Článek
Čaj je vlastně trpký, káva hořká, víno kyselé. Přesto jsme se naučili je pít, dokonce vychutnávat. Tedy přesvědčili jsme svůj mozek, aby nám to chutnalo. Podobně s trochou cviku můžeme svůj mozek přesvědčit, aby nám některá jídla a nápoje nechutnaly.
Již jsme si řekli, že hlavním viníkem nadváhy je nejčastěji nadměrný příjem potravin, zejména cukru. Ten se v přírodě v rafinované podobě nevyskytuje, takže náš organismus se s nadměrným příjmem nedokáže vyrovnat a ukládá energii do zásoby ve formě tuku.
Cukr je droga a na závislosti na něm je třeba se zbavit. Můžeme zkusit autosugesci. Základem „naší“ autosugesce budiž základní věta: „Sladké mi nechutná, cukr je mi nepříjemný.“
Tuto větu si můžeme opakovat 10× ráno po probuzení, 10× před spaním, klidně potichu, monotónně, bez přemýšlení, bez hodnocení. Po základní větě můžeme přidat jednu větu smyslovou: „Cítím pachuť v ústech a je mi nepříjemná“. Mozek reaguje hlavně na smysly.
Jakmile přijde chuť na sladké, můžeme v mysli použít větu: „Ne, sladké mi nechutná“. Mozek se učí asociaci: „cukr = nepříjemné“.
Autosugescí lze vytvořit odpor ke konkrétním sladkostem, například ke sladkým limonádám. K základní větě: „Sladké limonády mi vadí“ můžeme přidat smyslové zesílení - představíme si - lepkavou sladkost na jazyku, umělou pachuť, přeslazený zápach a řekneme si: „Ta chuť je nepříjemná“. To si můžeme opakovat ráno 5×, večer 5×.
Jakmile sladkost uvidíme, nebo ucítíme, můžeme použít krizovou větu: „Ne, to mi nechutná“. To si v hlavě řekneme tvrdě a bez diskuze.
Dokážeme mnohem více než tušíme.
