Článek
Pokud se zamyslíme nad termínem mystifikace a dezinformace, uvědomíme si, že mají obsahově podobný význam. Dezinformace je o něco závažnější, protože v praktické rovině není něčím co má zaujmout, ale pouze oklamat. Mystifikace je často představována realizována jako pokus o recesi či snahu zabavit nic netušící publikum, či veřejnost. Má kořeny opět delší než by se zdálo na první pohled, tedy ještě před nástupem masmédií a internetu. Ve Francii muž s pseudonymem Leo Taxil úspěšně balamutil náboženskou i širokou veřejnost svými fantazijními popisy zednářských obřadů, svými předstíranými obráceními ke katolické církvi či neexistujícími osobami. Konkrétně hovoříme o devatenáctém století, ve kterém výtečník oblažoval své čtenáře svými zjištěními. Tak se mu podařilo přimět svatou Terezii z Lisieux k modlitbám za Američanku, která se po satanistických zkušenostech vrátila pokorně k církvi. Žádná taková osoba ale neexistovala, šlo o jednu z četných mystifikací schopného manipulátora Taxila. Sám o sobě tvrdil Leo Taxil, že svými knihami významně ovlivnil papeže LVA XIII., který mu udělil osobní audienci a ukázal jeho knihy, které mu byly zdrojem tolik potřebných informací o zednářských obřadech a intrikách. Zda se mu opravdu podařilo zmást papeže prokázáno není, falzikikátor Taxil si vymýšlel v podstatě ve všem. Když se před novináři Taxil, přiznal k podvodným smyšleným příběhům a postavám, neopomněl vypočítat, kolik vydělal na svých lžích, a požádal o další šíření svého jména v tisku.
Národní obrození, či sebeuvědomění české a moravské země dostalo významnou vzpruhu v podobě dvou unikátních textů, objevených šťastnou náhodou. Něco takového přišlo jakoby na zavolanou, jak se říká. Ale počaly se objevovat i otazníky okolo textů v nich obsažených. Josef Linda a Václav Hanka tak mají na svém kontě významné podvrhy, které sehrály významnou roli i v umění. Oba historické falsa měla přímý dopad na tvorbu Bedřicha Smetany, Josefa Mánese a dalších. Texty mající navodit dojem o vyspělém písemnictví již v raných dobách středověku, stejně jako vysokou úroveň státnosti sehrály i pozitivní roli.
Padělek dějin
K dějinám umění patří, že některá díla jsou považována za ztracená. O to více se pak museli v Holandsku radovat, když vzácná plátna Jana Vermeera opět stanula před zraky veřejnosti. Shodou okolností se u ztracených a nově objevených děl velkého mistra muselo objevovat jedno a to samé jméno, Han van Meegeren. Podle všeho určitě nejpřesvědčivější padělatel všech dob. Mystifikátor a malíř napodobil styl Jana Vermeera, když maloval plátna považovaná za ztracená v jeho duchu. Na stará plátna dovedně napodobil barevné a výtvarné vnímání Jana Vermeera a plátna pak v troubě dopekl za účelem zestárnutí. Holandský malíř Han van Meegeren maloval krásně a tak nikdo jeho podvod s myšlenkami neobjevil. Než se objevilo podezření na kolaboraci s nacisty, kterým své rádoby Vermeerem namalované obrazy prodával (Hermann Göring byl takto ošálen). Výborně byl celý příběh podán v jednom z dílů seriálu Dobrodružství kriminalistiky. Hlavní představitel Andrej Hryc se sice fyzicky skutečnému Han van Meegerenovi podobal málo, ale opět se jednalo o podařený díl. Han van Meegeren byl na drogách závislý boháč, který zemřel krátce po válce. Paradoxně on sám ale důkazně potvrdil svoje tvrzení, že prodával jen svá vlastní díla pouze vydávaná za Vermeera, když maloval obrazy v jeho stylu přímo před fotoreportéry. Mystifikacemi, které byly odsouzeny k neúspěchu, byly dle autora snahy některých žen vydávat se za přeživší princeznu Anastazii, dceru ruského cara Mikuláše II. Ale pochybnosti se přeci jen objevovaly. Pochopitelně se opíraly o takové indicie jako fyzická podobnost věk, atp. Jednomu z pokusů o takové přežití ruské aristokratky (Anna Anderson) se dostalo i filmového zpracování ve filmu Anastázie z roku 1956. Vědeckými metodami bylo prokázáno, že princezna zahynula v Jekatěrinburgu spolu se svými rodiči i sourozenci.
Dezinformace je pro laika technika, která spočívá v podsunutí, vytvoření klamné informace mající za úkol zmást osoby, či docílit toho aby nesprávně smýšlela o některých věcech. Není to technika nijak nová, naopak, jako důkaz může posloužit osoba bývalého příslušníka StB Ladislava Bittmana, který po roce 1968 zběhl do USA. Ten měl s dezinformacemi konkrétní zkušenosti, nejprve jako tvůrce dezinformací coby důstojník StB, poté jako bojovník proti nim coby pedagog a spisovatel. Ještě jako pracovník Stb naházel do jednoho z jezer na Šumavě bedny s předem doplněným exkluzivním materiálem, týkajícím se období nacismu a některých osob západoněmecké politiky. Část materiálů byla originály dodané KGB a část falza. Objevení beden bylo zdokumentováno kamerou pro Československou televizi v dokumentárním pořadu. Protože byl Bittman potápěčem, mohl si své bedny objevit rádoby překvapen sám. Ve svých knihách ukazoval po zběhnutí na různé hry KGB. zaměřené často na země Asie, i neutrální státy Evropy. V roce 2000 vydává Bittman knihu Mezinárodní dezinformace, která může být poučením i dnes. Samozřejmě i tento text může být kýmkoliv podroben kritické analýze, rozhodně je ale dobře, že vznikl. A tak i on připomíná, či se ztotožňuje s informacemi, které proběhly již před mnoha lety v českých médiích. Slovensko se pokusilo zpravodajskými operacemi (Neptun, Dezo) vyvolat odpor českého obyvatelstva ke vstupu do NATO. Slovensko tehdy bezpochyby jednalo na něčí objednávku.
Stalinovi byla podle některých zdrojů posunuta informace o rozsáhlém spiknutí proti jeho osobě, které chystali vysocí představitelé armády. Důsledkem toho byly brutální čistky v Rudé armádě, kterým padlo za oběť mnoho důstojníků, včetně maršála Tuchačevského. Akci vymyslel podle všeho Reinhard Heydrich a Stalinovi ji měl předat nikdo jiný než náš Edvard Beneš. Oni důstojníci pobiti Stalinovými čistkami potom hodně chyběli v boji s nacisty. Doslova se nabízí že dezinformační trik měl za úkol oslabit sovětskou armádu kvůli plánovanému úderu na SSSR.
netušené možnosti u elektronických médií
Dřívějším nástroji coby šíření byly noviny a časopisy, rozhlas, knihy, televize, opírající se mnohdy o zfalšované dokumenty, upravené fotografie. Dnes má obrovské možnosti vzhledem k rozvoji informačních technologií. Celé štáby pracující na falešných profilech na sociálních sítích, vytvářející falešné dokumenty i hypotézy. Rádoby informační weby nabízející svoji verzi událostí, jak proběhly ve skutečnosti. Spiknutí okultních spolků, miliardářů, vysokých armádních kruhů, tajných služeb nebo vojenskoprůmyslových koncernů. V doprovodu s tragickým obsahem má bohužel na významnou část obyvatel vliv. Připravit ďábelský koktejl pravdivých, zavádějících, obecných a zcela nepravdivých indicií. V záplavě informací všeho druhu se pak vlastně ani nelze divit, že významná část obyvatel USA má program Apollo (lety na Měsíc) za výmysl. Nebo, že v Rusku podle všeho pořád zabírá karta o fašistech na Západě. Strategická obranná iniciativa byl dobře myšlený projekt amerického prezidenta Reagana, který si uvědomil bezmocnost své země v případě rozsáhlé raketového útoku Sovětského svazu. Systém družic, pozemních stanic a ve vesmíru rozmístěných zbraní měl zneškodnit sovětské hlavice ještě před dopadem na USA. Sověti nevěděli zda se jedná o reálně proveditelný program, přece jen Američané přistáli na Měsíci, nebo o americký trik. Či pochopitelně o námi sledovaný termín dezinformace. Tedy techniku Sověty tak oblíbenou. Každopádně informace o Hvězdných válkách, jak se projektu začalo přezdívat, měla na Sověty obrovský vliv. Tedy se reálně míněnému projektu vyvolat chaos, jaký by se možná nějaké fake news nikdy nepovedl.
USA podpořily své tvrzení o vývoji zbraní hromadného Irákem ničení mimo jiné zběhlým iráckým inženýrem. Ten vypovídal o programu na výrobu takových prostředků a USA v roce 2003 zahájily ozbrojený konflikt. Nikdy se nenašly, a šlo s největší pravděpodobností o výmysl přeběhlíka. Pouze jeho tvrzení za invazí nestálo samozřejmě, ale hodilo se.
Dezinformace je termín spadající do tajných služeb, vojenství. Má za úkol zmást protivníka, oslabit jej. Dezinformační anebo mystifikační techniky mají schopnost ovlivnit smýšlení lidí. Samozřejmě ne všech. Hlavně těch, kteří spoléhají dejme tomu na elektronické média jako na jediný zdroj poznatků. V případě absence alternativních materiálů (knihy, dokumenty) budou věřit tomu jedinému co sledují, stanou se tím pádem mnohem snadněji manipulovatelní. Ať takových osob přibývá co nejméně.
zdroje:
Bittman, L, Mezinárodní dezinformace, nakladatelství Mladá fronta, edice Archiv, Praha 2000, 360 s. ISBN
Poprava maršála Tuchačevského: Před 80 lety byly zahájeny masové čistky v Rudé armádě , dostupné z https://www.reflex.cz/clanek/historie/79996/poprava-marsala-tuchacevskeho-pred-80-lety-byly-zahajeny-masove-cistky-v-rude-armade.html
Rukopis zelenohorský, dostupné z https://cs.wikipedia.org/wiki/rukopis_zelenohorsk%C3%BD
Leo Taxil, Charles Hacks, svobodní zednáři a ďábel v 19. století , dostupné z https://www.youtube.com/watch?v=y1Qs9ZlaHp8
https://en.wikipedia.org/wiki/Grand_Duchess_Anastasia_Nikolaevna_of_Russia
Kam se ztratily sovětské kufříkové jaderné bomby? dostupné z https://www.securitymagazin.cz/historie/kam-se-ztratily-sovetske-kufrikove-jaderne-bomby-1404057852.html
Alvarová, A: Vymývání mozků na Západě už se řídí zevnitř napadených zemí dostupné z https://www.forum24.cz/alexandra-alvarova-vymyvani-mozku-na-zapade-uz-se-ridi-zevnitr-napadenych-zemi
Alvarová, A: Lež je pro každého vždy něčím sexy a vždy je atraktivnější než pravda, dostupné z https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/spolecnost/alexandra-alvarova-prpaganda-dezinformace-fake-news_1910091950_pj
