Článek
EU udělala pro podporu Ukrajiny při jejím napadení ruským agresorem více méně stejně, jako Bidenovy USA, takže se nyní, když Trump chce o míru jednat s Putinem sám, cítí být poněkud odstrčena. Nicméně není proč spěchat. Pokud USA a Rusko neuzavřou spolu alianci proti Ukrajině a EU, budou EU u jednacího stolu potřebovat. A pak si bude moci i EU klást požadavky. Proč bude EU u jednacího stolu potřeba?
Je pro to několik důvodů.
Jednak Zelenskyj nejspíš bude svou účast u jednání podmiňovat i účastí EU, která je mu dnes jediným spolehlivým partnerem. A jestliže se jednání neúčastní Ukrajina, mohou si USA jednat s Ruskem o čem chtějí, ale kýženého míru hned tak nedosáhnou, pokud se nespojí. A to Trump, který hodlá ukončit válku do 24 h, nejspíš nechce. Je tedy v zájmu Ameriky, aby v dalších kolech seděla EU u jednacího stolu.
USA také potřebují nějaké mírové sbory na rusko-ukrajinských hranicích a hovoří o Evropanech. I proto USA potřebují EU u jednacího stolu.
Má-li být dosaženo míru, bude třeba omezit zbrojení. Evropa ale dodává Ukrajině velké množství zbraní a nebude-li připuštěna k jednání, nic se na tom nezmění. Je tedy zájmem Ruska, aby EU seděla u jednacího stolu a v otázce zbrojení se k něčemu zavázala.
Ještě silnějším důvodem pro Rusko, aby EU byla u jednání, jsou sankce. Evropa byla před agresí největším obchodním partnerem Ruska a životní úroveň v Rusku byla na dodávkách pro země i ze zemí EU značně závislá. Během agrese se dodávky oboustranně značně snížily a pocítilo to především Rusko. Během agrese si sice našlo nové odběratele, nicméně výpadek trhů EU to nenahradilo ani náhodou. Bude-li tedy EU v protiruských sankcích pokračovat i po uzavření míru, nedosáhne Rusko kýžených mírových výsledků. EU má tedy proti Rusku v podobě sankcí, případně velmi vysokých dovozních a vývozních cel pro Rusko a stanovení kvót a pokut pro reexporty, stále silnou zbraň a nemělo by se jí vzdávat, aniž by dosáhlo zásadních ústupků ze strany Ruska vůči Ukrajině a světu.
Pokud se těch ústupků týká, nabízejí se např. tato tři řešení:
- demokratické - spočívá ve spravedlivém referendu všech osob, které na okupovaných územích žily před invazí - tedy před rokem 2014 na Krymu a před rokem 2022 v Donbasu a dalších územích obsazených Rusy. Pokud se některá z osob referenda nezúčastní, jedná se o hlas pro Ukrajinu. Na základě výsledků referenda si pak Rusko a Ukrajina okupovaná území rozdělí a dojde i k přestěhování části obyvatelstva. Vítězem se může stát jak Ukrajina, tak Rusko. Odmítnutí spravedlivého referenda je pak důkazem věrolomnosti. Více podrobností zde.
- americké - nechť Ukrajina (resp. neobsazený zbytek Ukrajiny) požádá o to, aby se stala 51. státem USA (místo Kanady). Trump by tak dosáhl automaticky na všechny suroviny, po nichž touží, a Ukrajina by získala takovou bezpečnostní záruku, o jaké se jí ani nesnilo. Záleží to však na tom, zda je Trump takový borec, jak chce, abychom si o něm mysleli. Více o tom zde.
- evropské - Polsko a Ukrajina mají k sobě velmi blízko a kdysi podstatné části jejich území tvořily jeden stát. Polština a ukrajinština jsou blízké jazyky, není to tak dávno, co společně uspořádaly ME ve fotbale a konečně Polsko je bezpečně nejsilnějším podporovatelem Ukrajiny v EU. Proč by tedy Polsko a Ukrajina nemohly splynout v jeden stát? Záleží to samozřejmě jen a jen na obyvatelích těchto dvou zemí a jejich mínění, vyjádřeným referendem. Pokud by se tak stalo, měla by Ukrajina nakročeno k tomu, aby vstoupila do EU a aby se stala členem NATO. Nikoliv však pod samostatnou ukrajinskou vlajkou, ale pod vlajkou poskou nebo novou. Také o tom více o tom zde.
Nyní by si Evropa měla v klidu počkat na výsledky summitu USA-Rusko a pomalu si připravovat své pozice. Čeho nedosáhla Ukrajina a nedosáhne Trump, může dosáhnout EU. Stačí nespěchat a mít připraveny návrhy.
A třeba nás Trump příjemně překvapí.
Anebo ne?
