Článek
Metabolismus člověka, stejně jako ostatních zvířat je přizpůsoben především pro přežití. Po stovky tisíc let procházel člověk obdobími nedostatku potravin, a tak si začal tvořit zásoby.
V těle máme tři zdroje energie: cukry, tuky a bílkoviny. Cukry tvoří spíše jakousi pohotovostní zásobu pro okamžité použití. Tuky jsou energeticky nejvydatnější, a proto si je člověk šetří na dobu nouze. Bílkoviny, tedy zejména svalová tkáň, pak mobilizuje v době omezení potravin dříve než tuky.
Když tedy člověk s nadváhou omezí přísun potravy a dostatečně se nepohybuje, stává se z něj tzv. „tlustý-hubený“. Ztrácí svaly a tuk zůstává. Může klesat váha, ale štíhlým se nestane. To je někdy efektem razantních diet či hubnoucích medikamentů. Vím, je to obtížné pohybovat se s deseti-, dvaceti- či více-kilovým batohem na zádech.
Pokud však zařadíme do našeho nového stylu života přiměřený pohyb, ztráty svalů jsou přece jen menší a spaluje se tuk. Přitom nejde o to vypustit duši 1× za měsíc v posilovně, během či doma na rotopedu.
Pohyb musí být každodenní. Nejpřirozenějším pohybem je normální chůze, případně jízda na kole, běh na lyžích. Tam, kde to není naprosto nutné, omezíme jízdu autem. Při cestě MHD můžeme vystoupit o stanici dříve a dojít pěšky. Místo výtahem choďme po schodech. Poslední výzkumy ukazují, že 6000 a více kroků denně významně oddalují stáří a prodlužují délku kvalitního života.
Zhubnutí, tedy snaha o dosažení přijatelné hmotnosti, je třeba chápat komplexně, jde o změnu celkového životního stylu. S výsledky naší snahy se pak dostaví lepší sebevědomí, vyrovnanost a vítězný pocit, že jsme něco dokázali.
Někteří obézní jedinci říkají, že se dostali do bodu, kdy rezignovali, ale to je cesta do pekel.
Nepodaří-li se napoprvé, nezoufejme a začněme znovu. Hlavně se nikdy nesmíme vzdát.
