Článek
Už zase jsem si přečetl na netu článek nějakého odborníka o tom, že je potřeba platit daň z nemovitosti „spravedlivě“ a ne nějakými koeficienty, jako je to dnes. Ve vyspělém světě, kde žije většina lidí v podnájmu, tak se prý platí procenta z hodnoty nemovitosti a tak je to v pořádku a je to potřeba zavést i u nás. Docela mne děsí, s jakou urputností se hledá, kde člověka oškubat a jak mu vzít co nejvíce a pokaždé se zjevně najde dost křiklounů, kteří tomu budou s nadšením tleskat. Kde se tací berou, to netuším. Už jsem četl články o tom, jak je skvělý nápad zase zavést povinnou vojenskou službu, že to mladým hodně pomůže rychle dospět. Pak jiné články, co je ještě potřeba hodně zdanit a co zakázat a jak bude ten svět hned lepší. Daň z nemovitosti, která se týká většiny obyvatelstva, je ale zlatý hřeb. Nikdo neříká, že je tato daň nyní nastavena správně, ale vždy, když se odstraňovaly „křivdy systému“, tak pokaždé z mého pohledu nějakým nedopatřením došlo jen k tomu, že to bylo mnohem horší, než předtím.
Každá vesnice na okraji většího města, která je k němu formálně přilepena jako „čtvrť“, má poplatky šestkrát vyšší než Horní Dolní o kilometr dál. Člověk by čekal, že když diskuse začne tím, že se řeší nějaká nespravedlnost a že je nesmysl platit cenu podle hranic města, bez ohledu na to, co je periferie a co je centrum, tak že třeba někdo zapojil mozek a bude se snažit o rozumný přístup. Ten zohlední, že tím, že k vám do obce jezdí autobus z velkoměsta třikrát za den, tak někdo z formálních důvodů mrtvou vísku, kde kohouti kokrhají a lišky dávají dobrou noc, připojil k městu. I policie, když ji zavoláte, tak přijede úplně z jiné strany z další vzdálené obce, ale formálně máte dům v drahém městě. Prostě někdo řekl, že i tahle zapomenutá ves je součástí statisícového města a vy za pastoušku mezi kupami hnoje budete platit stejně, jako by stála na hlavním náměstí uprostřed města. To je samozřejmě nesmysl. A křivda. Ale je to realita. Neprodejná stodola s děravou střechou daleko ode všeho a napáleno 8 tisíc ročně za nic. A teď to nějak řešte. Kde peníze vezmete, je každému fuk. Bububu, exekutor čeká a těší se.
Bylo by dobré, pokud by se rozumně řešily zóny a ceny a z toho se odvodily poplatky v hladinách, jako jsou dnes. Tak, aby grandhotel na náměstí nestál na dani z nemovitosti stejně jako stodola u místního lomu daleko za městem. To je naprostý nesmysl a klasika, kdy v parlamentu sedí lidé, kteří zřejmě nezvládnou promyslet a přidat k zákonu jednu či dvě další podmínky, aby ošetřili nejkřiklavější chyby systému. Je to v principu stejné, jako jsem myslím četl nedávno, kdy nějakou vyhláškou, tuším v severních Čechách, určili, že se nesmí sedět jinde než na lavičkách a bylo to myšleno jako opatření proti srocování gangů a přepadání kolemjdoucích. Samozřejmě došlo k tomu, že si stařenka cestou z nákupu sedne na nízkou zídku, aby se vydýchala a nešlehlo to s ní a hned naběhne strážník a straší jí pokutou, pokud se nezvedne a nedojde k nejbližší lavičce. Úplný nesmysl. Přitom stačilo přidat podmínku věk, pohlaví, jestli nese nákup potravin nad 3 kg, samozřejmě to nesmí být diskriminační a kdovíco. Od toho má každý magistrát právníky, aby ošetřili vyhlášky tak, aby zasáhly ty, proti kterým má opatření sloužit. Vím, že nějaký činovník se tam pak podivoval, že strážníci přece mají mít rozum a nadhled. Babičku nechat sedět. Ale prostě zákon je zákon a kdo ho dělá, ten má být precizní a předpokládat, že všichni ostatní jsou roboti nebo sabotéři a že jim nesmí dát prostor to zkazit.
Bohužel zákony, které obvykle vzniknou, tak naloží vždy a všem na maximum. Jakmile se mluví o tom, že daň z nemovitosti by měla být odvozena od ceny nemovitosti, tak je jasné přesně to, co také psal zase jiný odborník na netu, že tuto daň máme jednu z nejnižších. Prý je potřeba, aby každý majitel nemovitosti splácel nemovitost asi dvakrát, jednou jako hypotéku, podruhé v dani. Nejlépe, aby na vlastní náklady doložil cenu své nemovitosti a pak se z toho nějakými procenty určí příslušný poplatek, kolik se bude platit daň. A jako vzory nám slouží vyspělé země, kde jsou ty daně vyšší a nejvyšší. Když už se napíše článek, tak je obvykle snaha vyděsit co nejvíce lidí a odborníci z toho snad mají legraci, bohužel se toho vždy někdo další chytí. Tvrdí, že to vlastně podle nějakého průzkumu na sto lidech všichni chtějí a že jim to nevadí a jde to do zákona. Když se hledají korunky, kde to jde, tak se vždy bude argumentovat tím, že může být i hůře a že jsme vlastně dobráci a sdíráme jen trochu. Podívejte, jak ti bohatí v té či oné zemi, kolik platí. A platí to i ti, kteří jsou u nich chudí. Ale statistiky se ohýbají velmi snadno a málokdo si uvědomuje, že ten, kdo je ve vyspělých zemích za chudého a figuruje ve statistikách jako opravdový ubožák, tak je pro naše poměry minimálně střední třída, ale spíše bohatý. Chudoba se vždy vztahuje k poměrům a příjmům a průměrům v dané zemi.
Tedy když zde vymýtíme chudobu tím, že budeme mít všichni stejné příjmy, tak to vůbec neznamená, že oproti jiným zemím tu nejsme chudáci skoro všichni. Proč k tomu došlo a proč jsme to Rakousko a Německo po revoluci do deseti let nedohnali, to jsem nedávno četl v jiném článku, kde mi to hezky vysvětlili. Jeden rok si naše ekonomika skvěle stojí a vydělá 300 miliard díky zahraničním firmám a jejich exportu, pak to ale všechno vynuluje následný rok, kdy těch 300 miliard odejde cizím akcionářům nebo do daňových rájů. Ty peníze tu nezůstaly, nikdo je tu neutratí. A nula od nuly pošla. Samozřejmě není to nula, stát něco dostává, ale podle uvedeného článku jsme jedna ze zemí, ve které toho zůstává opravdu málo a z toho vyplývá, že na nějaké bohatství se strukturou ekonomiky, kde většina peněz odchází pryč, můžeme v klidu navždy zapomenout. Tedy nemusí to být navždy, ale je to rozhodně nadlouho.
Vedení státu by muselo mít nějakou vizi a investovat či opravdu efektivně povzbuzovat investice tak, aby peníze zůstávaly v naší zemi. Když už někdo něco vymyslí a začne realizovat, tak se nesmí stát, že za čtyři roky mu do toho ta další vláda hodí vidle a znovu a znovu. Pak i po třiceti letech jsme pořád na začátku a nikoho jsme nedohnali. Na hranicích z Polska stojí z jejich strany dokončené dálnice a u nás jsou místo pokračování té dálnice jen údolí, louky a lesy. Přestože máme luxusní polohu v srdci Evropy a rozhodně bychom neměli být chudí, zřejmě se moc nedaří. Podle všeho o nějaké úspěchy v tomto směru žádné vládě ani nejde. Když dojdou peníze, dříve se privatizovalo, nyní se prostě zvednou daně. Jak jednoduché. To by zvládlo vymyslet i dítě. A zatím to stále funguje. Tak co by kdo složitě řešil nějaké dlouhodobé a fungující strategie. Je to stejné s porodností, však ona to migrace vyrovná, tak jaká podpora rodiny, že? To vždy pouze před volbami mají všichni velké sny. Ale vážně je nemyslí ani v tu chvíli.
Zpět k odborníkovi na daně z nemovitosti. Prý je tu velká rezerva a platit by se mělo mnohem více. V zemi, kde 70 procent obyvatelstva žije ve vlastním, jde o skvělý byznys. Člověku je přeci jedno, zda se zvýšilo DPH a všechno je dražší, nebo zda mu dávají z výplaty méně a méně a nebo zda musí odevzdávat více za energie, vodu, za všechno a nyní ještě za to, že má kde spát. Počítá se jen to, zda to pořád ještě vychází a když člověk vydělává a chodí do práce, zda na tom není tak, jako otroci kdysi a nevykryl tím jen bydlení a jídlo. Zda pořád ještě zbývá na hezkou dovolenou a iluzi, že žiji za své vydělané peníze svůj kvalitní a jedinečný život, kdy mi to dává smysl a řídím si to všechno vlastně sám. Ve chvíli, kdy to nevychází a zaměstnání vykryje jen jídlo, bydlení a teplo, tak to snad chvíli bude zachraňovat internet a filmové kanály a útěk někam do virtuálních realit. Když se to ale ještě trochu přitáhne, začnou problémy, kdy i těm nejdřevěnějším dojde, že je něco špatně a že ve slumu v Africe by bylo lépe a bylo více volného času. Nemusí se tam topit, daň ze slumu nebude také nijak extrémní a banány rostou na stromech. Nadsázka samozřejmě, ale snažím se říct, že prostě nejde oškubat lidi tak, aby jim nedávala práce a život smysl.
U těch lidí, kteří nemají vlastní bydlení, se to dle mne již blíží k té hranici, kdy se prostě seberou a půjdou jinam. Za nejbližší západní hranicí zřejmě bere v podstatě kdokoliv za jakoukoliv práci minimálně dvakrát tolik než zde, plus jsou tam ty levnější nebo kvalitnější potraviny viz prezentace našich nejvyšších. Jeden se podivuje, že čokoládový krém stojí méně a je větší, druhý zase posílá lidi nakupovat do nejbližšího státu na sever, kde je levněji, prý protože je větší a lépe se řetězcům dělá distribuce a stojí to méně. Ono je v podstatě jedno, co v té televizi bylo a co kdo říkal. Ten, kdo to všechno soudí a rozsoudí není nějaký páprda v obleku, který má v pracovní náplni nikdy neříct pravdu. Ten soudce je právě ten nejobyčejnější člověk, kterému se tu buď žije dobře a má z toho dobrý pocit a nebo také ne.
Pokud člověk věří, že je mu fajn a že bude lépe, tak má rodinu, více dětí, je ochoten se zadlužit a postavit domek, protože prostředí je důvěryhodné, „ceny stálé a lidi se maj“, jak zpíval kdysi Matuška. Samozřejmě, že když nevím, co bude zítra a za papírky v peněžence si toho dnes koupím polovinu, než před rokem, tak rodinu zakládat nebudu a velké zadlužování vnímají ti rozumní jako sebevraždu. Upište se na desítky let, když může být úrok tři procenta, ale také třeba patnáct až dvacet procent ročně. To je totální hazard. Pak abyste prodali ledvinu a půlku plic a stejně to nedorovnáte a prací nevykryjete. Rozejde se s vámi partner a už to neposkládáte. Kdo si může být jist, co bude zítra. Někde jsem četl, že v životě je jedna jediná jistota a to, že přijdou změny. Ve všem a všude. O té závěrečné změně na prvotní materiál, což je jistota nejjistější, o tom raději ani nebudu psát.
Pak je otázka, jak žít svůj život. Když jsem byl malý, tak nám ve škole dávali kartičky s usměvavým chlapečkem Spořínkem a vysvětlovali, že není správné, všechno co mám, utratit. Že je třeba myslet na budoucnost, něco si schovat, zajistit se na horší časy. V dnešním systému a v tom, co vidíme kolem sebe, si tím již nejsem jist, spíše je to možná o spekulacích. Našetřit nějaké minimum a pak to obratem investovat do něčeho, z čeho se nestanou bezcenné kousky ničeho, počínaje tokeny a mám obavu, že bankovkami konče.
Ti prozíravější investovali do cihel. Peníze, které jim jednou zdanili v práci při výplatě, podruhé se odečetla daň, když se kupovaly cihly, to byla DPH, pak se muselo zaplatit za všechny projekty, zaplatit za schválení, všechny zeměměřičské věci, stavební dozory a nedejbože stavební firmy. Známí vyprávěli, že je to stejné, jako si pozvat domů loupežníka. Ten jen zkouší tipovat, kde máte hranice a kolik z vás vyrazí, aby z toho pak zase mohli ti poctivější zaplatit ze zisku daně. Známí nakonec stavěli jako rodina svépomocí a ušetřili snad přes polovinu výdajů plus soudy, tedy alespoň tomu se vyhnuli. Nicméně před pár lety doplatili poslední splátky. Staří už jsou skutečně trosky, mladí jsou rádi, že jsou rádi a že mají kde hlavu složit a najednou bum, někdo jim chce ohodnotit jejich nemovitost a napálit každý rok takový poplatek, aby je časem donutil to prodat. Ať se trh točí a ti odporní „kulaci“, kteří si nahrabali, ať to musí v podstatě zase odevzdat či se vyplatit, že mají něco víc, než ti nejchudší. To už tu všechno bylo. A nikdo neřeší, kolik je za tím utrpení, odříkání, pevné vůle a šetření. Jeden si užívá svůj život, cestuje, všechny peníze utratí a ještě v cizině a zdaní mu je jen jednou a druhý si celý život staví „pomník“ a stát mu ho zdaní rovnou třikrát. Jak jsem psal, jednou při výplatě, podruhé na cihlách, potřetí na dani z nemovitosti.
Ta daň je nebezpečná hlavně tím, jakým směrem jdou současné úvahy mocných. Cílem je, aby bylo obtížné a finančně vyčerpávající dlouhodobě držet nemovitost, která je vaše, pokud není člověk bohatý a nemá k ní ještě dost hotovosti. Je to jako ve hře Monopoly. Kdo nedržel čtvrtinu v hotovosti, ten přišel při různých pohromách o své majetky a investice. Jenže tady nehrajeme hru, tady jde o střechu nad hlavou normálních lidí. Opravdu tu nejde o nějaké makléře a koňské handlíře.
Je potřeba si zrekapitulovat, k čemu tady vlastně došlo. Spousta lidí zprivatizovala socialistické byty hned po revoluci. Spousta dalších má po předcích pastoušky, které tak nějak udržuje, vylepšuje, aby jim nespadly a aby moc nestálo topení. To, že to zvenčí s nafasádovaným polystyrenem vypadá luxusně neznamená, že pod tím není zeď z vepřovic, cihel z hlíny a krve, kde první velká voda vám rozpustí dům, jako kus ledu. Jiní mají bydlení postavené za socialismu, další si stavěli nebo koupili za městy „chlívky“ v satelitním městečku za nehorázné peníze. Nicméně všem se to vyplatilo. Zatímco inflace zuří a ceny někdy plíživě a jindy překotně rostou, ale nikdy se nezastaví, tak cena nemovitostí stále stabilně roste. Nyní dosáhla takových výšek, že je dostupnost snad i horší, než byla v devadesátých letech. A právě nyní je vůle to řešit, nejlépe způsobem „stojící se vrhli na sedící“ viz povídka Šimka a Grossmanna „Má jízda tramvají“.
Všichni jsme milionáři. Každý, kdo má vlastní střechu nad hlavou je formálně boháč. Nevadí, že nemá ani na současné přemrštěné ceny energií, kdy si zase někdo vymyslel, kde by šlo ještě brát a osolil to tak, že někteří prostě doma mrznou a bojí se otočit kohoutkem. Jen koukají, jak se šíří plísně v rozích a znehodnocují si tím své vlastní bydlení. Každý je milionář a trh je nemilosrdný, tisíce makléřů se již třepou na to, aby se dále zvedaly daně a začaly se zase točit velké peníze, protože nemovitost po předcích, i kdyby to byl jen byt 1+1, si nějaký chudák, který má jen na přežití, prostě nebude moci dovolit. A musí se odstěhovat jinam, kde je levněji. Je zřejmě potřeba, aby vznikala gheta s chudými a centra s bohatými. To je přesně to, kam daň z nemovitosti odvozená od ceny nemovitosti podle mne vede. Donutit se odstěhovat každého odtamtud, kam „nepatří“, bez ohledu na to, že žije ve svém.
Ta daň by podle článků v tisku mohla být tak vysoká, že za desítky let udělá cenu nemovitosti znovu. Prostě máte svůj dům, ale musíte si ho od státu koupit ještě jednou. Jinak ho prodejte, je to přece vaše věc, jak to vyřešíte. Připomíná mi to daň z klobouku ve staré Anglii. Spodina klobouk neměla a kdo ho měl, ten musel platit daň. Hezky vymyšleno. Ať každý ví, kam ekonomicky patří, daně ho tam dosunou, ať je mezi svými, i kdyby tam nechtěl.
Tak jen doufám, že v Čechách stále ještě platí, že „nic se nejí tak horké, jak se to uvaří“. Že vše jako vždy vyšumí a ti aktivisté z realitních kanceláří nebo nevím odkud, kteří píší ty články, jak je nutné dohonit západ alespoň v cenách daně z nemovitosti, když už se to nepodařilo v příjmech, tak už se zklidní. Snad nebude mít žádný politik odvahu říct, že je to dobrý nápad a naplníme kasičku penězi těch, kteří byli zodpovědní. Stálo to je nebo jejich předky často půl života, kdy šetřili, neutráceli, stavěli a užili si jen trable, odříkání a špínu a dnes mají vlastní střechu nad hlavou. Má to být jejich bonus a ne důvod k trestu. Je to hodně demoralizující a věřím, že se to nestane.
Zdroje :
https://www.echo24.cz/a/Hn4eE/zpravy-ekonomika-odliv-kapitalu-z-ceska-odesly-stovky-miliard-firmy-dividendy-windfall-tax
https://medium.seznam.cz/clanek/jaroslav-kral-je-nacase-poradne-zdanit-nemovitosti-penez-k-vyberu-i-inspirace-v-zahranici-je-dost-42698
https://www.irozhlas.cz/ekonomika/dan-z-nemovitosti-investice-byty-pozemky-zivot-k-nezaplaceni-daniel-prokop_2404101438_har
https://www.hypoindex.cz/clanky/proc-je-dobre-ze-vzroste-dan-z-nemovitosti/
