Článek
To, o čem je život, je ta nejdůležitější otázka, jakou si můžeme v životě položit. Odpověď na tuto otázku totiž v zásadě určuje, jak svůj život prožijeme.
Když se lidí zeptáte, o čem je život, tak pravděpodobně nedostanete stejnou odpověď. Každý vám nejspíš bude říkat něco jiného. Někdo bude tvrdit, že život je o rodině, jiný bude říkat, že život je o jídle, sexu nebo dobrodružství. Ti odvážnější pak možná řeknou, že život je o penězích, o luxusních věcech, kterými se můžeme obklopit nebo dokonce o kariéře.
Co mají všechny tyto odpovědi společné? Pokud budeme pátrat po důvodech, proč lidé takto smýšlejí, pokud půjdeme až k samotnému jádru věci, tak najdeme pocity. Najdeme niterné prožitky.
Pokud se totiž do hloubky zamyslíme, co lidé potřebují a pro co žijí, tak to nejsou věci, nebo události, jsou to pocity. Třeba když rádi na sebe nakupujeme oblečení, tak to neděláme kvůli tomu oblečení, ale kvůli pocitu, který to v nás vyvolává. Když si koupíme nové tričko, tak se líbíme sami sobě, máme třeba pocit krásy a radosti. Když je někdo ctižádostivý a chce být v práci povýšen, má ambici stát se vedoucím nebo dokonce ředitelem, tak to nechce kvůli té pozici jako takové, ale chce to kvůli pocitům, které z toho vyplynou. Možná se chce cítit spokojený sám se sebou, možná to dělá, aby získal sebedůvěru díky respektu ostatních, možná chce cítit radost, že vydělává hodně peněz. Někdo to může dělat i kvůli pocitu moci a kontroly. A možná je to kombinace všeho výše uvedeného.
Pokud do hloubky prozkoumáme motivaci pro lidské jednání, najdeme skrytou potřebu nějakého pocitu, najdeme touhu po nějakém vnitřním stavu či niterné zkušenosti. Někdo mi může namítnout, že přece ne každé lidské jednání je motivováno pocitem. Pokud si například kupuji počítač, tak je to z toho důvodu, že jej potřebuji třeba pro práci za účelem vydělání peněz a nikoliv kvůli tomu, že z toho budu mít radost. Ano, to je samozřejmě pravda, ale pokud budeme sledovat celý řetězec a zkoumat motivace každého předchozího jednání, tak na konci najdeme pocit. Počítač kupujeme kvůli vydělání peněz, peníze vyděláváme kvůli tomu, abychom si koupili dům, a vlastní dům chceme třeba proto, abychom cítili radost z toho, že můžeme svobodně tvořit na vlastním prostoru.[1]
Dokonce i tělesné prožitky, jako je orgasmus, neděláme jen čistě pro tělesný požitek. Orgasmus trvá pár vteřin a pak odezní, ale to, co po něm zůstane, jsou pocity. Pocit uvolnění, relaxace, možná pocit naplnění a pohody nebo dokonce radosti. Tyto pocity trvají déle, než několikasekundový tělesný zážitek. Stejné je to s jídlem. Pokud jíme, tak sladkost v puse cítíme jen pár vteřin. Jakmile polkneme, tak sladkost v zásadě skončí. Nicméně po jídle máme pocity uspokojení a naplnění, klidu a relaxace, které trvají mnohem déle než samotný tělesný požitek při rozmělňování jídla v puse. Ty pocity spojené se sexem a jídlem jsou tak pro mnoho lidí stejně důležité jako tělesné požitky, které přináší, někdo by dokonce mohl říci, že jsou pro něj důležitější.
Pokud ještě nejste přesvědčeni, že život je o pocitech, tak se zamyslete nad těmi nejkrásnějšími momenty ve vašem životě. Pokud nad tím budete uvažovat, tak dospějete k tomu, že ty nejkrásnější momenty jsou nejkrásnější kvůli tomu, co jste v nich intenzivně cítili. Zažívali jste neskutečné pocity štěstí a radosti, možná dokonce úlevy. Vnější události a vnitřní pocity jsou totiž dvě rozdílné věci. Pokud vám třeba někdo říká, že tohle je nejdůležitější událost ve vašem životě a vy přitom cítíte lhostejnost, tak to rozhodně pro vás nejdůležitější událost není. Naopak, už se vám někdy stalo, že jste třeba seděli na kopci, když vycházelo slunce a zalilo nádhernou krajinu prvními paprsky a vy jste cítili intenzivní pocit krásy, možná vás naplňovala vděčnost, že můžete tady a teď být a tohle vidět. To, jestli je nějaká událost pro nás v životě důležitá nebo není, to neurčují ostatní lidé, určují to naše pocity.
Většina lidí má tendenci vnímat život jako sled událostí. Říkají: „Narodil jsem se tehdy, tam jsem chodil do školy, potom sem do práce, pak jsem se oženil, měl tři děti, změnil jsem práci, vzal si hypotéku, postavil dům, pořídil psa, atd.“ Život můžeme ale vnímat jinak, můžeme jej vnímat jako sled pocitů. Máme období, když jsme šťastnější a období, kdy tak šťastní nejsme. Představte si, že bychom mohli sledovat emoční život určitého člověka. Nevěděli bychom vůbec, co za činnosti v životě dělá nebo jaké události zažívá, ale viděli bychom jenom to, co vnitřně prožívá, po dobu svého celého života. Viděli bychom, jak se jeho emoce mění, jak cítí jednou lásku a radost, jindy zase hněv a frustraci. Viděli bychom v jeho životě období, kdy cítí převážně klid a mír a jiná období, kdy cítí převážně strach nebo úzkost.
Pokud bychom takto mohli pozorovat více lidí a měli si pak vybrat jednoho z nich, jehož život bychom chtěli žít, tak kdo by to byl? Byl by to ten, který prožil život většinou v lásce, radosti a spokojenosti anebo ten, který prožil život ve strachu, nenávisti a úzkostech? Zřejmě většina z nás by si vybrala to první. Jaké by pak ale bylo naše překvapení, pokud bychom zjistili, že ta první osoba byl prostý rolník a ta druhá osoba byl samotný král. Pokud bychom to věděli od začátku, volili bychom stejně?
My lidé máme tendenci být fixovaní na věci, tituly, postavení, peníze a přitom ve skutečnosti nám na tom nesejde. Ve skutečnosti potřebujeme pocity, potřebujeme zažít určité vnitřní stavy. Jistě, žádané pocity můžeme zažívat, když si pořídíme určitou věc, získáme titul, staneme se vedoucími v práci nebo vyděláme hodně peněz. Ale není to vždy zaručeno. Možná se vám někdy stalo, že jste dosáhli toho, po čem jste tak dlouho toužili, ale nic moc se vlastně nestalo. Kde jsou ty úžasné pocity, které se měly dostavit? Když ten vytoužený okamžik nastal, tak jste si to možná ani moc neužili.
Vůbec neříkám, že je špatné v životě o něco usilovat. Jen je dobré si uvědomit, kvůli jakému vnitřnímu pocitu či vnitřnímu stavu to děláme, protože o to nám ve skutečnosti jde. Pokud zůstaneme fixovaní na vnější cíle či události, tak snadno sejdeme z cesty.
Jsem přesvědčený, že smyslem lidského života je prožívat. Prožít si to, co člověk prožít chce. A prožít si i to, co člověk prožít nechce. Jen díky našemu niternému prožívání si uvědomujeme, o čem život je. Jen díky prožívání může naše vědomí růst. Vnější svět neprožíváme přímo, prožíváme jej skrze naše pocity a další niterné zkušenosti. Vnější svět je jen prostředek k prožívání. Pouze nám nabízí příležitosti, abychom mohli něco zajímavého zažít.
Lidé pro život potřebují příjemné pocity. Tyto pocity nás nabíjejí, dávají nám sílu žít, díky nim jdeme v životě dál. Stejně tak jako je jídlo potrava pro naše fyzické tělo, tak příjemné pocity jsou potrava pro naši duši, pro naše vědomí.
Pokud si do hloubky uvědomíme, jak jsou naše vnitřní stavy důležité, tak se náš život změní. Přestaneme se tolik zaměřovat na vnější události, ale obrátíme svoji pozornost dovnitř, do vlastního nitra. Pokud si uvědomíme, že náš život můžeme vnímat jako sled vnitřních stavů, tak jsme si otevřeli dveře do nového světa. Pokud si uvědomíme, že kvalita našeho života závisí na našem duševním rozpoložení, tak jsme si připravili půdu pro to, abychom se začali vnitřně rozvíjet. A pak můžeme zažít to, čemu se říká vnitřní rozkvět.
PODNĚTY K PROHLOUBENÍ POROZUMĚNÍ
1. Uvědomění si niterných motivací
Zkuste si sednout a zavřít oči. Párkrát se zhluboka nadechnout a vydechnout, zklidnit se. Zkuste si vybrat jeden cíl, který v životě aktuálně máte. Třeba to, po čem zrovna nejvíc toužíte. Zkuste si položit otázku, proč po tom toužíte. Jděte k jádru, ke svým pocitům. Co chcete cítit? Jakého pocitu či vnitřního stavu chcete dosáhnout? Je to jen jeden pocit nebo je to směs více pocitů?
Pokud se vám to podaří a daný pocit si uvědomíte, tak můžete zkusit další cíl, po kterém toužíte. A takto si jich můžete projít více za sebou.
Pokud vám hned či během několika minut v hlavě „nevyskočí“ odpověď, tedy neuvědomíte si pocit, proč o něco usilujete, tak to nemusíte řešit. Často se stává, že člověk si udělá nějaké duševní cvičení a výsledek se nedostaví hned při něm, ale až posléze. Nejspíš ve chvíli, kdy to nejméně čekáme. Samotný fakt, že se na to snažíme přijít, připravuje půdu, aby odpověď později přišla.
Smyslem tohoto cvičení si vlastní zkušeností ověřit, co je v této kapitole psáno. Poznat na vlastní kůži, že to není jen teorie, ale že se to vztahuje i na vás. Díky tomuto cvičení lépe porozumíte sami sobě, svým motivacím. A to je základem každého sebepoznání.
2. Prozkoumání účelnosti našeho jednání
Pokud jsme prokoumaly své základní motivace a víme, o jaké pocity nám jde, tak můžeme jít ještě o krok dále. Můžeme prozkoumat to, co děláme, abychom těch pocitů dosáhli. Můžeme si říci: „Když jednám tímto způsobem, je realistické, že budu jednou cítit to, co cítit chci? Budu cítit to, kvůli čemu to všechno dělám?“
Zkuste se nad tím zamyslet, zda je vaše jednání účelné, tedy povede k žádanému cíli. Je možné, že ano, ale také si můžete uvědomit, že je to nepravděpodobné. V takovém případě máte štěstí, protože jste objevili slepou uličku. Díky tomu si můžete ušetřit čas, energii, možná i peníze. Můžete vaše jednání přehodnotit, energii přesměrovat jinam.
Je zřejmé, že člověk může jen těžko předvídat budoucnost, ale pokud člověk má nějaké životní zkušenosti, tak získá docela dobrý odhad, zda věci směřují tam, kam skutečně chceme.
[1] Toto je samozřejmě zjednodušený příklad pouze pro ilustraci toho, co mám na mysli.
