Článek
Tento text navazuje na článek o tom, co jsou psychické útoky a jak jim čelit. Článek si můžete přečíst zde:
https://medium.seznam.cz/clanek/jiri-kubricht-psychicka-sebeobrana-i-co-jsou-psychicke-utoky-a-jak-jim-celit-240693
MEDITACE PRO PSYCHICKOU SEBEOBRANU
Následující meditace je možné dělat kdekoliv, ale ze začátku, než se je člověk naučí, je lepší být někde sám a v klidu. Je možné třeba ležet v posteli či sedět na gauči.
1. Obrana proti vnitřním útokům
V této meditaci jde o to se nějak vypořádat s útočnými či neodbytnými hlasy, obrazy, či výjevy, které nám vyskakují v naší hlavě. Tyto hlasy, obrazy či výjevy mají totiž přímé dopady na naše pocity a náladu. Jsou příčinou toho, že se cítíme podle okolností mizerně, pod tlakem, zahanbení, apod. Smyslem této meditace je postavit se sám za sebe a docílit toho, aby tyto hlasy, obrazy či výjevy odešly. Prostě je vykázat pryč z našeho vnitřního prostoru. Podobně jako u jiných meditací, které jsou v mých textech, není žádný přesně předepsaný postup, který je nutné do puntíku dodržovat. To, co je zde uvedeno, je modelový příklad, který je možné si upravit tak, aby vyhovoval právě vám. Prostě si s tím můžete trochu pohrát, abyste přišli na to, jak to funguje konkrétně u vás.
Tedy můžete si třeba lehnout, zavřít oči, párkrát se nadechnout a vydechnout. Následně si uvědomte doráživé vnitřní hlasy či obrazy, které máte v hlavě. Zpravidla to budou ty hlasy či obrazy z konkrétní problémové situace, ale mohou to být i hlasy či obrazy, které se nestaly, ale od původní situace se odvíjí. To už nastoupila naše představivost a začala vytvářet různé fantazijní scénáře.
Následně si vnitřně identifikujte, co je podstata daného útoku. Například v našem předešlém příkladu s rodičem je podstata ta, že se cítíme omezeni v tom, jak si dělat věci po svém. V takovém případě je adekvátní reakce těm hlasům to vnitřně sdělit. Můžeme je zkusit poslat „někam“ nebo jim říct, že nad námi nemají vůbec žádnou moc a že si věci budeme dělat po svém. Ať si říkají, co chtějí. Řekněme jim, že jsme už dávno dospělí a že chceme mít svoje vlastní životní zkušenosti. Chceme žít svůj vlastní život. Můžeme jim třeba i poděkovat, že se o nás starají a říct, že si toho vážíme, ale že daná věc je naše rozhodnutí.
Samozřejmě to neznamená, že ty samé věci pak musíme říkat té skutečné osobě, pokud ta situace nastane znova (v případě sprostých nadávek to ani nemusí být žádoucí). Jde pouze o to si chránit svůj vnitřní prostor. Udělat si v sobě zase místo k dýchání. O vaše vnější reakce nemějte obavy. Pokud jste v žádoucím vnitřním rozpoložení (tj. v pozici vnitřní jistoty a síly), pak adekvátní vnější jednání přirozeně vyplyne z vnitřního nastavení.
Vezměme si ještě jiný příklad. Někdo se nám například posmívá, že nosíme brýle nebo že jsme malí nebo něco podobného. Slyšíme ta slova v hlavě a stydíme se za sebe. V takovém případě je podstata útoku jiná. Nejde o svobodu rozhodování jako v předešlém případě, ale o sebevědomí a sebedůvěru. Můžeme tedy těm hlasům říct, že oni zase mají placatý obličej nebo jsou dlouháni nebo jim vytkněme jakoukoliv jinou věc, která nám na nich připadá divná. Prostě jakoby vratíme úder. Smějí se nám, smějme se jim taky. Nebo jim řekněme, že to je pěkně ubohé se takhle posmívat a že je to stejně jedno, protože ten posmívač je jediný, kdo si to takhle myslí. Ostatní si myslí, že jsme krásní. Řekněme jim cokoliv, co nám uleví.
Cílem meditace je, abychom se po ní cítili lépe, alespoň o trochu lépe. Někdy se povede ty vnitřní hlasy a obrazy zcela vypudit, někdy s námi zůstanou, ale mají třeba o něco menší intenzitu. Pokud se alespoň o trochu cítíme lépe, meditace funguje. Napoprvé člověk nemůže čekat zázraky. Je to jako se skutečnou sebeobranou. Pokud se učíme nějaké bojové umění, nestanou se z nás po první lekci mistři. Nicméně čím více se ponoříme do toho, abychom se danou dovednost naučili, tím v tom budeme lepší. Čím více člověk získává zkušenosti se svoji vlastní psychikou, s různými vnitřními stavy a čím více umí s nimi pracovat, tím lépe mu tyto meditace půjdou.
2. Kultivace zdravého vnitřního nastavení
Tohle cvičení může následovat po tom předešlém. Poměrně dobře jej totiž doplňuje. Třeba si můžete zase lehnout či sednout, zavřít oči, zklidnit se a párkrát se nadechnout a vydechnout. Stejně jako u předchozího cvičení je dobré si uvědomit podstatu útoku. Pokračujme tedy s příkladem našeho rodiče. Pokud vám říká, co dělat a nedělat a vy se cítíte pod vnitřním tlakem, představte si, jaké to je být v pozici vnitřní síly. Je to stav, kdy cítíte vnitřní jistotu, že vás vnější okolnosti neovlivní. Ať si kdokoliv říká, co chce, vy jste klidní a svobodní. Víte, že nad vámi nikdo nemá žádnou kontrolu. Zkuste se naladit na ten pocit síly, na tu jistotu. Zkuste ji v sobě vyvolat, zkuste ji v sobě pocítit. Třeba několik minut ležte a prociťujte si ten pocit síly, jistoty, důvěry.
U výše uvedeného příkladu posmívání cílíme zase na trochu jiný vnitřní stav. Cílíme na uvědomění, že jsme úplně v pořádku takoví, jací jsme. Představme si, že nás ostatní přijímají, že nás mají rádi. Dokonce možná se jim naše zvláštnost líbí. Představme si, že se cítíme dobře ve svém těle. Nalaďme se na jistotu, že jsme úplně v pohodě, že nás nic nerozhodí. Opět si to prožijme, prociťme to v každé buňce našeho těla.
Ze začátku možná tyto pocity mohou být slabší, ale postupným cvičením zesílí. Jde o to přeorientovat naši psychiku, resp. naši pozornost na to pozitivní, tedy na jistotu a důvěru. Z toho totiž čerpáme sílu. Pokud to takto párkrát uděláme a potom se ocitneme v podobné situaci v reálném životě (tedy pod nějakým skutečným psychickým útokem), třeba s překvapením zjistíme, že naše emoce nevylítnou jako vždycky, ale tu situaci zvládneme s větším klidem a přehledem. Třeba nás stejně rozhodí, ale ne tolik. Třeba nám bude trvat i kratší dobu, než se z té situace následně vzpamatujeme. To jsou všechno signály toho, že cvičení funguje. Pokud vidíme, že cvičení funguje, pak v něj máme větší důvěru, což zase dále posiluje účinky daného cvičení.
