Článek
Občas si lidé myslí, že meditace je nějaká exotická technika importovaná z jihovýchodní Asie. Myslí si, že meditace je spojená s Budhismem, a protože oni nejsou budhisti, tak je zbytečné se meditací vůbec zabývat.
Meditace ale vůbec není o náboženství. Faktem totiž je, že medituje úplně každý, a to naprosto přirozeně. Meditace je jakákoliv vědomá práce s naší myslí a s našimi pocity. Pokud si žena při sexu se svým manželem představuje místo něj kolegu z práce, medituje. Pokud se snažíte před zkouškou ve škole uklidnit a mít čistou hlavu, meditujete. Pokud jsme jako děti někdy před spaním počítaly ovečky, nebylo to nic jiného než meditace.
Když si někdo vyhradí každý den třicet minut na řízenou meditaci, dělá to vlastně jen proto, aby všechny tyhle naše přirozené duševní činnosti zdokonalil a prohloubil.
Všichni lidé meditují od nepaměti. I tady v Čechách jsme vždycky meditovali, akorát se tomu nikdy neříkalo meditace. Když se mniši a jeptišky v klášterech modlili, meditovali. Modlitba je totiž pouze jedna z mnoha možných meditací. Když se náš nejslavnější král Karel IV. zavíral na Karlštejně do kaple svatého Kříže, aby rozjímal, co myslíte, že tam dělal? Samozřejmě meditoval. Pokud se podíváme na původ slova meditace, pochází z latinského „meditatio“, což v překladu znamená „rozjímání“. Rozjímání je krásné české slovo, všichni moudří velikáni naší historie věděli, jak správně rozjímat. Rozjímání (neboli meditace) je totiž předpokladem životního nadhledu, je to živná půda moudrosti.
S meditací to není tak, že ji lidé buď umí, nebo neumí. Meditovat umíme všichni, akorát někdo hůře a někdo lépe. Meditace je dovednost, třeba jako řezání pilou. Každý umí řezat pilou, akorát pokud někdo řeže dříví každý den, půjde mu to mnohem snáze. Podobné je to s meditací. Postupně, po malých krůčkách, se zlepšujeme.
Meditací je nekonečně mnoho. Pokud vám někdo tvrdí, že jenom jeho způsob meditace je ten jediný správný a všechny ostatní jsou špatné, buď tomu ani za mák nerozumí anebo vám chce za každou cenu něco prodat. Jistě, některé meditace mohou být obecně účinnější než jiné, ale je naprosto zásadní, aby daná meditace fungovala pro vás. Pokud delší dobu děláte nějakou „zaručenou“ meditaci a prostě vám to s ní nejde, tak to nejspíš není ta správná meditace pro vás. I kdyby sto lidí před vámi říkalo, že jim to bezvadně funguje.
Konkrétní meditační technika není ani žádná posvátná věc, kterou je třeba uctívat a do puntíku dodržovat všechny předepsané postupy. Meditaci vymysleli jenom lidé. Dokonce i Buddha byl člověk. Prostě seděl pod stromem a říkal si: „Hmm, jak bych to jenom udělal, abych se cítil blaženě? Co mne od blaženosti vzdaluje? Co mi v ní brání? Proč ji necítím právě teď?“ A tak zkoušel různé věci, různé techniky, různé postupy. Každý zkušený meditující ví, že je potřeba experimentovat. Je potřeba zkoušet, která technika přináší ty nejlepší výsledky. Každý, kdo s tím má zkušenosti, ví, že někdy je nutné i tu nejlepší meditační techniku poupravit, aby byla pro konkrétního člověka efektivnější. Psychika každého člověka je totiž jedinečná, každý potřebuje trochu něco jiného. Každý potřebuje svoji vlastní meditaci, která je šitá jemu na míru. Jakmile člověk pochopí, o čem meditace je, tak si je schopen sám upravit „vzorovou“ meditaci tak, aby mu přinášela ty největší účinky. V mých textech je mnoho různých meditací. Jsou to meditace, které používám já, které fungují pro mne. V podstatě všechny to jsou originální meditace v tom smyslu, že jsem se někde naučil nějakou všeobecnou základní meditační techniku a poté, co jsem porozuměl tomu, jak funguje a jaké vnitřní změny se snaží dosáhnout, upravil jsem ji tak, aby pro mne byla co nejúčinnější. Aby reagovala na moji jedinečnou psychologickou strukturu. Tímhle procesem si musí projít každý sám, každý si musí přijít na to, co funguje právě jemu. Samozřejmě je možné, že některá meditační technika vám naprosto sedne a máte s ní ohromné výsledky, aniž byste ji jakkoliv upravovali.
Z výše uvedených důvodů existuje ohromné množství meditací, až se v tom člověk ztrácí. Z podstaty věci to tak být musí, protože každý člověk si přichází na nové variace, které mu fungují, a pak je chce učit ostatní. Tím se nemusíme vzrušovat, nikdo na světě není schopen vyzkoušet všechny možné meditace, co existují. Ani to není nutné. Každý zkušený meditující má v podstatě jen několik málo meditací, které pravidelně používá a se kterými má nejlepší výsledky. A pokud potřebuje meditaci pro nějaký konkrétní účel, tak si ji prostě vymyslí nebo si upraví ty svoje stávající. Jde o pochopení základních principů. Jakmile je pochopíte, už žádné návody nepotřebujete.
Lidé někdy říkají, že meditace je pro ně moc těžká. Vlastně se tomu nelze divit. Nejspíš se totiž setkali s tradičním přístupem. Přišli na svoji první hodinu meditace a dostali pokyn, že mají následující hodinu sedět bez hnutí v lotosovém sedu. Mají se soustředit na svůj dech v nosních dírkách, a když se nad něčím zamyslí, mají svoji pozornost vrátit k dechu a myšlenek si nevšímat. Když je někde na těle šimrá, tak si to nemohou poškrábat, protože se (dle instrukcí) nemohou pohnout. Když je bolí nohy nebo záda z nepřirozené sedící pozice, nemohou ji změnit, protože v průběhu meditace se člověk přece nesmí hýbat (dle instrukcí). Když byste bez znalosti kontextu někoho slyšeli vyprávět, že byl nucen sedět celou hodinu v nepříjemné pozici a nemohl se ani poškrábat, nejspíš vás napadne, že ho mučili nějací teroristé. Faktem totiž je, že pokud má někdo takovouto první zkušenost s meditací, není vůbec divu, že dospěje k závěru, že tohle prostě pro něj není. Vím to, protože jsem takto také začínal, stejně jako mnoho dalších lidí. Někdo mi dokonce říkal, že pokud po úvodním meditačním sezení, kterého se účastní 100 lidí, bude 5 z nich v meditaci dále pokračovat, je to prý ohromný úspěch. Pokud se nad tím zamyslíme, tak je to vlastně až absurdní. Když byste posílali děti do školy, kde 95 % z nich propadne, asi byste si říkali, jestli je chyba skutečně v žácích anebo v něčem jiném.
Meditace je jen nástroj, kterým zlepšujeme svůj každodenní život. Je to jen prostředek pro dosažení našeho cíle. Pokud se chceme cítit lépe, meditace nám pomůže. Pokud chceme změnit či zlepšit nějakou svoji duševní vlastnost, pokud se chceme vnitřně rozvíjet, meditace je tím nástrojem. Pokud chceme změnit, jak prožíváme náš život, meditace to může zajistit. Pokud chceme zvýšit svoji psychickou odolnost, meditace nabízí způsob, jak to udělat. Pokud chceme uzdravit naše psychická zranění, meditace bude léčivě působit. Pokud chceme sami pro sebe vytvořit nový, lepší život, potřebujeme si jej umět představit. Potřebujeme meditaci.
Někdy se lidi diví, že někdo každý den tráví hodinu meditováním. Lidé, kteří si uvědomili přínosy meditace, se zase diví, jak někdo může bez meditace žít. Meditace je jen dovednost. Je to jako řízení auta. Jistě, bez schopnosti řídit auto se v životě obejdete, neumřete kvůli tomu. Ale není mnohem lepší umět auto řídit a v případě potřeby jej použít? Auto je jen prostředek, díky autu se dostaneme na místa, na která bychom se jinak nedostali anebo se tam alespoň dostaneme rychleji.
Někdo by mi mohl namítnout, že všechno, co nám zprostředkovává meditace, nám zprostředkovává i vnější svět. Pokud se chceme cítit lépe, můžeme si jít zaplavat nebo navštívit kamaráda. Náš vnitřní vývoj je zajišťován životními zážitky a zkušenostmi, stejně tak se tím zvyšuje i naše psychická odolnost. S našimi psychickými problémy nám zase pomůže psychoterapeut. S tím samozřejmě souhlasím. Meditace není odpověď vždy a na vše. Je třeba ji vnímat jako podpůrnou techniku. Něco, po čem sáhneme, když je to potřeba. Bazén může být zavřený, kamarádi na nás nemusí mít čas. Nemusíme mít štěstí na ty „správné“ životní zážitky a zkušenosti, které by proměnily naše prožívání života. Psychoterapeut pro nás může být finančně nedostupný atd.
S meditací nejsme závislí na lidech, na životních okolnostech, na množství peněz na účtu. Meditace je úplně zadarmo. Je kdykoliv k dispozici.
Většinou se uvádí, že meditace není nebezpečná a nemá žádné škodlivé účinky. S tím se dá v obecné rovině souhlasit. Na rozdíl třeba od horolezectví nám při meditaci nejspíš žádná fyzická újma nehrozí. Nicméně s meditací někdy přicházejí změny v naší psychice. Získáme vhledy do fungování člověka, až to někdy může otřást naším pohledem na život. Někdy může meditace vyvolat temnou noc duše (o temné noci duše bude zveřejněna samostatná kapitola). Někdy se o sobě člověk při meditaci dozví věci, které by radši nevěděl, a může být těžké se s tím srovnat. Když na tohle člověk není připravený, meditace mu skutečně může uškodit v tom smyslu, že bude v horším duševním rozpoložení, než když začal meditovat. Řízená meditace tedy nemusí být úplně pro každého. Nicméně pokud vás to táhne, pokud chcete meditaci zkusit, je to dobré znamení. Pokud jste už ve zralejší fázi vašeho života a leccos jste si už v životě odžili, je to také dobré znamení. Pokud postupujete pomalu a řešíte meditací jen to, co vás trápí, tím riziko také výrazně omezujete. Pokud právě zažíváte hlubokou vnitřní krizi, meditací se to nejspíš nezhorší.
Když je člověk úplný začátečník, je dobré mít kolem sebe někoho, kdo má s meditací zkušenosti. Jedna hodina s dobrým učitelem je kolikrát přínosnější než mnohasetstránkový instruktážní manuál. A jak bylo napsáno v úvodu, všichni během života meditujeme, ať chceme nebo ne. Je to přirozený proces, děláme to každý, tak není na místě z toho mít zbytečné obavy.
MEDITAČNÍ TIPY
1. Poloha pro meditaci
Volte si takovou polohu, která je vám nejpříjemnější a při které se můžete úplně uvolnit. Pro někoho to může být v posteli na zádech, pro někoho je lepší, když se pohodlně usadí v křesle. Někdo má rád lotosový sed, který je populární hlavně v Asii. Pokud je vám totiž poloha nepříjemná a pořád vás někde něco tlačí, pozornost vám bude sklouzávat k tomu nepříjemnému pocitu a z meditace nic nebude. Ideálně by vás meditace měla pohltit a fyzického těla byste si všímat neměli (to samozřejmě neplatí, pokud je předmětem meditace fyzické tělo). Na druhou stranu pokud nemůžete najít žádnou ideální polohu a pořád vás někde něco škrábe, tlačí nebo šimrá, v nějaký moment vám nezbude nic jiného, než to prostě ignorovat a věnovat se meditaci. Jakmile přesměrujete pozornost do sebe, tlačení a jinou drobnou nepohodu možná po nějaké době přestanete vnímat.
2. Duševní rozpoložení pro meditaci
Meditace bývá nejjednodušší, pokud jsme už vnitřně v pohodě a klidní. Pokud například chceme dělat láskyplnou meditaci a lomcují s námi negativní emoce z práce, tak to moc fungovat nebude. Jakmile zkusíme v sobě pocítit lásku, v hlavě nám budou vyskakovat rozhovory se šéfem a hádky s kolegy. V takovém případě je nejdříve lepší se emočně vyčistit. Buď si třeba můžeme udělat dynamickou meditaci anebo naši meditaci zaměříme na náš aktuální emoční stav. Zkusíme v sobě vyvolat takové představy, které mají sílu ty rozbouřené emoce utišit. Alternativně si můžeme jít zaplavat či zaběhat, zahrát si na nějaký hudební nástroj nebo dělat cokoliv, o čem víme, že nás zklidní.
Meditace je totiž tím těžší, čím je člověk více rozrušený, ať už pozitivním způsobem (nadšení, vzrušení, radost atd.) či negativním způsobem (vztek, frustrace, hněv atd.).
3. Místo pro meditaci
Buddha byl známý tím, že dbal i na prostředí, ve kterém meditace probíhá. Z lidí poznal, jaké jsou povahové typy a pak jim podle toho stanovil místo, které pro ně bylo nejprospěšnější. Například pokud byl někdo nenávistné povahy, vybral pro něj krásné prostředí, ze kterého vyzařovala láska. Pokud byl někdo hodně smyslný (jídlo, ženy, sex, luxusní prostředí), určil pro něj nějaké ošklivé místo daleko od všech smyslných lákadel. Účelem bylo, aby okolní prostředí „nevytahovalo“ z meditujících jejich nejhorší tendence. Tím Buddha zvyšoval šanci, že meditující se budou naplno věnovat meditaci, protože nebudou mít ve svém okolí spouštěče jejich dominantních emočních programů.
Tím neříkám, že musíme jít meditovat do lesa pod plachtu, ale je užitečné si uvědomit, zda v našem okolí není něco, co nás hodně rozptyluje. Pokud Buddhovu úvahu přeneseme do moderního světa, například neustálá potřeba kontrolovat svoje sociální sítě může být nemalou překážkou. V takovém případě je dobré si vyhradit určitý čas jen na meditaci (a nic jiného) a během něho alespoň vypnout telefon, aby nás nic nerušilo.
4. Proč meditujeme?
Pokud chceme meditovat, je zásadní si uvědomit, proč to děláme. Jakého vnitřního stavu chceme docílit? V jakém vnitřním rozpoložení chceme po meditaci být? Za jakým účelem chceme meditaci použít? Podle toho totiž budeme meditaci vybírat. Meditace je náš nástroj. Je to prostředek k dosažení určitého cíle. Díky meditaci můžeme cítit to, co cítit chceme. Můžeme se dostat do vnitřního rozpoložení, ve kterém být chceme. Díky meditaci můžeme v sobě změnit to, co změnit chceme.
5. Čas pro meditaci
Je úplně jedno, kdy meditujeme. Někteří lidé nejraději meditují ráno, jiní zase večer. Co je důležité, je vyhradit si na meditaci určitý čas. Jde o to, abychom při meditaci nemysleli na to, že máme někde být nebo že ještě musíme doma něco udělat. Někdy se mi stane, že si lehnu k meditaci a po chvíli mne napadne, že musím třeba ještě zatopit v kamnech. Pokud je ta myšlenka hodně dotěrná a vyskočí mi v hlavě počtvrté nebo popáté, meditaci prostě přeruším a jdu zatopit. Nemá cenu se trápit a tu myšlenku v průběhu celé meditace „zahánět“, když se můžeme zvednout a během pár minut danou myšlenku uspokojit, takže pak už nemá důvod nám v hlavě vyskakovat. Jde o to zvolit takový čas, abychom byli co nejméně rušení jak vnějšími okolnostmi (zvuky), tak vnitřními impulsy.
6. Můžeme před meditací jíst?
Meditační tradice zpravidla nedoporučují před meditací jíst. Důvod je ten, že když něco sníme, můžeme se cítit těžcí, unavení, ospalí a tělo má potřebu trávit jídlo, a nikoliv duševně pracovat. Na druhou stranu, pokud cítíme v průběhu meditace, že máme hlad, může to být stejně rušivé, jako když jsme ospalí. Takže univerzální odpověď neexistuje. Každý si na to sám musí přijít. Ideální je takový stav, při kterém uvažujeme jasně a naše tělo nás nerozptyluje. V mém případě to třeba znamená, že pokud cítím hlad a chci meditovat, dám si banán a hrst oříšků. Zaženu tím pocit hladu, ale zároveň mě to nezatěžuje. Někdy medituji i nalačno, protože tělo není zatížené trávicími procesy a mysl je tak nejjasnější. Naučil jsem se být s pocitem hladu v pohodě a nijak zvlášť mě to neruší.
