Článek
Láska je jedním z nejblahodárnějších lidských pocitů. Nicméně když se řekne slovo láska, lidé mohou mít různé představy o tom, co láska znamená.
Když se lidí zeptáte na lásku, tak vám nejspíš řeknou: „Ten či onen byl moje láska z mládí“ nebo „tenhle člověk je moje životní láska“. Nicméně s největší pravděpodobností nemluví o lásce, ale o zamilovanosti. A to je zásadní rozdíl.
Zamilovanost je velmi intenzivní stav, kdy bez toho druhého nemůžeme být. Když jsme s milovanou osobou, tak se vznášíme v nebesích a když jsme bez ní, tak na ni myslíme, kudy chodíme. Někdy se také o zamilované osobě říká, že je poblouzněná nebo že má „nasazené růžové brýle“.
A není se čemu divit. Pokud se na zamilovanost podíváme z biologického hlediska, tak je vyvolávána lidskými hormony. Vidíme nějakého člověka, co se nám líbí, co nás přitahuje, deset minut si s ním povídáme a už v tom lítáme. Mozek spustí produkci hormonů, které začnou náš organismus zaplavovat.
Při zamilovanosti nám naše tělo vyrábí něco jako vlastní drogu, šitou na míru přímo nám. Z toho důvodu také pořád myslíme na milovanou osobu a chceme být pořád s ní. Ona je tím „spouštěčem“ hormonů. Pokud ji delší dobu nevidíme, tak nám moc chybí a svým způsobem máme vlastně abstinenční příznaky. Někdy se stane, že naše milovaná osoba nám sdělí, že už s námi nechce nic mít, a to pak skutečně trpíme jako zvířata, máme úplně zlomené srdce. Náš mozek ví, že spouštěč našich nebeských stavů je pryč a emoční bolestí v těle nám to dává najevo.
To samozřejmě neznamená, že zamilovanost je špatná. To v žádném případě. Ti, kdo jsou do sebe šťastně zamilovaní, tak vám nejspíš řeknou, že to je nejlepší období jejich života. Poví vám, že nikdy nebyli šťastnější. I když se časem rozejdou, tak na tohle období většinou rádi vzpomínají. Zamilovanost je přirozený začátek milostného vztahu, je to jeho první fáze. Přijde mi dobré vidět v zamilovanosti to, čím skutečně je. Člověk žije, aby svůj život prožil naplno a zamilovanost je zážitek, který k životu patří. Člověk byl stvořen tak, aby zamilovanost prožíval. Nicméně pokud víme, o čem to je, tak na to můžeme být připraveni. Ať už se budeme vznášet v nebesích či léčit zlomené srdce, tak si můžeme udržovat alespoň trošičku nadhledu.
U zamilovanosti platí, že ve většině případů časem odezní. U každého člověka je to trochu jiné, někdo je v zamilovanosti pár týdnů či měsíců, někoho se drží zamilovanost i několik let. Zdá se, že minimálně pro část lidí platí, že nejintenzivnější pocity zamilovanosti zažívají v mladém věku a se stárnutím intenzita pocitů klesá. Stejně tak alespoň pro část lidí platí, že s věkem klesá i průměrná doba, po kterou jsou zamilovaní.
Proto, když píši o lásce, nemám na mysli zamilovanost. A nemám na mysli ani jiné nepříjemné stavy. Pokud např. vidíme našeho partnera či partnerku, jak se baví s někým okouzlujícím, tak najednou v nás něco hrkne, cítíme v hrudi zatemňující pocit. Máme chuť tam jít a vysvětlit partnerovi, že tohle dělat rozhodně nemůže a té okouzlující osobě slušně sdělit, ať jde ke všem čertům a už se tady nikdy neukazuje. To také není láska, to je žárlivost. Žárlivost nemusí být vždy intenzivní pocit, někdy může být docela nenápadná, třeba když máme tendenci nenápadně sledovat našeho partnera, kam chodí, s kým mluví, s kým si posílá zprávy. Potají mu kontrolujeme telefon a email. Za takovou úroveň sledování by se nemusela stydět ani ta nejlepší tajná služba.
Žárliví můžeme být, když jsme zamilovaní, ale není tomu vždy tak. Kolikrát jsme žárliví na našeho partnera, i když do něj dávno zamilovaní nejsme. Žárlivost je totiž hlavně o tom, že máme pocit, že partner patří jenom nám. Právník by řekl, že k němu máme výhradní práva a ostatní jsou z užívání našeho partnera vyloučení. Máme prostě pocit, že to je náš majetek.
Nejde o to žárlivost odsuzovat, jde o to jí porozumět. Žárlivost je přirozená reakce našeho organismu. Náš partner v nás vyvolává určité příjemné pocity (nejen zamilovanost, ale třeba i pocit jistoty, bezpečí, pohody, atd.) a žárlivost je reakce na to, že tyto pocity teď má jiná osoba (např. ta, se kterou si povídá) a nikoliv my. Žárlivost je o pozornosti. Líbí se nám, když nám partner věnuje pozornost, je to pro nás příjemné. Je pro nás nepřípustné, aby ji věnoval někomu jinému, přicházíme tím o svůj příjemný pocit.
Pokud se necítíme ohrožení, tak žárlivost uvnitř nás není. Objevuje se jen ve chvílích, kdy se domníváme, že o naši drahou polovičku (a naše příjemné pocity) můžeme přijít. Pokud si třeba naše přítelkyně povídá s atraktivním mužem, tak žárlíme, ale pokud si povídá se svoji kamarádkou, tak nikoli. Přitom oba rozhovory se mohou nést zcela ve stejném duchu, vnější pozorovatel by nepoznal rozdíl. Mohou si vyprávět ty stejné příběhy, vtipkovat, smát se, ale naše reakce je pokaždé úplně jiná.
Žárlivost přináší pro člověka utrpení, láska nikoliv. Pokud cítíme k partnerovi skutečnou lásku, pak jsme rádi, že se s někým dobře baví. Netrpíme, je nám dobře. Je zřejmé, že dosáhnout takové úrovně lásky ve vztahu je velmi těžké. Je to zřejmě nejvyšší úroveň lásky, které lze ve vztahu dosáhnout. Stav, kdy k našemu partnerovi cítíme takovou lásku, že ho necháme dělat to, po čem touží.
Když zde mluvím o lásce, tak mám na mysli velmi příjemný pocit. Je to stav čisté lásky, kterou nejčastěji cítíme ke svým dětem, domácím mazlíčkům, případně v dospělém věku ke svým rodičům. Zpravidla ji cítíme i k osobám, ke kterým máme úctu a záleží nám na nich. Můžeme ji samozřejmě cítit i k našemu partnerovi, ale není v tom nic sexuálního. Tato láska je klidná, laskavá, mírná, ničím nepodmíněná. To samozřejmě neznamená, že ji cítíme neustále. Po většinou času zřejmě prožíváme jiné pocity či duševní stavy, ale většina z nás má v životě momenty, kdy jsme čistou lásku v sobě pocítili.
Taková láska je osobního charakteru - je navázaná na určité osoby, které v nás stav čisté lásky vyvolali. Nicméně platí, že lásku v sobě můžeme rozvíjet. Nemusíme být závislí na náhodě či životních okolnostech, abychom v sobě lásku pocítili. Láska má totiž na naše tělesné i duševní zdraví blahodárné účinky, tak proč bychom si ji nedopřávali v hojném množství? Je totiž ještě jedna osoba, která naši lásku bezpodmínečně potřebuje, a tou jsme my sami. V Bibli je uvedeno: „Miluj svého bližního jako sebe samého.“ Lidé mají tendenci se zaměřovat na první část, která jim přikazuje dávat lásku ostatním a přitom ignorují tu druhou část, která jim říká, že stejnou dávku lásky musí věnovat sami sobě. Tahle druhá část je přitom mnohem důležitější. Cítit lásku sám k sobě je nezbytným předpokladem pro to, abychom ji mohli vyzařovat i do okolí. Láska je jako slunce. Slunce dává teplo a světlo jenom proto, že je tepla a světla plné, a tak je prostě vyzařuje. Když slunce přijde o všechno svoje niterné palivo, tak vyzařovat přestane. Stejné je to i s láskou. Když v nás je, tak září na všechny strany. Když v nás láska není, tak z nás z podstaty věci nic vyzařovat nemůže.
Pokud mluvím o „lásce k sobě“, tak mám na mysli především to, že si dopřejeme intimní chvilku sami se sebou a pocítíme lásku sami k sobě. Vlastně je to velmi jednoduché. Pokud jsme někdy cítili klidnou, laskavou, ničím nepodmíněnou lásku, tak v sobě ten pocit vyvolejme. A nasměrujme ho sami na sebe. Na svoje nitro, na svoje tělo. Věnujme naši láskyplnou pozornost sami sobě. Člověk tohle může dělat klidně celý den, i v rámci každodenního života. Třeba jdeme po ulici a můžeme směřovat naši láskyplnou pozornost k nám samým. Můžeme to dělat při mytí nádobí nebo při jízdě autobusem. K rozvíjení lásky k sobě vůbec nikoho nepotřebujeme.
Tohle je typ lásky, který vyzdvihují všechna možná náboženství a duchovní směry. Není to láska navázaná na konkrétní situaci či osobu, je to láska neosobního charakteru. Prostě se staneme sluncem, ze kterého vyzařuje teplo a světlo na všechny v našem okolí.
Být v lásce neznamená, že se z nás stanou hlupáci. Nemusíme se bát, že bychom začali rozdávat svůj majetek nebo že si každý s námi začne vytírat podlahu. Naopak láska k sobě nás učí respektovat svoje skutečné potřeby a zájmy. Pokud máme rádi sami sebe, tak neděláme nic, čím bychom si ubližovali. Učí nás to hledat řešení, které vyhovuje nám i ostatním.
Je dobré si uvědomit, že rozvíjení lásky neděláme kvůli někomu jinému. Neděláme to kvůli svým rodičům, kvůli církvi či Bohu, kvůli kamarádům či kolegům v práci, dokonce ani kvůli svým dětem. Děláme to pro sebe, protože nám samotným je potom lépe. Máme prostě lepší život. Neupozaďujeme naše potřeby, umíme si lépe nastavit vlastní hranice. Paradoxně jsme ale přitom mírnější, láskyplnější a jemnější vůči ostatním. Pokud se naučíme mít rádi sami sebe, tak z toho budeme těžit nejenom my, ale nakonec i všichni kolem nás.
ROZJÍMÁNÍ A AKTIVITY OHLEDNĚ LÁSKY
1. Meditace na rozvíjení lásky k sobě
Pohodlně si sedněte či lehněte a zavřete oči. Párkrát se zhluboka nadechněte a vydechněte, zklidněte se. Potom si vyvolejte vzpomínku na někoho, ke komu cítíte čistou lásku. Na někoho, na kom vám skutečně záleží. Může to být klidně i fiktivní postava, na tom nesejde. Jde o to v sobě vyvolat pocit lásky, naladit se na něj. Když se vám podaří si v sobě pocit lásky oživit, tak s ním buďte. Můžete si s tím klidně i hrát. Vnitřně si třeba představte, jak tu lásku dáváte svým tělesným orgánům. Zaměřte svoji pozornost třeba na svoje játra a poděkujte jim, že jsou navzdory všemu alkoholu pořád ještě s vámi. Potom na žaludek, slinivku, plíce, mozek, atd. Usmívejte se vnitřně na svoje orgány za to, že vám tak dobře slouží. Poděkujte jim. Můžete to takhle dělat klidně několik minut. Nakonec svoji lásku dejte celému svému fyzickému tělu.
Hezká varianta tohoto cvičení je dávat lásku svým nepříjemným pocitům. Svému strachu, hněvu, frustraci, studu, netrpělivosti, atd. Představte si sami sebe v situaci, kdy ten pocit cítíte. V hlavě si vybavte sami sebe v té situaci jako byste byli jiný člověk. A pak tomu svému obrazu v hlavě dávejte lásku. Dívejte se na něj s laskavostí a pochopením.
2. Dělání věcí jen pro sebe
Projevem lásky k sobě také je, pokud děláme určité věci jen pro sebe. Věci, které nás nabijí, které nás potěší. Například si můžeme zajít občas na masáž, pravidelně sportovat, meditovat, čas od času si zajít do obchodu a koupit si něco hezkého na sebe, sem tam zajít na koncert nebo jen tak posedět s kamarády. Možností je mnoho, záleží, co máme skutečně rádi, co nám dodává energii.
Starat se sami o sebe je moc důležité. Pokud jsme ve vztahu a jen sloužíme partnerovi (partnerce) a dětem, tak to samozřejmě neznamená, že bychom se na ně měli vykašlat a dělat si jenom svoje věci. To samozřejmě ne, ale je potřeba najít nějakou rovnováhu. Je potřeba se pravidelně dobíjet, nebo vyhoříme. To stejné platí, pokud jsme v partnerském vztahu a ohledně všech volnočasových aktivit jsme závislí na partnerovi. Pokud to oběma vyhovuje, tak proč ne, nicméně často to vytváří na druhého partnera určitý nátlak. Závislý partner je pak jako závaží kolem krku. Pokud má každý z partnerů alespoň nějaké svoje aktivity, kterými se sám dobíjí, tak se závislost výrazně snižuje a bývá to pro oba v konečném důsledku prospěšné. Když člověk dělá jen sám něco pro sebe, tak to může dělat zcela podle sebe. Nemusí činit žádné kompromisy, které kolikrát vedou akorát k tomu, že výsledné řešení nevyhovuje vůbec nikomu.
3. Práce s žárlivostí
Žárlivost každý vztah dusí. Od partnera, který je přehnaně žárlivý, většina lidí nakonec utíká. Se žárlivostí se dá pracovat stejně jako s jakoukoliv jinou emocí. Meditace je vždy po ruce. Pokud máte tendenci k žárlivosti, tak můžete zkusit třeba následující. Pohodlně si lehněte či sedněte, párkrát se zhluboka nadechněte a vydechněte, zklidněte se. Potom si představte v hlavě situaci, která ve vás vyvolává žárlivost. Může to být třeba to, jak se partner vesele baví s atraktivním protějškem. Pokud žárlivost při tom pomyšlení cítíte, tak do ní zhluboka dýchejte. Buďte s ní, nesnažte se ji vypudit z těla nebo něco takového. Je to prostě vaše součást, tak se s ní spíše snažte spřátelit. Zvykněte si na to, že tam je. Můžete s ní být, můžete ji cítit, ale nemusíte dělat to, k čemu vás nutí (např. hysterický výstup). Klidně si s ní vnitřně povídejte. Buďte se svoji žárlivostí kamarádi, nikdo jiný ve vás v tu chvíli stejně není.
Když si na sebe se žárlivostí zvykněte, tak můžete pokračovat v meditaci. Představte si, jak za vámi partner následně přichází a obejme vás. Řekne vám, že je moc šťastný za to, že vás má. Poděkuje vám, že měl(a) prostor si popovídat a že už mu to stačilo a teď bude jen s vámi. Vnímáte jeho lásku a spokojenost. Klidně si takovou situace několikrát v hlavě přehrajte, prociťujte v sobě klid, který vám tyto jeho slova přináší.
Aby meditace dobře fungovaly, tj. člověk se mohl soustředit jen na ně, tak je dobré učinit ohledně žárlivosti určitá praktická opatření. Předně je dobré, když si partneři vymezí hranice, které nesmí překročit. To znamená, že si řeknou chování, které už je za hranou. Každý pár to může mít trochu jinak. Například pro jeden pár je v pořádku povídání si s kamarády nad kafem, ale flirtování a veselé textování už je za hranou (a vše, co následuje, je samozřejmě také za hranou). Pro jiný pár může být flirtování v pořádku, dokonce i masáže či ojedinělé líbání je přijatelné, ale orální sex či pohlavní styk už jsou za hranou. Klidně každý s partnerů může mít hranice trochu jiné, tj. jeden bude v pohodě s tím, když druhý partner flirtuje, a sám slíbí, že flirtovat nebude. Všechno je v pořádku, pokud jsou s tím oba partneři v pohodě. Pokud jsou hranice jasně vymezené a mezi partnery je důvěra, že budou dodržovány, pak se člověk může do meditací zcela ponořit. A další výhodou je, že zřetelně nastavené hranice jasně určují pro každého z páru jeho prostor svobody.
I když jsou hranice nastavené, tak vzájemná ohleduplnost je žádoucí. Pokud máme svého partnera skutečně rádi, tak ho nebudeme zbytečně vystavovat situacím, ve kterých víme, že bude žárlivost prožívat. Žárlivost je velmi silná a nepříjemná emoce, stejně jako třeba nenávist. Chceme skutečně svého partnera, kterého máme rádi, vystavovat situacím, které by v něm nenávist vyvolávaly?
4. Meditace na zlomené srdce
Pokud existuje nějaký instantní lék na zlomené srdce, tak o něm bohužel nevím. Zlomené srdce léčí čas a uvědomění, že na světě jsou miliony dalších mužů či žen, se kterými můžeme mít nádherný vztah. Pokud máme zlomené srdce, tak si můžeme zkusit následující meditaci.
V klidu si sedněte nebo lehněte, zavřete oči, párkrát se zhluboka nadechněte. Představte si v duchu, jak k vám přichází muž či žena. Nemusí to být konkrétní obraz v hlavě se všemi detaily, stačí klidně jenom silueta. Jde spíš o to, co z té osoby vyzařuje, jeho energie. Představte si, jak se k vám blíží a cítíte z ní plynout k vám lásku, jistotu, bezpečí a zároveň vzrušení. Bere vás za ruku a říká, že je váš nový partner a že už na vás čeká. Říká vám, že spolu zažijete spoustu vzrušujících a krásných zážitků a prožijete spolu naplněný život.
Buďte v duchu se svým novým partnerem, těšte se z jeho přítomnosti. Pociťujte lásku, kterou spolu prožijete.
