Článek
„Náboženství je pro lidi, kteří se bojí pekla, a duchovno je pro lidi, kteří v pekle byli.“
Někteří lidé si neuvědomují, že s vnitřními stavy se dá pracovat. Jak by také mohli? Když se někdo v naší blízkosti chová rozrušujícím způsobem, tak slyšíme „on už je prostě takový“ nebo „má to v genech, nikdy se nezmění“. Ti lidé, co tohle říkají, tak mohou mít samozřejmě pravdu. Nicméně to neznamená, že by to bylo objektivně nemožné. Pokud lidé chtějí, mohou změnit svoje prožívání, svoje vnitřní stavy. Důvod, proč se to běžně neděje, je ten, že lidé svoje prožívání měnit nechtějí anebo sice chtějí, ale neví jak.
Já jsem do svých 24 let netušil, že můžu svoji psychiku rozvíjet. Hluboko v sobě jsem cítil, že mi v životě něco chybí, nějaký důležitý kus skládačky. Podvědomě jsem něco hledal, jenže jsem neměl tušení, co by to vlastně mělo být. Jednoho dne se mi pak do rukou dostala knížka, ve které se psalo, že moje vědomí má schopnost růst. Tvrdila, že můžu zušlechťovat svoje vnitřní stavy. Bylo to pro mne skutečné prozření. V ten moment můj život dostal nový smysl. Vydal jsem se na cestu sebepoznání.
Lidské pocity ani myšlenky nejsou zamrzlé v čase. Není to tak, že když jsme malí a máme strach se podívat pod postel kvůli bubákům, tak nám ten strach vydrží do devadesáti. To se nejspíš nestane. Jakmile vyrosteme, uvědomíme si, že se není čeho bát a už se prostě nebojíme. Když se potom bojí naše děti, tak jim řekneme: „Já se podívám pod postel první a ověřím, že tam nic není a pak se můžeme podívat spolu.“ Dokonce jdeme svým dětem příkladem, jak strach překonat, pomáháme jim v tom. Platí to o strachu, stejně jako o jakémkoliv jiném pocitu či myšlence.
To, co nás rozvíjí, jsou nové dojmy, zážitky a zkušenosti. Díky nim přicházíme k novým uvědoměním. Pokud se uvědomění propojí s našimi city, pokud se nás uvědomění skutečně dotkne, to je ten okamžik, kdy se staneme někým trochu jiným. Život nám sám od sebe tyto nové dojmy a uvědomění přináší, takže člověk se přirozeně v průběhu času mění. Zřejmě jsme nikdy nechodili na psychoterapii kvůli bubákům pod postelí, a přesto jsme v dospělosti ten strach překonali. Ten přechod byl plynulý, ani jsme si ho nevšimli, byl přirozený.
Nicméně faktem je, že život nám nepřináší všechny dojmy (a související uvědomění) v ten moment, kdy je zrovna potřebujeme. To ale neznamená, že bychom byli bezmocní. Můžeme převzít iniciativu. A většina z nás to taky dělá. Začneme hledat, toužíme porozumět, chodíme na kurzy, přednášky, zkoušíme různé meditační techniky. A aniž bychom si to uvědomili, začínáme podstupovat to, čemu říkám duchovní výcvik.
Možná jste už ve vašem okolí viděli, že někdo byl třeba část života nevýrazný a zakřiknutý. Nicméně postupem času probíhaly nenápadné náznaky změn a jednoho dne jste si všimli, jak ten člověk vnitřně rozkvetl. Najednou z něj byl někdo úplně jiný. Nevýrazná housenka se proměnila v nádherného motýla.
Na druhou stranu možná znáte někoho, kdo byl v mládí veselý a radostný, ale život ho semlel a stal se z něho uzavřený, zatrpklý a nevrlý člověk. Nedokázal se vnitřně srovnat s tím, co pro něj život připravil. Nedokázal se vypořádat se svými pocity. Nejspíš nevěděl, že je možné s pocity pracovat, že je možné bolest, strach, hněv, frustraci či závist přetavit v porozumění, moudrost a lásku.
Lidé mají tendenci podceňovat sílu uvědomění. A přesto, pokud bych měl vybrat jen jedinou věc, která je nejdůležitější ve vnitřním rozvoji, pak by to bylo uvědomění. Uvědomění je to, co naše vnitřní stavy proměňuje, rozvíjí a zušlechťuje. Díky uvědomění můžeme směrovat naši energii správným směrem.
Rozvíjet své nitro je činnost, která nějakou dobu trvá. Není to něco, co nastane ze dne na den. Když roste rostlinka ze semínka, také z ní není druhý den rozkvetlá květina. Roste a rozvíjí se každý den trochu, kousek po kousku, lísteček za lístečkem. Až pak jednoho dne se probudíme a vidíme ten nejkrásnější květ, jaký jsme kdy viděli.
Stejné je to i s lidskou duší. Krok za krokem, kousek po kousku odemykáme tajemství našeho nitra. Někdy samozřejmě uděláme velký průlom a změna je patrná ze dne na den. Nicméně změny bývají spíše nenápadné a je to právě až dlouhodobý horizont, který nám ukazuje skutečnou proměnu.
