Důchodce v Dubaji: Pohodové odpoledne v Abú Dhabí

Pozorný čtenář důchodcovského cestopisu ví, jak blízko mám k letectví. Cestování aeroplány není jen o pohledu na svět svrchu, ale i o pozvednutí zraku od země nahoru. Bývalí piloti, patřím trošku mezi ně, neustále sledují světové strany a stav povětrnosti.

Odpolední počasí v hlavním městě Emirátů vyšlo dokonale. Jasno, jen občas nějaký načechraný kumulek a pak až hodně vysoko tu a tam rozmázlá řasa, jak se česky říká cirům, pluly po obloze.

Za lednové „letní“ pohody plus dvacet dva stupňů přišla během přejezdu do Kulturní čtvrti Abú Dhabí řeč s průvodkyní na podnebí. Vytasil jsem se s vyčtenou informací o množství srážek v tomto kousku světa. Od počátku ledna do konce prosince spadne v Emirátech na pobřeží obvykle 350 milimetrů deště. Dál od moře jen sto.

Průvodkyně přitakala a pohotově přihodila emirátská kouzla s mraky. Šejkové si cení vláhy na zem z oblačnosti spadlé nikoliv obrazně nad zlato, ale do slova a do písmene i chemického vzorce nad stříbro.

Aby mraky podojili, rozprašují na ně látku zvanou jodid stříbrný v krystalické formě beta AgI. Stanovit, daří-li se zvýšit vody spad, je složité, statistiky jsou ošidné. Jako jedni z mála na světě pokračují Emiráťané vytrvale obchodovat s deštěm.

Podél městských vozovek se táhnou i stromořadí. Na první pohled od evropských odlišné. Žádná česká dubiska či korunami rozlehlé římské platany, ale vedru a suchu odolné spíše nízké třeba ghafy.

Jen vzácně je ghaf téměř deset metrů vysoký, mnohý však pamatuje celá staletí. V arabském světě se strom toho jména těší mimořádné vážnosti.

Přišla řeč i na jiné zvláštnosti. Například na ceny benzínu. Šejkové asi šlápli na cenovou brzdu. Zcela jistě ví, jak by pumpaři rozverně utvořili nesepsaný kartel a benzín prodávali za někde potají domluvené ceny. Kosa padla na kámen. Poslední den v měsíci vyhlásí vláda ceny na měsíc příští a je hotovo. V tržním prostředí našla si své místo i drobná státně plánovací odchylka.

Úřední cenovka platí i pro pojízdné pumpy, které přijedou k vašemu autu, aby se zákazník nemusel trmácet k benzínce.

Ploché mořské pobřeží zamezuje rozhledu do dálky. Na první pohled není zřejmé kolik lidí v Abú Dhabí přebývá, přestože jich je víc než jeden a půl miliónu, velkoměsto se jeví mnohem menší.

Dubajský trend stavět do výšky zapustil v Abú Dhabí kořínky až po roce 2010. Mimo již popsané Pětivěží, pyšní se metropole Emirátů domem nejvíc nakřivo. Říkají mu Capital Gate (Hlavní brána) a naklání se prý až o osmnáct stupňů od svislice vedle do města vedoucí dálnice. Mimo jiné slouží jako hotel s bazénem na obřím balkoně. Váha vody podle mého úsudku vyvažuje působení převislé části budovy na základové kotvení.

Extravagantní je i budova, údajně zvaná Pilulka. Je podobná tvarem nikoliv však barvou obřímu léku na hlavobol. Je rovněž jako Hlavní brána ze skla, ocele a aluminiových slitin.

Český Středoevropan jasně chápe pohnutky stavět mrakodrapy, šikmo i kulatodomy. Přitahují turisty, ať věří či nevěří.

Mají v Abú Dhabí i budovy vzniklé čistě z duchovní podstaty. Nemyslím vůbec velkou mešitu.

Důchodce bez vyznání i víry obecně, musel si něco přečíst o trojici pozoruhodných kostek, jako by vystřihaných z papíru barvy plážového písku, kousek od moře.

Trojdomí odkazuje na podivuhodný společný základ islámské, křesťanské a židovské věrouky (seřazeno abecedně) a jmenuje se Dům Abrahámovy rodiny. Abrahám je osobou, od které odvíjejí svou víru v Boha právě vyjmenovaná náboženství. Zde na jednom pozemku naši současníci nic nedělí, ale spojují.

Z nebeských výšin zpátky na zem. Abú Dhabí je i městem pro místní. Jezdí se tu převážně auty po širokých vozovkách. K odpočinku a hraní dětí slouží pozoruhodné parky s hřišti a zábavnými plácky. K bydlení jsou vhodné přiměřeně vysoké mrakodrápky.

Projeli jsme Abú Dhabí k Louvre svižným tempem bez zácpy. Metropole Emirátů není Paříž, kde zaseknutí na hodiny v koloně je a zůstane pro tehdejšího nedůchodce nejhlubším zážitkem z Francie.

Zdejší Louvre je pobočkou pařížského. Pod betonovou pokličkou vzdáleně připomínající skládku šedých pneumatik se rozkládají výstavní prostory pro skvosty výtvarného umění.

Důchodce s paní se spokojili s venkovní obhlídkou, neboť laťka stavebního umu zde leží hodně vysoko. Kolik krásy a půvabu lze zhmotnit z šedého betonu…

I příště bude na co koukat. V blízkém sousedství Louvre v Abú Dhabí se tyčí k nebi dobrá dvacítka stavebních jeřábů a cosi neúnavně budují.

Cestou zpátky do Dubaje zaujaly důchodce místní billboardy. Ty co známe z Evropy, jsou trpaslíci. Místní poutače přitahují zrak už jen rozměry. Odhaduji na délku mají půl stovky metrů, možná i víc, a na výšku dobrých deset.

Padla noc. Máme hlad. Před hotelovou restaurací dáváme přednost jídlu někde venku. Ale kde?

V jisté bezradnosti se na nás neusmálo štěstí, ale dveřník, kterého jsme odměnili včera večer tučným dýškem. Ochotně s námi obešel hotel a ukazoval, kudy dojít ke kterému podniku.

Zapadli jsme na první venkovní zahrádku. Chlad po setmění tady neznají. Slunce přes den městský beton vyhřeje a večer si vzduch bere teplo zpátky.

Vybraná restaurace nebyla fastfoodem. Než kuchař připravil jídlo, trochu jsme si počkali. Vybyl čas prohlédnout si ze zahrádky okolí.

Čtvrť nese jméno Dubai Internet City a je vzdálená 25 kilometrů od centra. Je jednou z více zón volného obchodu a podnikají tady stovky a stovky technologických firem.

Líbivé na pohled jsou zdvojené mrakodrapy Business Central Towers se zdobnými střechami. Mně vršky budov připadaly jako betonový filigrán, mojí Magdě připomínaly mimořádně vymazlené dorty.

Večeře byla výživná a chutná. Já pojedl kuřecí maso s rýží a zeleninou, ona to samé, ale s nudlemi. Nějaké nealko pití, jedna zmrzka, asi pět kopečků a jeden pohár s kousky ovoce. Spočítali nám to dohromady na našich pět stovek. Platba kartou byla v pohodě.

Hurá, jdeme na hotel.

A je tu zádrhel.

V mramorové koupelně teplá voda neteče. Recepční slíbil okamžitou nápravu, slovo dodržel, i když jsme vzali za vděk jen vodou spíše vlažnou, než horkou.

Jdeme spát. Zítra nás čeká opět spousta dojmů. Dubajské jaro v lednu je naprosto úžasné.

Kdo vydržel až sem, může mrknout na video (2:13 min). Zachycuje obyčejné Abú Dhabí, stromy parky, Abrahámovy domy, zmíněný Louvre a náš rozkramařený hotelový pokoj.

Příště: Točení videa, Frame rozhledna a večer fontána s promenádou po jezeře.

S úctou a poděkováním za pozornost Jiří Macoun.

PS: Klopotnému hledání statí Důchodce v Dubaji se lze vyhnout nastavením „sledovat“ v záhlaví stránky.

Předcházející díl z prohlídky „Prezidentského paláce“ naleznete zde.