Článek
Naletěl jsem. Na bazarovém serveru se mi hodně líbil skvělý monitor za čtyři tisíce korun. Tak jsem se s prodejcem domluvil, že jej zakoupím. Věděl jsem, že je to riziko, ale říkal jsem si, že jen málokdo chce být naháněn policií za podvody. Zatím jsem měl s bazarovými věcmi jen samé dobré zkušenosti, protože většina lidí je prostě slušná a poctivá. Bohužel, právě teď se to změnilo. Padl jsem na někoho, kdo si přivydělává tím, že inzeruje, co nemá, a inkasuje peníze a nic nezasílá.
Možná jsem měl radši preferovat dobírku, než posílat peníze předem, ale reálně si říkám, že kdyby mi přišla poštou cihla a zaplatil jsem dobírku, tak je to zhruba stejné. Spíše jde o ten psychologický faktor, že zloději jsou z principu líní a rádi inkasují předem. Mají to bez práce, zatímco něco balit do krabic a odesílat, to je pro ně zkrátka pracné. Ale ušetřil jsem padesát korun za dobírku a přišel o čtyři tisíce.
Veškerou komunikaci mám archivovanou, spoustu slibů dotyčného, jak to má skvělé parametry, jak si to koupil nedávno, jak to nevyužije a že je k tomu ještě záruční list. Poslal mi své číslo účtu s žádostí, jakou částku tam mám poslat. Přímo do platby jsem vyplnil číslo inzerátu i popis, za co ta platba je. Myslel jsem si, jak to mám ošetřené. Že snad až tolik neriskuji, přeci jen zákon snad zakazuje zlodějinu i podvody, a když si někdo vezme mé peníze, tak je to minimálně bezdůvodné obohacení. Pokud slibuje, že něco pošle, a pak k tomu nedojde, tak je to podvod. Bože, jak já jsem se mýlil.
Po měsíci, kdy se nic nedělo a tři urgence vyzněly do prázdna, jsem podal trestní oznámení na neznámého pachatele s tím, že mám jeho číslo účtu, ze kterého někdo vybral mé peníze a ty neoprávněně používá. Dal jsem to policii a očekával, že na účtu ty peníze zablokují nebo zjistí podle čísla účtu, o koho jde, a poženou ho k zodpovědnosti. Očekával jsem, že pokud by majitel účtu nebyla stejná osoba, jako ten, kdo peníze vymámil, že to bude někdo řešit, vyvine aktivitu, vyžádá si z banky údaje o totožnosti, pošle dopis s červeným pruhem „dostavte se k podání vysvětlení“. Zkrátka čekal jsem, že člověk je nějakým způsobem chráněn, že nejde beztrestně někoho okrást.
Proto mne šokovalo, když jsem po měsíci obdržel vyrozumění policie, že věc byla odložena pro neurčitost pachatele. Alespoň tak jsem to pochopil. Nemohu to říct s jistotou, ale mám obavu, že ve věci neučinil nikdo nic než pouze úřední úkon, že mi poslali dopis a věc šla k ledu. Samozřejmě naprosto chápu, že policie řeší důležitější věci a nějaké čtyři tisíce jsou pod rozlišovací schopností systému a nestojí to za to vyvíjet jakoukoliv aktivitu. Navíc jsem se v zákoně dočetl, že aby šlo o trestný čin, musí být škoda nikoliv nepatrná a tedy snad nad 10 tisíc korun, jinak tuším nejde o podvod ani krádež a není to trestný čin a záznam v rejstříku. Pak je to jen na pokutu.
Jenže tím je zřejmě myšlena situace, když někdo chytne zloděje v samoobsluze, jak krade sušenky a rum. Měl by dostat pokutu, vrátit co ukradl a věc by byla za hodinu odbytá. To ale není tento případ. Ve zprávách jsem mnohokrát četl, že když někomu přijde na účet i třeba omylem jakákoliv částka, která mu nepatří, tak že je povinen ji vrátit, jinak je souzen a odsouzen. Jenže abyste mohli někoho dát k soudu, tak musíte vědět, komu ten účet patří.
Z pozice občana vám adresu majitele účtu nikdy žádná banka nesdělí. A pokud policii nestojí za to věc řešit, máte zkrátka smůlu. Jste okraden, zákony lze asi beztrestně porušovat, chytají se jen velké ryby. Na ostatní není čas. Nebo nevím. Pro mne to byl docela šok a pořád tomu nemohu uvěřit. Protože jsem jim nedal jméno pachatele, ale jen číslo účtu, tak jim nestojí za to poslat jeden dopis bance, ať sdělí, komu účet patří. A druhý dopis majiteli účtu, ať podá vysvětlení a vrátí, co mu nepatří. Podle mne se nestalo vůbec nic. Odloženo.
Mě je jedno, s kým jsem se dohadoval, jde mi o toho, kdo má mé peníze a nechal si je. Minimálně i kdyby o ničem nevěděl, potřebuji mu dodat informaci, že to má vrátit a skutečně to není jeho. Bohužel, nemám šanci zjistit, o koho jde. U policie jsem nepochodil. Částka je nízká, máš smůlu. Nebo nevím proč. Ale odloženo.
Absolutně nevím, co dál. Pokud je to skutečně beztrestné, tak to mohou všechny ty nepojištěné weby prostě zavřít, protože jak můžete objednat věc z druhé ruky, když je to jen loterie, zda se tomu člověku bude nebo nebude chtít vám to poslat a peníze si nenechá jen tak. Když teď vím, že porušení zákona není kde a jak reklamovat.
Na věci je nejhorší skutečnost, že je naprosto jasné, že nejde o jednorázovou věc. Kdo toto udělal a nabízel s fotkou něco, co mu nepatří a pak si peníze nechal a zrušil email a zahodil simku, tak samozřejmě, že to udělá zase. Vyplatilo se mu to. Takto si vychováváme kriminálníky. Když je za to odměna a systém to neřeší.
Pokud to byl nějaký začátečník, zapamatuje si, že kdykoliv bude příště potřebovat peníze, může to jít udělat znovu a znovu. A pokud to bude pod deset tisíc korun, policii asi nebude vůbec stát za to, se tím zabývat. Možná jsem měl jen smůlu, že to skončilo u nějakého obvodního oddělení a že se to vyřídilo jako úřad a už nikdo neřešil, že tady byl jednoznačně porušen zákon a někdo má teď mé peníze a já nemám jeho zboží. A že zákon mne měl přesně proti tomuto chránit, aby se to nikdy nedělo.
Osobně si ale myslím, že dotyčný to udělal rovnou dvacetkrát a protože byl profík, tak jen po malých částkách. Škoda se vyšplhala na desítky tisíc, ale protože každý jednotlivý čin byl jen za jednotlivé tisíce, tak všech dvacet poškozených má smůlu, pomoci ani spravedlnosti se nedovolá a zloděj bude excelovat dál a nikdo ho nezastaví. Každý, kdo podá trestní oznámení, dostane informaci o odložení stejně jako já. Dokud se nenajde člověk, který si může dovolit čekat dva roky a pak obíhat soudy, předem zaplatit poplatky a podat žalobu na bezdůvodné obohacení v rámci civilního sporu.
Přiznám se, že jsem docela šokován, jak jsme na tom v ČR k dnešnímu dni s vymahatelností práva. Čekal jsem, že nahlásíte, že vás někdo okradl a dodáte k tomu všechny důkazy, které máte. Pokud jsou dostatečné a pokud je tam i číslo účtu, tak někdo zjistí, kde peníze leží a vrátí vám je zpět a pak budou řešit nebo neřešit tresty, ale to už jde mimo mne. Ale že to jde rovnou k ledu, to zamrzí. Já dokážu pochopit, že policii obtěžuji, když chytá vrahy, ale na druhou stranu je jasné, že ten, kdo udělal toto, také není žádný svatoušek. Dříve či později s ním bude mít problém spousta dalších lidí, pokud ho hned na začátku nezastaví účinný trest. Především se kradení nesmí vyplácet. Jinak to budou dělat všichni. Více, než to předat policii, jsem udělat nemohl. A koukám na lejstro jako blázen.
Takže už nesmím nakupovat přes internet od fyzických osob nikdy nic. Pokud něco opravdu po zaplacení pošlou, je to jen jejich dobrý skutek. V této zemi je k tomu nic nenutí. Nebo jsem to pochopil špatně?
