Článek
Možná jste už slyšeli, že některé náboženské či duchovní směry vyžadují od lidí, aby se vzdali svého majetku. Například křesťanské řeholnice, stejně jako mniši, skládají slib chudoby. Slib chudoby může mít v různých náboženských a duchovních směrech různé stupně, od omezené možnosti vydělávat peníze a vlastnit majetek až po úplné se zřeknutí možnosti cokoliv vlastnit. V takových případech pak člověk nevlastní vůbec nic, dokonce ani šaty, co má na sobě. Každý zřejmě zná oblíbeného řeckého filozofa Díogena, který opovrhoval vlastnictvím a údajně měl jenom misku na pití. Pak ale viděl chlapce, jak pije vodu holýma rukama a zvolal: „To jsem ale hlupák, že sebou pořád tahám takovou zbytečnost!“ A misku zahodil.
Pokud člověk slyší takové příběhy, mohl by získat dojem, že majetek je překážkou v duchovním rozvoji. Ono to tak skutečně může být, ale také nemusí. Záleží na každém z nás.
Ve skutečnosti totiž nejde o majetek jako takový. Bohu je úplně jedno, jestli někdo něco vlastní nebo ne. Jde o naši niternou vazbu na majetek. Pokud máme hodně majetku, zpravidla se o něj musíme starat. Každou chvíli nejspíš máme v hlavě nějakou myšlenku, která se majetku týká. Myslíme na to, že musíme zajet s autem na technickou kontrolu, že musíme posekat trávník, nebo že musíme opravit díru ve střeše. Na majetek si zpravidla vytváříme silné psychické vazby, lpíme na něm. Jestliže nám třeba někdo něco ukradne, jsme z toho úplně rozhození. Když se nám něco rozbije a musíme to vyhodit, nejspíš nás to mrzí. Kolem majetku vzniká spousta lpění, některé rodiny jsou kvůli sporům o dědictví zcela rozvrácené. To není kritika, tak to prostě je.
Pokud se někdo majetku vzdá, nemusí čelit všemu tomu lpění, které s majetkem souvisí. Z hlavy mu zmizí veliké množství starostí. Asi před rokem se objevil novinový článek o tom, jak ve Finsku mezi mladými muži značně stoupá zájem o vstup do kláštera. Život v moderní době se jim jeví jako složitý, náročný a stresující. Jeden takový mladý muž poznamenal, že vstup do kláštera odstranil jeho veškerý pozemský stres.
Pokud se zamyslíme nad tím, co v nás majetek vyvolává a co s námi duševně dělá, začneme rozumět tomu, proč náboženské a duchovní směry vyžadují, abychom se majetku vzdali.1
Na druhou stranu vzdání se majetku znamená, že jsme velmi zranitelní. Snadno se dostaneme do finančních problémů. Čím méně majetku a peněz máme, tím méně máme možností. Svým způsobem ztrácíme svoji svobodu. Ať chceme nebo ne, v našich zeměpisných šířkách nějaký majetek prostě potřebujeme. Potřebujeme si mít co obléknout a kde bydlet, jinak bychom v zimě umrzli. Potřebujeme si v obchodě koupit jídlo, jinak bychom umřeli hlady. Z toho důvodu se člověk usilující o duchovní cestu může někdy cítit tak trochu v pasti.
Naštěstí existuje ještě třetí možnost, a tou je změna vnitřního nastavení. Je možné mít majetek a zároveň i vnitřní klid. Jde jenom o to si uvědomit, že majetek není cíl sám o sobě. Je to jen prostředek. Díky majetku a penězům přežíváme. Majetek má sloužit nám, nikoliv my majetku.
Čím více člověk usiluje o vnitřní klid a pohodu, tím více si uvědomuje, že lpění na majetku a související starosti mu v tom příliš nepomáhají. Třeba si lehne a chce dosáhnout stavu blaženosti, ale pořád má v hlavě neodbytné myšlenky, že u svého třetího domu ještě nezaplatil pojištění a že jeho letadlo potřebuje opravit motor. Takové myšlenky mají k blaženosti velmi daleko. Člověk pak přirozeně začne sám hledat způsoby, jak starosti s majetkem upozadit.
Lze mít majetek a zároveň na něm nelpět. Každý z nás ten pocit zná. Vezmeme si někde reklamní propisku a cestou ji ztratíme. Je nám to vlastně jedno. Nelpíme na ní. Ztratili jsme ji, nevíme kde, nic už s tím neuděláme. Tak proč se tím vůbec zabývat? Takový postoj si můžeme trénovat i u dalších věcí.
Tím samozřejmě neříkám, že se máme nechat okrádat nebo se chovat ke svým věcem nedbale. To v žádném případě. Jde o to vymezit našemu majetku a věcem svoje místo. Jde o to jim dát jen tolik myšlenkového prostoru, kolik jim chceme sami dát.
ROZJÍMÁNÍ OHLEDNĚ MAJETKU
1. Užitky versus starosti
Můžeme si sednout a v klidu se zamyslet nad věcmi, které vlastníme. Zamysleme se nad tím, jaký nám dávají užitek, a jaké s nimi máme starosti. Převažuje užitek nad starostmi? Anebo převažují starosti nad užitkem? Můžeme si vzít například auto. S autem je spousta starostí, každou chvíli s ním musíme do servisu, měníme pneumatiky, musíme tankovat benzín, platit pojištění, atd. Můžeme si udělat balanční cvičení - využíváme auto tak často, aby nám to za to stálo? Pokud s ním jezdíme každý den, protože bychom se jinak nedostali do práce, užitek samozřejmě převažuje nad starostmi. Pokud jej ale vytáhneme z garáže jen párkrát do roka, abychom zjistili, jestli pořád ještě jezdí, starosti zřejmě nebudou odpovídat užitku, který nám poskytuje.
2. Lehčí život
Pro část lidí platí, že čím méně věcí mají, tím se cítí lehčí. Pokud se někdy cítíte ve svém vlastním domě zavalení a čas od času tam uděláte velký úklid a třetinu věcí vyházíte, pak jste určitě jeden z nich. Nemusíte se nechat věcmi zavalovat. Všichni máme doma hromadu věcí, které se tam prostě jen tak válí a nějak je nevyužíváme. Můžeme je někomu prodat nebo prostě jen tak dát, aby mohli sloužit svému účelu. Věci na tom budou lépe a my také.
1) Teď mám na mysli ta náboženství a duchovní směry, které mají se svými členy čisté úmysly, a nikoliv různé kulty, jejichž primárním cílem je obohatit se z majetku svých členů.
