Článek
Viděli jste film Všechno, všude, najednou?1 Hlavní hrdinka provozuje obyčejnou prádelnu, má neustálé problémy s finančním úřadem, s manželem ji život nebaví, svého otce nesnáší a s dcerou si nerozumí. Prostě vede mizerný život. Všechno se ale změní v okamžiku, kdy objeví, že existují paralelní vesmíry, ve kterých ta samá verze jejího já vede naprosto mimořádné životy. V jednom vesmíru je třeba filmovou hvězdou, v jiném je mistryní v kung-fu, apod. Zjišťuje, že může být mnohem více, že její život může vypadat úplně jinak. Trochu jiné životní podmínky, trochu jiné životní okolnosti a je z ní někdo úplně jiný. Říkali jste si někdy, jak by váš život vypadal, kdybyste se třeba nedostali na nějakou školu? Nebo naopak dostali? Kdybyste náhodou nepotkali někoho, kdo vám něco důležitého řekl či udělal? Jeden moment, jedna událost, a život najednou nabere úplně jiný směr.
To, co jsme, je výsledkem různých vlivů, které nás od dětství formovaly. Dobré je, že na tom nemusí zas až tolik záležet. Je totiž v našich možnostech s těmi vlivy pracovat. Máme schopnost se duševně proměnit. Je úplně jedno, v jaké situaci se zrovna v životě nacházíme, jestli jsme mladí nebo staří, bohatí nebo chudí, svobodní nebo zadaní. Pokud skutečně chceme, můžeme se začít rozvíjet.
Mít jasnou představu je úplný základ. Je to představa toho, jací bychom chtěli být. Jaké bychom chtěli mít vlastnosti, co bychom chtěli cítit, jak bychom chtěli život prožívat. Pokud nemáme v hlavě představu, jaký je žádoucí stav, nemůžeme se nikam vnitřně posunout. Chybí nám záměr. Postrádáme směr. Problém naší filmové hrdinky byl ten, že jí chyběla představivost. Dokud na vlastní oči neviděla jiné verze sebe samé, nedokázala si představit, že by se mohla stát někým jiným. Nevěřila, že by to mohlo být možné. Přitom v každém vesmíru to byla ta stejná osoba. Musíme být schopni si představit naši nejlepší verzi. Verzi našeho ideálního já. Pokud máme představu, tak tím dáváme sami sobě směr. Ta představa nás potom životem vede. Naše životní rozhodnutí se uzpůsobují představě, kterou si nosíme v hlavě. Pokud pozměníme naše představy, automaticky se upraví naše rozhodnutí a v důsledku toho náš život nabere jiný směr.
Když mluvím o tom, jací jsme, tak nám na mysli především naše nitro. Cítíme lásku k lidem kolem nás nebo jsme z nich neustále frustrovaní? Cítíme v sobě vnitřní sílu a důvěru anebo jsme úzkostní a rozechvělí? Jsme ve většině situací klidní anebo jsme každou chvíli netrpěliví? Cítíme, že v našem životě máme nějaký směr anebo se plácáme na místě?
Naše nitro, naše vnitřní rozpoložení je to, na čem skutečně záleží. Život se přizpůsobuje tomu, jací jsme. Naše okolí se přizpůsobuje našemu nastavení, našemu vyzařování. Tohle není žádná abstraktní esoterika. Stačí se jenom dívat kolem sebe. Pokud má někdo dobré srdce a na lidech mu záleží, bude mít kolem sebe hodně lidí, protože jim bude dobře ve společnosti člověka, ze kterého vyzařuje laskavost a přijetí. Pokud je někdo uzavřený a nemluvný, tak moc přátel nemívá. Nejlépe je to vidět, když se někdo přestěhuje do zahraničí. Ve svém původním místě zpřetrhá všechny vazby na lidi a místa a v novém místě potom začne ty vazby znovu vytvářet. Pokud bychom jej za nějakou dobu navštívili, možná budeme pozorovat, že se vlastně v jeho životě moc nezměnilo. Vede úplně stejný život jako před tím, akorát se změnilo místo. Pamatuji se, jak jsem se ještě jako student na rok přestěhoval do Anglie. Po tom roce jsem zjistil, že můj život v Anglii je vlastně úplně stejný jako v Čechách. Stejně jako v Čechách i v Anglii jsem si vytvořil jen pár přátel, se kterými jsem měl hlubší vztah. Stejně jako v Čechách jsem i v Anglii chodil několikrát týdně běhat. Četl jsem, meditoval a občas jsem si zašel do kina, na nějaký večírek či do hospody. Navenek to vypadalo jako úplně jiný život, ale ve skutečnosti to byl úplně stejný život, který jsem měl v Čechách. Život v Anglii se přizpůsobil mému vnitřnímu nastavení.
Pokud porozumíme tomu, že život reaguje na to, jací jsme, pak se začneme méně soustředit na změnu vnějších okolností, a více se zaměříme na rozvoj naší psychiky.
Naše vnitřní nastavení se nezmění ze dne na den. To, co tady popisuji, je někdy běh na hodně dlouhou trať. Můžeme ale vést v patrnosti, jací chceme být. Pokud si to třeba jednou týdně připomeneme tím, že si uděláme některou z meditací, která je níže uvedená, bude to stačit k tomu, aby s přibývajícími životními zkušenostmi jsme se k tomu cíli postupně přibližovali.
Buďte odvážní. Představte si váš skutečný vrchol. Maximum toho, co je objektivně možné. Představte si sebe jako silného, moudrého, láskyplného, tvořivého a sebejistého člověka. Nemáte ze sebe hned lepší pocit?
MEDITACE K NAŠÍ NEJLEPŠÍ VERZI
1. Procítění našeho vrcholu
Před touto meditací je dobré mít jasno, jací chceme být. Ze začátku si to můžeme napsat na papír nebo si to alespoň můžeme před meditací sami v sobě ujasnit. Například si můžeme říci, že chceme být silní, vášniví, jistí, rozhodní, moudří, láskyplní, energičtí, klidní, atd.
Zkuste si lehnout nebo pohodlně sednout. Zavřete oči, párkrát se zhluboka nadechněte a vydechněte. Zklidněte se.
Potom si představte první věc na vašem seznamu, např. že chcete být vnitřně silní. Nalaďte se na tu sílu, pociťte ji v sobě. Určitě jste někdy stav vnitřní síly prožili, takže víte, o čem to je. Jde o to v sobě tento prožitek znovu vyvolat. Je to o pocitu. Dýchejte u toho normálně, napojte se na sílu, nechte ji, ať vás prostoupí. Takto můžete být třeba několik desítek vteřin či minut (podle toho, jak dlouho chcete) a pak se můžete přesunout k další věci na seznamu. Například, že chcete být vášniví. Tedy opět se nalaďte na to, jaké je to cítit pro něco vášeň. V minulosti jste určitě vášeň někdy pocítili, tak se vraťte do toho pocitu. Vnímejte, že jste vášniví. Dýchejte a pociťujte, že jste ztělesněná vášeň.
Takto si můžete projít všechno na vašem seznamu. Je dobré to nepřehánět a začít třeba jenom s 5-7 pocity/stavy/vlastnostmi a postupně si je takto projít. Třeba když s každým stavem strávíte minutu, tak je to cvičení na 5-7 minut. Pokud vás to baví nebo se potom cítíte lépe, můžete to dělat samozřejmě i déle. Při meditaci mám jedno pravidlo, a to je, že pravidla nejsou.
2. Procítění životních situací
Zkuste si lehnout nebo pohodlně sednout. Zavřete oči, párkrát se zhluboka nadechněte a vydechněte.
Představte si nějakou životní situaci, kterou cítíte, že nezvládáte úplně dobře. Zkuste v sobě probudit pocit či vnitřní stav, který vám pomůže danou situaci zvládnout. Pokud například na vás někdo nespravedlivě křičí a vy máte tendenci stáhnout se do sebe a propadnout panice, zkuste si představit, že jste vnitřně silní a jistí a v klidu a s důvěrou té osobě říkáte, že ten křik je nespravedlivý. Přehrajte si v hlavě celou tu scénu – to, jak křičí, i to, jak reagujete. Je dobré si nejen představovat tu situaci, ale přitom tu důvěru a jistotu skutečně v sobě cítit. Zůstaňte v té jistotě a v důvěře. Můžete si pak představit, že ta křičící osoba si to uvědomí, omluví se a odejde. Takhle si můžete projít všechny situace, které jste v minulosti nezvládli, když na vás někdo křičel. Můžete je napravit alespoň sami pro sebe a sami sebe vytrénovat pro situace budoucí. Tohle je způsob, jakým si tvoříte svůj život.
1) Originální anglický název je „Everything, everywhere, all at once“.
