Článek
Muselo být zřejmé, že je ozbrojený a nebezpečný, když zabil nejbližšího člověka. Místo toho podle prvních prohlášení policie se hlídka měla snažit zadržet sebevraha. Nevíme, kdy někoho napadlo si zkontrolovat, jaký arzenál zbraní má k dispozici hledaná osoba, která právě vraždila a nyní jede do Prahy. Zda to vůbec jde v reálném čase provést takovou kontrolu a získat představu o závažnosti událostí.
Podle mne část dílků skládačky při rozhodování buď musela chybět a systémy nefungují správně nebo ten, kdo rozhoduje, měl problém. Níže předkládám seznam předpokládaných systémových chyb, které se asi vyskytly a měly tragický následek. Nevím, zda šlo věci zabránit, ale snad to mohlo probíhat i lépe. Tento text je pouze subjektivní interpretace dostupných podkladů, ale zamyšlení je nutné.
Chyba první. Proč nemá majitel nového zbrojního průkazu po dobu prvního roku nárok jen na jednu zbraň z levné kategorie bez tlumiče?
Rozhodl se, že bude zabíjet, vybral si nejlepší zbraně, které jsou pro útoky ve školách typické. Nakoupil arzenál, tlumiče, náboje, všechno v podstatě najednou a velmi brzy po zkouškách a po získání zbrojního průkazu. Ukázalo se, že informační systém registru zbraní neobsahuje v tomto směru žádnou analytiku, která by vyhodnotila rizikové chování zájemce o zbraně. Ve společnosti rezonuje požadavek, aby byly přísné psychologické testy a podobně. Bohužel právě tento člověk by jimi dle názorů odborníků naprosto v klidu prošel, protože je vzdělaný, chladnokrevný, nemá ty emoce, které se většinou řeší, umí se přetvařovat, naučit se role. Na takového je běžný psychotest nedostatečný.
Mnohem jistější obrana proti podobným zájemcům o zbraně je, že systém bude obsahovat „čekací doložku“. Například elektrikář s vyhláškou 50, aby mohl montovat zařízení bez dozoru, tak musí mít nejdříve nějakou praxi, nejen složené zkoušky. Stejně tak se zbraní je namístě, aby po získání zbrojního průkazu měl člověk nejdříve jen jednu zbraň po dobu například jednoho roku a s tou se seznámil a natrénoval střelbu. Zbraň by rozhodně neměla být z kategorie, které si zakoupil dotyčný. Zbraň by měla být pro začátek sportovní nebo jen pistole pro sebeobranu bez doplňků. A pokud má někdo zájem o arzenál, tak může pokračovat v nákupu další zbraně za rok, ve větších nákupech třeba až za dva roky. To by mělo být řešení.
Informační systém registru zbraní má především obsahovat i analytickou část, která tak, jako systémy u finanční správy řeší podezřelé věci, tak je má řešit i u zbraní.
Chyba druhá. Opravdu jede do Prahy sebevrah se zbraní? Proč zabil otce a sebe ne? Skutečně nikomu nic nehrozí?
Podle prvních informací ze začátku vyšetřování měl být onen student sebevrah, který se jede zastřelit na fakultu. Jakýkoliv psycholog nebo i jen selsky uvažující člověk dojde k závěru, že sebevrah se nebude namáhat ani riskovat, že mu někdo tu sebevraždu zkazí. Když jede na fakultu do Prahy po tom, kdy spáchal těžký zločin i když bychom věděli jen o té vraždě v rodině, tak to nedává smysl. Přeci nemůže čekat, že se to neprovalí, že půjde normálně do školy a bude se učit. Stejně tak nedává smysl jít se zabít do prostředí, kde je nejisté, jak to proběhne a kde je spousta lidí. Mnohem pravděpodobnější bylo již od počátku, že půjde o „rozšířenou sebevraždu“, což se nakonec také stalo.
Chyba třetí. Půjde tam, kde má mít přednášku. Proč? Protože jde na přednášku. Pak se možná zabije.
Tato věc je o logice, kdy si přiznám, co vím, co nevím a že je věc obtížná a riskantní a snažím se kvalitně pokrýt všechny možnosti. Alespoň minimálně. Všechny síly byly dle dostupných informací snad nakonec odveleny k ochraně jediného cíle a jak se ukázalo, byl to ten špatný cíl o kus vedle. Pokud byla důvodem jen přednáška a docházka, nemá to logiku.
Chyba čtvrtá. Soubory z počítače asi stále nikdo nezkontroloval. Přiznání k vraždě v Klánovicích i profil vraha mají policisté v rukách, ale neví o tom.
Když se chcete o komkoliv dozvědět maximum, stačí mu zkontrolovat počítač. Komunikaci, historii, textové soubory, dokumenty. Pak víte vše. Kdo je, co má v plánu, jak funguje, čeho je intelektově schopen, jakými lidmi se obklopuje. Podle mne je analýza počítače pachatele v podobných opravdu vážných urgentních situacích první věc, kterou měl někdo udělat. Když se v bydlišti najde výbušné zařízení i mrtvola a pachatel míří do hlavního města, mělo by být zjevné, že může přijít i něco dalšího. Běžně se nástražná zařízení přeci nepoužívají, je to jiný level. Výpis zbraní je již pak sázka na jistotu. Chápu, že u „normálních případů“ je na všechno dost času, ale podle mne by tak, jako existuje zásahová jednotka, tak by měla existovat i speciální jednotka o pěti hodně myslících lidech, jako z detektivek, kde jeden z nich bude IT a neprodleně v rizikových situacích získá data a poznatky v reálném čase na místě.
Chyba pátá. Nepropojenost kamerových systémů. Neschopnost práce s daty.
Podle dostupných informací přišla hlídka do budovy minutu po pachateli. Pak zase odešli. Kamerový záznam nezkontrolovali, technického správce kamer nehledali. Kontrolovala se jen nižší patra. Co k tomu vedlo? Data jsou alfa omega jakéhokoliv složitějšího pátrání. Budova se měla prohledat celá. Případně vyklidit nebo alespoň důkladně prohledat všechny exponované budovy, v jejichž blízkosti byl zachycen signál mobilního telefonu pachatele. Pokud se pachatel ještě na fakultě připravoval na útok další hodinu, byla určitá šance. Navíc jsou nějaké střípky informací ze sledování mobilního telefonu, které také mohlo napovědět, kde hledat.
Chyba šestá. Nezafungovala žádná forma alarmu ani rozhlas. Žádný poplach, informovanost nula.
Nahoře se střílelo, dole se učilo. Probíhaly přednášky. I z tvrzení bývalého politika, který tam přednášel, až do chvíle, kdy byl vyzván k opuštění budovy, tak vůbec netušil, že se něco děje. Někde oběhli studenti učebny, aby se zabednili, jinde se divili, co je to za rány, co tam kdo dělá, zda se něco neopravuje. Nikdo nevěděl nic. Namísto, aby se všem v dané lokalitě objevila v mobilu SMS zpráva s informací, co mají přesně dělat, tak nikdo nic netušil. Nic nezafungovalo, jako by systém nebyl propojen, nebyl připraven, zřejmě neexistuje ani elementární jednoduché zařízení, které by předalo informaci. I kdyby měl někdo tlouct na kolejnici, aby vyhlásil alarm, ani ta tam zřejmě nebyla. Chápu, že to bylo poprvé, ale mohou se stát i jiné věci a ta informovanost tam měla být. Když mne někdo loví, měl bych mít právo o tom vědět. Pokud možno včas. Jde o minuty, čekat až se dostaví osobně policisté a vyvedou všechny ven, je podle mne pozdě.
Chyba sedmá. Proč v rizikové budově se stovkami lidí není ostraha se zbraní komunikující s policií?
Kdyby byla v budově ostraha, podle mne by tam k žádnému útoku nedošlo. Kdyby se někdo reálně díval na kamery umístěné ve všech patrech a měl v pracovní náplni řešit, co na nich vidí, také by vše zřejmě probíhalo jinak. Absence školených lidí se zbraní v budově je při útoku střelce velký problém. Všeobecně se předpokládá, že ideální situace je, když nemá zbraň nikdo a vše je bezpečnější a přenechá se to odpovědným složkám. Nicméně pokud by měl někdo další zbraň, vše mohlo vypadat úplně jinak. Ideální by bylo, pokud by správa budovy kromě uklízečky zaměstnávala i někoho, kdo má u pasu pistoli a prochází chodbami, dohlíží na pořádek a je vidět. Namátková kontrola neobvyklých zavazadel by také pomohla. V mezičase by se díval na monitory kamer v jednotlivých patrech. Samozřejmě, pokud se dostaví hlídka policie, toto má být první osoba, která s nimi bude jednat a zpřístupní jim kamerový záznam a převezme od nich instrukce. Neměl by to být vrátný, měla by to být skutečná ostraha, která se pohybuje po budově. Jako prevence by to byla výrazná změna.
Chyba osmá. Zasahující prvosledová hlídka nemá pušky, ale jen pistole.
Všichni jsme viděli záběry, jak se na protější budově schovávají lidé asi za komínem a policista do vysílačky křičí, ať už konečně pošlou někoho, kdo má sebou dlouhou zbraň. Je poměrně málo známé, že pistole je sice na blízkou vzdálenost účinná, ale na delší vzdálenost je opravdu nepoužitelná. Nefunguje to, co známe ze „Sedmi statečných“. Pistolník zamíří a na 200 metrů vystřelí. Bandita spadne z koně a druhý mu říká „Skvělá rána“ a on odpoví „Já mířil na koně“. Tak to je jen fantazie. Na větší vzdálenosti musí být vždy puška. Je mnohem přesnější. I ta obyčejná s otevřenými mířidly. Jakákoliv. Je nesmírně frustrující vidět video, kde jen někdo střílí z pistole a snaží se upoutat pozornost a zdržet střelce, zatímco není k dispozici reálná zbraň, která by ho dokázala zastavit. Opět je to o řízení akce, prodlevách a vyhodnocení na operační úrovni. Chápu, že puška většinou není potřeba. Do registru zbraní se asi někdo podíval buď dodatečně nebo se ty informace nedostaly dost rychle tam, kde měly být. Za hlavní problém bych považoval právě čas.
Chyba devátá. Všechno je tajné. Na informace se čeká půl roku.
Pachatel je mrtvý. Nehrozí, že by páchal činnost dál, nehrozí, že by uprchl. Přesto je vše tajné. A dlouho bude. To utajování všeho se v poslední době stává téměř standardem. Teď nepíši o tomto případu, ale o utajování obecně. Nedávná nehoda vlaku s mrtvými je také podobný příklad. Určitě nikdo nezveřejní, kdo to byl, kdo rozhodl, že se zabezpečovací systémy vypnou. Nikdo není zlý a nedělá to schválně. Když přijde rozhodnutí vyžadující bystrost a předvídavost, nikoliv jen rutinu, tak zasloužilý úředník před důchodem často tyto vlastnosti nemá a rozhodně nechce své místo opustit. Udělat vše tajné a vyšetřování co možná nejvíce prodloužit je skvělá taktika, aby vše vyšumělo.
Chyba desátá. Namísto zlepšení systému se hněv namíří proti majitelům zbrojního průkazu.
Fascinovalo mne, jak se veřejné mínění obrátilo proti všem, kdo vlastní zbraň. A jak se argumentovalo psychologickými testy, že je chyba, že se nedělají plošně. Jak uvádí několik odborníků, právě tento člověk by jimi zřejmě bez problémů prošel. I dle zprávy z psychiatrie se nejednalo o nemoc. Je nutné si uvědomit, že každý psycholog a psychiatr o vás zjistí jen to, co na sebe sami řeknete. Čím chytřejší člověk je, tím lépe se dokáže stylizovat nebo systematicky lhát. To je bohužel fakt. Co mělo naopak v systému rozsvítit červenou, je nákup takového množství zbraní naprostým začátečníkem. Zbraně byly velmi drahé a odpovídaly profilu lovce, který si je zakoupil po 15 letech od své první malorážky. To se bohužel nestalo.
Chyba jedenáctá. Systém se nezlepší tím, že se do něj dá více peněz. Bystří a logicky se rozhodující lidé jsou potřební a nikdo je nehledá.
Na vyšší pozice se lidé dostávají za odměnu za léta služby, za počty vyřešených, často rutinních případů. Za opatrnost, za formální dodržování obvyklých postupů. Když se pak vzácně vyskytne situace, která není standardní, tak nevyškolení lidé, kteří běžně dělají rutinu, nemají šanci ji rozpoznat jako odlišnou a pak efektivně, rychle a správně řešit. Možná časem bude pomáhat ve vyhodnocování AI, ale zatím jsme stále závislí na lidech. Kdo viděl, co má nakoupeno, musel pochopit, jaká jsou rizika. Pak už byl jen následující logický krok vyklidit všechny budovy, kde bylo i jen minimální riziko, že tam zamíří. Mobil měl chvíli zapnutý, to je přeci jeho hrubá chyba, možná šla využít a zúžit cíle, ještě než začal.
Pachatel se dle registru zbraní jednoznačně profiloval jako střelec z amerických škol a v kontextu to dostalo jasný rámec. Věk, čerstvý zbrojní průkaz, typický arzenál, student, míří tam, kde je velká koncentrace lidí. Je pravda, že na to nemohl být nikdo úplně připraven. Ale princip Occamovy břitvy je v tomto směrodatný. Není důvod si myslet něco jiného.
Chyba dvanáctá. Jak může dojít k takové míře osamocení člověka, ve které začne nenávidět druhé.
Za poslední léta se objevily ve větší míře filmy a materiály popularizující příběh Olgy Hepnarové. Samozřejmě to nejde zakázat, ale je třeba vědět, že podobné věci mohou být kontraproduktivní. Někdo se v tom může shlédnout. Další věcí je, že tento student měl výborné studijní výsledky, byl i oceněn. Ve skutečnosti je systém školství nastaven tak, že dává neustále úkoly a výzvy, ale ve výsledku pouze zatěžuje a reálnou odměnu nenabízí. Kdyby měl tento člověk obdiv a uznání svého okolí a vrstevníků, nikoliv jen akademiků, kdyby tam byla jakákoliv reálná motivace žít a mít rád lidi, mohlo být všechno zcela jinak. Když to lidově shrnu sloganem, který jsem nedávno viděl na billboardu, „Nesprejuj vlaky a radši si najdi přítelkyni“. Informace o pohlaví obětí by možná také napověděly. Ten problém je mnohem větší než se zdá. Jsou lidé, kteří jsou prostě sami a je jim nakládáno s tím, že jsou jako všichni ostatní a fungují jim ventily, vztahy. Zde to nefungovalo a přitom jde o základní lidskou potřebu mít přátele, obdiv, uznání, sdílení, zpětnou vazbu. Vědět, že život dává smysl a odměňuje. Podle psychiatrů nešlo o nemoc. O to je celá věc horší, že někdo může zůstat uprostřed společnosti a lidí úplně sám a natolik sociálně izolován, jak pravila odbornice ve zprávě, že „se uvaří sám v sobě“ až k šílené nenávisti.
Zdroje:
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-mohli-videt-zaznam-z-kamer-na-miste-ale-sli-pryc-bezpecnostni-poradce-univerzity-rozporuje-tvrzeni-policie-40477323
https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/strelba-na-ff-uk-poslanecka-snemovna-vit-rakusan-martin-vondrasek.A240620_100850_domaci_zof
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-zbrojni-prukaz-uz-ne-pro-lidi-s-poruchou-marvanova-a-bradacova-chteji-zmeny-254432
https://echo24.cz/a/HyrXT/zpravy-domaci-strelba-na-ff-uk-policejni-spis-jak-postupoval-vrah-pri-utoku
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/strelec-z-fakulty-netrpel-dusevni-poruchou-uvedla-statni-zas/r~240f302a031511efa065ac1f6b220ee8/
https://nazory.aktualne.cz/komentare/policie-nepriznala-chybu-pri-postupu-proti-strelci-na-ff-uk/r~ac305baa2fb111ef9af20cc47ab5f122/
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-slo-tomu-zabranit-myslime-si-to-vsichni-rekl-bratr-obeti-strelby-na-fakulte-40477653
