Článek
Už jste viděli člověka někde v centru města, který má u sebe ceduli s nápisem „Free hugs“ (objetí zdarma)? Prostě tak postává na ulici a nabízí kolemjdoucím, že je obejme. Nejedná se přitom o jednoho podivína, v současnosti je to už celosvětové hnutí. Vzniklo v roce 2004, kdy jistý muž, vystupující pod pseudonymem Juan Mann, si vyrobil ceduli a postavil se v Austrálii v Sydney na ulici. Když se ho ptali, co ho k tomu vedlo, tak řekl: „Jednoho dne jsem šel na večírek a úplně cizí člověk ke mně přišel a obejmul mne. Cítil jsem se jako král. Bylo to ta nejlepší věc, která se mi kdy přihodila.“ Vyprávěl, jak se cítil předtím několik měsíců osaměle a byl v depresivní náladě. Stačilo jedno náhodné objetí a deprese byla pryč.
Potřeba lidského doteku je základní lidská potřeba. Když se nás někdo příjemně dotýká, tak naše tělo začne vypouštět hormony, které nám výrazně zvednou náladu. Třeba takové jednoduché objetí má sílu v nás vyvolat pocity štěstí, přijetí, uvolnění či blízkosti. Když se nad tím zamyslíme, tak je až skoro neuvěřitelné, jak jednoduché objetí nás vystřelí do úplně jiného duševního rozpoložení. Není proto divu, že existují terapie a léčebné metody, které využívají účinek lidského doteku (např. terapie léčivým dotekem). Dokonce i blahodárný účinek masáže je zčásti daný samotným faktem, že se nás příjemně dotýká druhý člověk.
Důležitost lidského doteku jsem si na vlastní kůži uvědomil, když jsem začal bydlet sám. V té době jsem neměl žádnou partnerku a chodil jsem každý den do práce, kde jsem byl od rána do večera. Začal jsem najednou pociťovat, že mi něco chybí, akorát jsem nedokázal úplně přesně identifikovat, co to je. V té době jsem se už zajímal o meditaci a narazil jsem na cyklus večerních setkání nazvaný „Meditace mazlení“. Kombinace slov „meditace“ a „mazlení“ mi přišla natolik zvláštní, že jsem se na to hned přihlásil. Po prvním takovém večeru jsem šel asi v jedenáct hodin večer domů a byl jsem úplně blažený. Tak dobře jsem se už hodně dlouho necítil. Kdybych byl místo toho sám doma a prováděl všechny možné meditace na blaženost, tak bych tak intenzivního blaženého vnitřního stavu nedosáhl.
My lidé, hlavně na Západě, jsme si vytvořili ohledně dotýkání spoustu psychologických zábran a bloků. Přitom dotýkání je úplně přirozené. Když se podíváme na děti, tak ty žádné zábrany nemají. Kdykoliv to potřebují, tak se běží s rodiči pomazlit. Děti se také rádi perou a všelijak se po sobě válí. Jistě, zkoušejí svoji sílu a prozkoumávají hranice, nicméně tělesný kontakt v tom také hraje svou roli. My dospělí už nic z toho většinou neděláme. Někteří z nás to berou tak, že dotek mezi dospělými musí mít vždy nějaký sexuální podtext. Někteří muži mohou mít i strach, že jej ostatní budou považovat za gaye (za dotek s mužem) či že budou obviněni ze sexuálního obtěžování (za dotek s ženou). Pak jsou zde také tací, kteří se dotýkají druhých lidí, aniž by s tím ti druzí souhlasili, či se jim to líbilo. To je pak skutečné fyzické obtěžování, což je samozřejmě protiprávní.
Při dotýkání jsou klíčové dvě věci – záměr a hranice. Záměr je to, z jakého vnitřního nastavení se druhého dotýkáme. Pokud doteky vychází z pozice lásky a něhy, tak je to jiné, než když naše doteky vychází z pozice dominance a zvráceného potěšení z toho, jak je to druhému nepříjemné. V prvním případě dáváme, ve druhém případě bereme. To, z jakého vnitřního nastavení se dotýkání děje, se snadno pozná. Lidé to podvědomě vycítí. Respektování hranic je potom naprosto zásadní. Vše se musí dít ve vzájemném souhlasu. To, že někdo chce pohladit nebo obejmout ještě neznamená, že s námi chce mít sex. Doteky mohou mít různou intenzitu, podobu a mohou být omezené jen na některé části těla. Nastavení hranic (vysvětlení, co druhý může dělat a co nikoliv) a jejich respektování je nezbytné pro příjemný zážitek. Pokud sami druhému řekneme, jaké dotyky potřebujeme, tak tím zmenšujeme prostor pro nedorozumění.
Ač to muži obvykle neradi přiznávají, dotek také potřebují. Pro izolované muže to platí dvojnásob. Pamatuji si na jeden díl z dokumentárního seriálu Ben Fogle a lidé žijící v divočině. Vystupoval tam jeden postarší muž, který už pěkných pár let žil sám na menším opuštěném ostrově tuším někde u Austrálie. Miloval to tam a vypadalo to, že mu nic nechybí, nicméně v jednu chvíli začal povídat o tom, že si po letech začal dopisovat s jednou ženou z Brazílie. Když se ho zeptali, proč to dělá, tak přiznal, že mu chybí ženský dotyk. Ne sex, ale dotyk.
Je dobré si uvědomit, že dotýkání a sex jsou dvě různé věci. Jsou to dvě rovnocenné potřeby. Někdy máme chuť na sex a o mazlení tolik nestojíme a někdy zase nemáme energii na sex, ale zato se rádi pomazlíme.
Obejmutí či mazlení je někdy mnohem účinnější než jakákoliv meditace. Mnohé nepříjemné vnitřní stavy a s nimi související myšlenkové pochody jsou způsobené tím, že není naplněna naše základní potřeba tělesné blízkosti. Pokud tuto potřebu uspokojíme, nepříjemné vnitřní stavy a myšlenky samy od sebe zmizí.
CVIČENÍ S DOTYKEM
1. Vědomé mazlení
Pokud máte někoho, s kým se můžete mazlit (třeba partnera), tak si můžete zkusit být při mazlení přítomní. Někdy se totiž mazlíme zcela na autopilota. Lehneme si, přitulíme se spolu a třeba my nebo partner dělá nějaké mechanické pohyby, ale hlavou jsme oba dva někde jinde. Když se nás partner dotýká, tak můžeme zkusit být vědomím v tom, kde se nás dotýká. Můžeme vnímat ten dotek v místě, kde se stane a pozorovat přitom svoje city a pocity, které se nám v těle objeví. Ač to někomu můžeme připadat zvláštní, tak mazlení je také meditace. Vnímáme doteky a svoje reakce na ně (pocity) a když se nám do hlavy vloudí nějaké myšlenky, tak je můžeme nechat být a pozornost přesměrujeme zpět k dotekům.
To samé platí, pokud se dotýkáme partnera my. Můžeme zkusit to nedělat mechanicky, ale s citem, s láskou. Vědomím jsme v bodě doteku (kontaktu). Můžeme ho třeba jemně hladit, ale nikam přitom nespěcháme, užíváme si to. Pokud se nad něčím zamyslíme, tak to pustíme z hlavy a zase se věnujeme dotekům.
Toto vlastně děláme naprosto přirozeně, pokud jsme třeba s někým na začátku vztahu, kdy je ještě všechno čerstvé a vzrušující.
2. Vědomé přijímání masáže
Pokud je člověk sám a nemá nikoho, s kým by se mohl mazlit, tak masáž je skvělé řešení. Pokud člověk pronikne do světa masáží, tak pochopí, že masážní technika není všechno. Důležitý je rovněž přístup maséra. Pokud dělá jenom nějaké automatické pohyby a už chce mít masáž za sebou nebo sám se necítí při masáži pohodlně, tak vnímavější člověk to hned pozná. Rozdíl ve způsobu dotýkání je cítit. Masér, který je citlivý, tak je s klientem nejen fyzicky, ale i duševně. Je dobré znamení, pokud masér má třeba na webových stránkách uvedeno, že praktikuje vědomou masáž. Jde o to si vyzkoušet různé maséry a najít si takového, který vám vyhovuje.
Pokud máte kvalitní masáž, tak si ji můžete užít více, pokud budete dotyky maséra vnímat. Někdy lidé, jakmile se jich masér dotkne, tak pozornost vypnou a jsou vtaženi se do svého myšlenkového světa. Najednou (za hodinu) masáž skončí a oni si uvědomí, že byli celou hodinu duchem někde jinde. Pokud jste jeden z těchto lidí, tak si můžete pro změnu zkusit tu masáž skutečně vychutnat. Když masér masíruje, tak vnímejte, jak se vás dotýká. Vnímejte, co ta masáž dělá s vaším tělem, co ve vás vyvolává za dojmy a pocity. Vnímejte, jak je vám to příjemné. Ponořte se vědomím do té masáže. Pokud vás myšlenky budou chtít zatáhnout do svých her, tak je nechte plavat a svou pozornost zase obraťte k dotykům a k masáži. Takto můžete zintenzivnit svůj prožitek z masáže a ještě přitom zklidnit svoji mysl. Ano, masáž je mimořádně příjemná forma meditace.
