Článek
Nekalé praktiky v reklamě nejsou nic nového, vlastně by se dalo říct, že jsou stejně staré jako reklama sama. Avšak s novými generacemi se podoba těchto praktik mění a vyvíjí podle potřeb konzumentů. Nejnovějším přírůstkem, který se snaží mířit na mladší generace, je tzv. greenwashing.
Jde o snahu firem působit jako ekologické a šetrné k životnímu prostředí za cílem nalákat zákazníky na své produkty, což v základu není nic špatného. Problém nastává ve chvíli, kdy do propagace putuje více peněz než do samotné aplikace těchto opatření. Tím pádem nejsou produkty „zelené“ v produkci odpadů nebo emisí ale spíše opravdu pouze zelené barvy.
Jedná se o jednoduchý trik na zlepšení veřejného mínění, avšak pro zelenou transformaci to může představovat nepříjemný problém. Kritici se totiž domnívají, že tato praxe způsobuje skepticismus vůči ekologickým alternativám a odrazuje konzumenty od tlačení firem k přechodu na klimaticky neškodné postupy.
Greenwashing - Definice slova v angličtině (Zdroj z Investopedia)
Konkrétní případy
Konkrétních případů se vyskytuje nezměrné množství, může jít o případy velmi očividné, ale i o opravdu náročné na odhalení. Zde jsou některé z nich:
· Společnost H&M ve svých obchodech prezentovala své produkty jako udržitelné a šetrné k přírodě. Využívala k tomu ale matoucí a nepravdivá data.
· Po velkém zájmu zakázat plastová brčka, přišla společnost Starbucks s alternativou. Ta ale obsahovala více plastu než ta původní. (Společnost argumentovala tím, že tato brčka lze recyklovat).
· Společnost Shell se prezentuje velkými investicemi do obnovitelných zdrojů. Podle neziskové organizace Global Witness, která podala kvůli tomuto i stížnost Komisi pro kontrolu cenných papírů Spojených států (SEC), investují ale pouze 1,5 % do obnovitelných zdrojů a zbytek do fosilních paliv.
Těchto příkladů je opravdu nespočet a objevují se ve všech odvětvích, podle nasbíraných dat se ale ukazuje, že odvětví s největším počtem případů greenwashingu, jsou firmy provozující tzv. Fast fashion módu.
Regulace
V zemích Evropské unie upravuje greenwashing několik právních norem. Jsou to zejména Směrnice o právech spotřebitelů (Directive (EU) 2019/2161), Směrnice o nekalých obchodních praktikách (Directive (EU) 2019/2161) a Směrnice o klamavé a srovnávací reklamě (Directive (EU) 2006/114). Tyto právní normy se průběžně aktualizují pro naplňování záměrů Green Dealu.
Určitě to je potřeba, například během šetření v roce 2021 došla Evropská komise k závěru, že 42 % webových stránek, které byly prověřovány kvůli greenwashingu, uváděly nepravdivé nebo zavádějící informace.
I z tohoto důvodu přišla Evropská unie s novými pravidly pro podávání zpráv pro společnosti s více než 250 zaměstnanci a obratem 40 milionů EUR. Musí zveřejňovat informace o životním prostředí, sociální oblasti a správě a řízení (ESG), což by podle odborníku mělo pomoci v boji proti greenwashingu.
Na co si dát pozor?
Je důležité podporovat firmy a podnikatele, kteří opravdu usilují o tvorbu kvalitních produktů a ochranu životního prostředí, i proto je nutné vědět, jak se proti těmto taktikám bránit a jak je poznat.
Nejjednodušší, co můžete udělat, je že si zjistíte něco o společnosti, která daný výrobek uvedla na trh, nebo informace o výrobním procesu daného produktu. Rovněž je velmi podstatné znát taktiky, které se pro greenwashing využívají, v České republice se tím například zabývá iniciativa No Greenwashing.
