Článek
Lidé se po desetitisíce let vyvíjeli ve velmi nebezpečném prostředí. Naši dávní předci, lovci a sběrači, kolikrát ani netušili, jestli za měsíc ještě budou vůbec naživu. Všude kolem nich byla nebezpečná zvířata, byli vydáni na milost neustále se měnícímu počasí, období relativní hojnosti (ulovili mamuta) střídala období hladu (mamut utekl). A nesmíme zapomenout na nemoci. I do obyčejného zranění se mohla dostat infekce a hned bylo o jednoho člena tlupy méně.
Lidé se nicméně s takovým prostředím sžili. Pokud chtěli přežít, tak jim také nic jiného nezbývalo. Na nebezpečí si navykli, adaptovali se. Z nebezpečí se stala přirozená součást života.
V dnešní společnosti se s takovým nebezpečím v podstatě nesetkáváme. Na rozdíl od našich předků nechodíme na lov zvířat, v životě jsme nejspíš nikdy nemuseli utíkat před rozzuřeným nosorožcem. Máme masivní domy, všude spousty jídla, cestujeme auty a máme k dispozici moderní zdravotnictví. Jsme chránění a zabezpečení ze všech možných hledisek. Jenže naše tělo vytrénované tisíce lety evoluce na to není zvyklé. To není to, co očekává. Potřebuje cítit vzrušení.
V jakých životních okamžicích se cítíme nejvíce naživu? Kdy cítíme, že skutečně naplno žijeme? Jsou to ty momenty, kdy cítíme vzrušení. Jsou to momenty, kdy jsme plní adrenalinu. Srdce nám hlasitě tluče a když se situace zdárně vyvine, cítíme se jako bychom dobyli celý svět. Je to neskutečný pocit.
Vzrušení vzniká v situacích, o kterých nevíme, jak dopadnou. V situacích, které vnímáme jako svým způsobem nebezpečné. Jsou to situace, ve kterých cítíme napětí, nervozitu, úzkost či dokonce strach. Jen díky těmto pocitům se naše tělo dokáže vybičovat k vrcholného výkonu. Jen díky nim potom můžeme zažít následnou euforii, štěstí či radost.
Myslím, že ohromný rozmach adrenalinových sportů je reakcí na nedostatek vzrušení v našich životech. Naplňuje lidem jejich citovou potřebu. Sám jsem to pocítil, když jsem začal chodit lézt na horolezeckou stěnu. Vždycky navečer, po práci. Po zdolání těžké lezecké cesty jsem se cítil zcela svobodný. Snadno to byl nejlepší zážitek z celého dne.
Nicméně člověk nepotřebuje dělat adrenalinové sporty, aby cítil vzrušení. Jsou mnohem bezpečnější způsoby, jak prožívat nebezpečí. Zřejmě každý ví, co to je komfortní zóna. V své komfortní zóně se člověk cítí bezpečně. Náš život se z velké části odehrává v bezpečí naší komfortní zóny. Každý den se bavíme se stejnými lidmi o stejných věcech, každý den děláme stejnou práci, na oběd chodíme do stále stejných restaurací. Většinu dne prožijeme v situacích, které jsou nám známé a víme, jak dopadnou. Není v nich žádná nejistota, žádné riziko. Komfortní zóna je pro každého člověka nesmírně důležitá. Dává nám tolik potřebné pocity jistoty a bezpečí. Jenže pokud jediné, co v životě zažíváme, je jistota a bezpečí, tak se velmi brzo začneme nudit. Nuda nám vlastně říká, že potřebujeme cítit vzrušení.
Pokud chceme cítit vzrušení, je to velmi jednoduché. Stačí vyjít ze své komfortní zóny. Stačí udělat něco, co toužíme udělat, ale běžně to kvůli strachu neděláme. Pokud jsme stydliví a líbí se nám nějaká žena či muž, tak jim můžeme říci, že se nám líbí. Prostě jen tak, pro ten pocit překonání sebe sama. Pokud máme ve svém okolí někoho, s kým si chceme popovídat, ale netroufáme si, tak to je naše příležitost prožít moment vzrušení. Pokud cítíme, že bychom měli mít vyšší mzdu, ale bojíme se říci o zvýšení, je to skvělá příležitost prožít si trochu adrenalinu. Je dobré si uvědomit, že vlastně ani tolik nejde o výsledek, jde spíš o to užít si proces. Prožít si vzrušení. Tím, že si vzrušení prožijeme, dáme tělu nový impuls a můžeme se zase vrátit do svojí komfortní zóny, abychom si to vzrušení v klidu zpracovali.
Existuje jeden životní princip, který říká: „Pokud se něčeho bojíš, tak to udělej.“1 Pokud se naučíme dělat věci, kterých se bojíme, budeme prožívat vzrušení. Pokud děláme věci, kterých se bojíme, rozšiřujeme svoji komfortní zónu. A rozšiřováním komfortní zóny zvyšujeme úroveň svojí svobody. Naše vědomí roste, naše životní sebedůvěra se zvyšuje.
Vzrušení může mít různou intenzitu a různé podoby. Když s někým flirtujeme, vzrušení je jiné, než když visíme v převisu na lezecké stěně. Každé z nich má jinou kvalitu. Vzrušení při sledování finále MS v hokeji je jiné než vzrušení z toho, když děláme něco „zakázaného“. Jde o to, aby si každý prozkoumal, jaké vzrušení je pro něj to nevíce vzrušující (v mezích zákona a zdravého rozumu). Samozřejmě to neznamená, že se musíme do vzrušení nutit. Pokud netoužíme cítit vzrušení, tak už máme tuto potřebu dostatečně naplněnou. Nemusíme nalévat vodu do sklenice, která je už plná. V některé fázi života člověk vzrušení už prostě nepotřebuje. Nicméně pokud se v životě nudíme, pokud máme pocit, že stagnujeme či dokonce hnijeme, tak nám trochu toho vzrušení nepochybně prospěje.
ROZJÍMÁNÍ NAD VZRUŠENÍM
1. Kouzlo výzvy
Možná jste na TikToku a jiných sociálních sítích zaznamenali, jak se lavinově šíří různé výzvy. Třeba tzv. kyblíková výzva, která spočívá v tom, že si člověk na sebe naleje kýbl s ledovou vodou. Velká popularita takových výzev spočívá částečně právě v tom, že plnění výzvy navozuje pocit vzrušení.
Zkusme si sednout a na chvíli se zamyslet, zda v životě máme nějaké výzvy. A teď nemyslím výzvy typu „výchova dětí“ nebo „náročná rodinná oslava“. Musí to být něco, na co když pomyslíme, tak nám z toho příjemným způsobem běhá mráz po zádech. Láká nás to. Je to něco, co chceme udělat, ale zároveň víme, že to nebude vůbec jednoduché. Budeme muset do toho dát vše, co v sobě máme.
Jakmile něco takového ve svém životě najdeme, je brána ke vzrušení otevřená. Pokud chceme vzrušení zažít, tak víme, kudy k němu vede cesta.
Výzvy z nás vytahují to nejlepší, co v sobě máme. V danou chvíli nás vybičují k vrcholnému duševnímu či fyzickému výkonu. Výzvy jsou koření života.
1) Je samozřejmé, že je nezbytné používat zdravý rozum. Pokud se bojíme skočit z okna, tak takový strach samozřejmě nebudeme překonávat. Je potřeba prožívat vzrušení bezpečným způsobem a nikdy neohrožovat svoje zdraví a život. Tím, že překonáváme svůj strach, nesmíme ubližovat ani ostatním. A samozřejmě při překonávání strachu musíme dodržovat zákony (žádné krádeže, loupeže, apod.).
