Článek
Existuje lidská zkušenost, kterou zřejmě každý člověk alespoň párkrát v životě prožil. Tuto zkušenost můžeme popsat jako vhled.
Určitě se vám už stalo, že jste na něco nemohli přijít, prostě jste tomu nerozuměli. Cítili jste, že vám něco chybí, malý dílek do větší skládačky. A pak se to najednou stalo. V hlavě vám něco docvaklo, najednou se vám rozsvítilo a věci začaly dávat smysl. V dané situaci jste získali vhled. Porozuměli jste.
Pokud člověk chce porozumět sám sobě, pokud usiluje o poznání, vhledy se samy od sebe stanou pravidelnou součástí jeho života. Vyplývá to z podstaty fungování naší psychiky. Člověk byl prostě stvořen, aby měl vhledy, aby jeho vědomí mohlo růst.
Vhled nepřijde na náš příkaz. Není to pejsek, na kterého bychom zavolali, a on přiběhl k noze. Vhled přichází často nečekaně. Ve chvílích, kdy o něj vlastně nějak zvlášť neusilujeme. Například hodně toužíme něčemu porozumět, usilovně o tom přemýšlíme a odpověď ne a ne přijít. Po nějaké době to vzdáme, přestaneme to řešit a začneme se zaobírat každodenními záležitostmi. A pak, jako blesk z čistého nebe, nás to zasáhne. Třeba se jdeme ven proběhnout nebo jedeme ráno autobusem do práce a najednou víme odpověď, prostě máme vhled. Jindy se stane, že někdo něco jen tak mimochodem řekne, třeba úplně obyčejného, ale my z toho najednou máme duchovní zážitek. Věci se spojí, zapadnou do sebe a my rozumíme.
Vhled je dar. Nejde si ho vynutit, můžeme ho jen dostat. Nicméně to není tak, že budeme sedět, nic nedělat a čekat až nás vyšší síla osvítí. Pro vhled je potřeba vytvořit určité podmínky, aby se mohl udát.
Takovou podmínkou je právě touha po porozumění. Jde o to, aby nás určité téma upřímně zajímalo, abychom ho chtěli poznat a vyvinuli určité duševní úsilí pro to, abychom poznání získali. Tím, že o věcech přemýšlíme, tím, že se upřímně snažíme na něco přijít, tím vytváříme předpoklad pro, aby se vhled udál. Není potřeba v tom hledat něco zvláštního. Je to přirozená funkce lidské psychiky.
Pokud nás zajímá porozumění sebe samému a čteme sebe-rozvojovou literaturu, zřejmě míváme vhledy poměrně často. Pokud jsme správně duševně naladěni, při čtení moderních duchovních textů můžeme mít vhledy v podstatě neustále.
Vhledy mohou mít různou emoční intenzitu. Zpravidla záleží na úsilí, které vhledu předchází. Pokud nás něco zajímá jenom krátce a nevěnovali jsme dosažení poznání větší úsilí, vhled bude zpravidla jemný, bude to spíš takový „aha“ moment. Chvíli se budeme cítit dobře (že to víme) a pak to odezní. Pokud ale věnujeme velké duševní úsilí na určité porozumění, pokud o poznání usilujeme delší dobu, pocity spojené s vhledem budou dosti silné. Když do nás vhled vstoupí, prožijeme blaženost, uvolnění a svobodu. V podstatě prožíváme něco jako duchovní orgasmus, někdy to může být až vrcholný životní zážitek. Pocity s tím spojené zůstávají ještě dlouho s námi, pocity s těmi nejintenzivnějšími vhledy doznívají i týdny či měsíce, ve vzácnějších případech i roky.
Nemusíme celý den strávit meditací či modlením, abychom něco duchovního zažili. Vhled je skutečný duchovní zážitek. Je to opravdová mystická zkušenost.
Vhled je pro vnitřní rozvoj zásadní. Vhledem si rozšiřujeme vědomí, vhled je to, díky čemu vnitřně rosteme. Vhled je to, co nás jemným způsobem uvnitř proměňuje. Díky vhledům vnitřně rozkvétáme.
Vhled je stavební kámen, ze kterého stavíme náš dům moudrosti. S moudrostí je to stejné jako se stavbou domu. Z jednoho kusu kamene dům nepostavíme. Stejně tak se díky jednomu vhledu nestaneme mudrcem. Nicméně pokud budeme trpělivě usilovat o poznání a vhledy k nám budou postupně přicházet, po nějaké době zpozorujeme, jak v životě získáváme pevnější půdu pod nohama, větší nadhled a jistotu. Stavba našeho domu poroste, kámen po kameni.
Každý sám si z vlastní zkušenosti zjistí, kdy k němu vhledy nejčastěji přichází. Vhledy nejsou náhoda. Vnitřní rozkvět není náhoda. Je to důsledek našeho duševního úsilí, je to plod naší vědomé činnosti.
CVIČENÍ K VHLEDŮM
1. Identifikování vhledů
Zkuste si sednout nebo lehnout, zavřít oči a popřemýšlet, kdy jste v životě měli vhled. Je jedno, jak intenzivní byl, možná to byl jenom nějaký „aha“ moment, možná to byl svojí intenzitou vrcholný životní zážitek. Zamyslete se nad tím, jak ke vhledu došlo, co mu předcházelo, jaké bylo vaše vnitřní nastavení, jaké předpoklady jste nevědomě vytvořili pro to, aby vhled mohl nastat.
Smyslem tohoto cvičení je, abychom si uvědomili, jak v našem životě ke vhledu došlo. Abychom si uvědomili, že jsme vhled prožili, že je to běžná lidská zkušenost.
2. Vyvolání vhledů
Předpokladem pro vhledy je touha porozumět. Pokud nás nezajímá, jak funguje lidská psychika, lidské vztahy, příroda, život, či svět, pokud netoužíme něco poznat, vhledy mít nebudeme.
Je úplně jedno, v jaké životní oblasti chceme mít vhledy. Nemusí se to týkat sebe-rozvoje. Zvídavý zoolog může mít vhledy do chování zvířat, zvídavý botanik může mít vhledy do života rostlin. Je dobré mít na paměti, že vhled si nejde vynutit. Prostě k nám přijde, často když to nejméně čekáme. Nicméně předpokladem je vyvinutí určitého duševního úsilí. Prostě nějakou kratší či delší dobu o tom přemýšlíme. Dáváme naší psychice (a vesmíru) najevo, že máme záměr porozumět. Někdy to skoro vypadá, jako by vhled přicházel v ten moment, kdy se uvolníme a pustíme danou věc z hlavy. Jako by samotné přemýšlení stálo v cestě tomu, aby se vhled udál. To, co zde popisuji, je moje osobní zkušenost s tím, jak to funguje u mě. Každý to může mít trochu jinak. Každý si musí sám za sebe zjistit, jak to funguje jemu samotnému.
3. Vychutnání si vhledu
Vhled je příjemná lidská zkušenost, s vhledem obvykle přichází radost, někdy až euforie. Zastavme se na chvíli a užívejme si fakt, že jsme právě měli vhled. Je to krásná zkušenost, nemusíme ji hned přebíjet tím, že se půjdeme dívat na seriál. Užívejme si fakt, že jsme si právě rozšířili poznání, a tím zase o něco zvětšili naši duševní vyrovnanost. Můžeme být na sebe skutečně hrdí.
