Článek
Před mnoha lety, když jsem se začal zajímat o „duchovní věci“, jsem pořádně nevěděl, kde začít. Internet ještě nebyl moc rozvinutý, o umělé inteligenci se lidem ani nesnilo. Dokonce jsem tenkrát netušil, že v každém knihkupectví existuje sekce duchovní literatury. Začal jsem tedy číst jednu nejmenovanou náboženskou knihu. Upřímně řečeno, moc jsem ji nerozuměl. A teď nemám na mysli to, že bych nerozuměl tomu, co se tam psalo. Slovům jsem rozuměl. Mám na mysli to, že jsem při čtení nic necítil. Nikam mě to vnitřně neposunulo. Musel jsem následně přečíst desítky různých duchovních a seberozvojových knih, než jsem porozuměl tomu, k čemu vlastně duchovní literatura slouží a jak ji používat.
Duchovní literaturu čteme proto, abychom se vnitřně povznesli. Když čteme tu správnou duchovní knihu, cítíme se inspirovaní, dokonce nadšení a někdy jsme možná úplně unešení. Duchovní literatura má sílu nás zvednout z našeho vnitřního pekla a vynést do vnitřního nebe. Jaká duchovní literatura je tedy pro vás konkrétně ta pravá? Ta, která toto umí. Ta, co vás inspiruje, probouzí k životu, dává sílu.
Navzdory tomu, co nám říkají některé náboženské a duchovní kulty, není jediná „správná“ duchovní kniha. Každá kniha, díky které naše vědomí roste, je duchovní. Nemusí být dokonce vůbec označená jako „duchovní“. Mohou to být texty sebe-rozvojové, filozofické, psychologické, mystické, a klidně i náboženské (nebo kterékoliv jiné).
Jak si tedy máme vybrat text, který je pro nás inspirativní? Dobrý způsob je nechat rozhodnout svoje pocity. Možná se vám někdy stalo, že jste třeba byli v knihkupectví a prohlíželi si knihy podle obalu a názvu. Najednou vás jedna z nich zaujme, něco ve vás vyvolá. Možná pocítíte šimrání v břiše či určité vzrušení, možná dojde k nárůstu vaší energie. Ta kniha vás něčím osloví, zavolá si vás. Jdete domů a nemůžete na ni přestat myslet. Pokud se vám tohle někdy stalo, v té knize je nejspíš něco, co je pro vás přínosné. Pokud jste toto nikdy nepocítili, nevadí. Prostě si vezměte jakýkoliv text, který má být duchovní (či seberozvojový) a začtěte se do něj. Použijte metodu pokus – omyl. Vyvolává ve vás text žádoucí pocity? Pokud ne, zkuste hledat dál. Pokud ano, je to skvělé, čtěte dál.
Mimochodem, tenhle vnitřní pocit (šimrání v břiše, vzrušení, zvýšený zájem) můžete následovat, i když jenom brouzdáte mezi nadpisy článků na internetu. Dokonce si tímto způsobem můžete vybrat, kterou kapitolu máte v daný moment číst v rámci jedné knihy. Ač to někomu může připadat legrační, z vlastní zkušenosti vím, že tenhle způsob výběru docela dobře funguje. Naše tělo nám tím říká, co v danou chvíli právě potřebujeme číst.
Pokud jsme našli text, který nás duševně inspiruje, který nás povznáší, našli jsme poklad. Lidé někdy dělají chybu v tom, že takovým textem proletí a za chvíli už věnují pozornost něčemu dalšímu – jinému textu, jinému videu, jinému řečníku. Přeskakují od jednoho k druhému a tím vlastně neumožňují, aby se jich něco hlouběji dotklo.
Pokud chceme z duchovního textu vytěžit maximum, je dobré jej číst pomalu. Začít číst a když pocítíme, že jsme najednou získali vhled, že se cítíme inspirovaní a povznesení, čtení klidně přerušit. Je dobré být s tou myšlenkou (vhledem), která nás inspirovala, pociťovat v sobě to povznesení, které vyvolává. Ten pocit je totiž potrava pro naše vědomí. Tím, že naše psychika tento pocit časem „stráví“ (tj. integruje jej do sebe), díky tomu naše vědomí poroste. Je to úplně stejné jako s jídlem. Tělo se potřebuje najíst, potřebuje jídlo strávit, odpočinout si (vyspat se) a potom díky tomu o něco povyroste. Duchovní myšlenky jsou jídlem pro naši duši. Potřebujeme je v sobě pocítit a s tím pocitem být tak dlouho, dokud jej naše vědomí do sebe nezačlení. Jakmile v sobě takové pocity strávíme, změní nás to, staneme se zase o trochu jiným člověkem. Získáme větší nadhled, vnitřní jistotu.
Pokud čteme duchovní (seberozvojový) text a nic přitom nepociťujeme, pak je to jenom intelektuální cvičení. I když se naučíme celou duchovní knihu nazpaměť, ale neprocítíme jí, duchovně jsme nevyrostli ani o píď. Růst vědomí není o intelektu, není to o množství duchovních pravd, které se naučíme recitovat. Je to o jejich procítění. Pouze procítěním dochází ke skutečné změně naší psychiky. Začneme vnímat svět jiným způsobem, budeme jej prožívat jinak.
Pokud čteme duchovní text a jsme ve stavu intenzivního povznesení, jen těžko něco získáme tím, že budeme dále číst. I pocit povznesení má své limity, nejde stupňovat donekonečna. Každý z nás si musí vyzkoušet, jak to funguje právě jemu. Každý si musí najít sám pro sebe svůj vlastní práh. Několik let jsem jezdil do práce tramvají, cesta trvala přibližně 30 minut a pak ještě dalších 30 minut autobusem. Každé ráno, když jsem nastoupil do tramvaje, jsem vytáhl svoji oblíbenou knihu o meditaci. Zpravidla mi stačilo 10 minut, než jsem v sobě pocítil pocit inspirace či povznesení. Někdy mi k tomuto pocitu stačil i jediný odstavec. Když jsem v sobě toto povznesení pocítil, knihu jsem zavřel a byl jsem s tím pocitem povznesení celou zbývající cestu do práce. Užíval jsem si ten pocit, bylo to velmi příjemné. Dalo mi to sílu, celý den se stal díky tomu snesitelnější. Druhý den ráno jsem zase nastoupil do tramvaje a celý proces opakoval.
Lidská psychika nedokáže absorbovat mnoho nových myšlenek najednou. Dejte ji prostor, aby myšlenky získané z duchovních textů do sebe integrovala. Nechte na sebe myšlenky působit. Buďte nějaký čas s pocity, které ve vás text vyvolá. Až když tyto pocity zeslábnou, začněte zase číst. Mohou to být minuty, hodiny, či dny, každý to bude mít trochu jinak.
Všechny skutečné duchovní školy usilují o růst vědomí. Růst vědomí je jedním z cílů duchovního usilování. Není to žádný abstraktní koncept, ani žádná teorie. Je to konkrétní proces, jehož jeden aspekt je zde popsán. Každý z nás růst vědomí čas od času prožívá, někdy cíleně, jindy náhodou. Pokud porozumíte tomu, jak růst vědomí právě u vás funguje, můžete se na něj v každodenním životě zaměřit. A váš duchovní růst se tím zrychlí.
Osvícení není instantní záležitostí. Je to dlouhodobý proces, je to každodenní mravenčí práce. I takový duchovní borec, jako byl Buddha, se osvícený nenarodil. Musel projít procesem uvědomování jako my všichni ostatní. Co ho odlišovalo od ostatních? Byl motivovaný, zvídavý a disciplinovaný. Nebál se být nějaký čas o samotě a rozjímat.
Duchovní texty naplňují naši duchovní potřebu. Najděte si takové, které vás posilují, osvobozují a povznáší.
