řecko nezkrachovalo a neohrozilo euro, poskytly mu pomoc Evropská unie, Evropská centrální banka a Mezinárodní měnový fond. Celkem se jednalo o 260 miliard eur.
Podmínky ovšem byly velmi tvrdé. Výměnou za pomoc muselo Řecko snížit platy a důchody, zvýšit daně, propouštět ve státní správě, privatizovat státní majetek a reformovat důchodový systém. Důsledky na obyvatele byly velmi tvrdé. Ekonomika se propadla asi o 25%, nezaměstnanost přesáhla 27%, u mladých lidí dokonce více než 50%. Mnoho podniků zkrachovalo a tisíce mladých Řeků odešlo pracovat do zahraničí.
Mezi lety 2010 a 2015 proběhla řada generálních stávek. Během nich nejezdila veřejná doprava, byly zavřené školy a úřady, stávkovaly nemocnice (zajišťovaly jen akutní péči), byly uzavřeny banky a přístavy, ochromena byla letiště. Některé masové demonstrace přerostly v násilné střety s policií. 5. května 2010 zemřeli při žhářském útoku na pobočku Marfin Banky tři zaměstnanci.
V roce 2018 skončil poslední záchytný program. Řecko se postupně vrátilo na finanční trhy a jeho ekonomika začala znovu růst, nicméně stále musí Řecko splácet značné dluhy.
