Důchodce v Dubaji: U prezidenta v obýváku

Rozvahou, co vidět a kam nahlédnout v hlavním městě Emirátů, se výhradně zaobírala manželka během příprav na cestu. Plně jsem se podvolil a přes povídavou povahu nechal výběru volný průběh.

Divil jsem se až na místě.

O Zayedově mešitě jsem měl jisté představy získané prostřednictví filmových záběrů na YouTube. Prezidentský palác mně nějak unikl. Navíc výraz prezidentský zavání lehce politikou, tedy nevábně. Nevěděl jsem proto vůbec, do čeho jdu.

Přejezd autem od mešity k druhé zastávce byl otázkou nedlouhé chvíle. Nejprve se za okny vozu mihl na krátkou dobu obří Emirates Palace Hotel státní podnik.

Vskutku je tomu tak. Skvostné ubytovací zařízení je v držení vlády Spojených arabských emirátů, i když hotel provozuje nájemce. Přívlastek s. p. je plně na místě. Aby ne, stavba hotelu si vyžádala ukrutnou hromadu dolarů. Ve výpisu na účtu z banky by číslovka vypadala takto: 3 500 000 000.

Tři a půl miliardy US měny dovede poskytnout jen silný investor, kterým vláda Abú Dhabí ve všech směrech je. Vládci rozlohou největšího emirátu, ze sedmi spojených, sledují osobitý styl rozvoje knížectví. (Slovo emirát lze do češtiny přeložit právě tak.)

Na rozdíl od lidnatější Dubaje Abú Dhabí neplýtvá mrakodrapy. Míří k nebi jen v nepočetných družstvech nebo dokonce osaměle. Tím více vyniknou jejich architektonické půvaby blyštící se ve slunci.

Abú Dhabí ale není ani trochu škudlivé. V polopouštním podnebí si dopřává rozmařile zeleného přepychu. Vodou se zde nešetří. Rozlehlé parky a květinové záhony lemují z obou stran vozovky metropole.

Aby rostlinky vedrem a svitem slunce nezašly, vede ke každé černá rourka z plastu a dodává vegetaci přímo ke kořínkům nezbytnou vláhu. Abú Dhabí se na každém kroku zelená a i v lednu kvete bíle, červeně a modře.

Dostatek životodárné tekutiny zajišťují v emirátech odsolovací závody na pobřeží. Nákladný postup si žádá velké množství elektřiny. Šejkové neponechali nic náhodě, ani rozmarům přírody. K těžbě ropy a plynu přiřadili i velkou uranovou elektrárnu dva a půlkrát větší Temelína a k tomu i sluneční mocnou jako jeden Temelín. Vody a vzduchu pro chlazení uzavřených prostor mají dost.

Soustava budov a parků zvaná v žargonu moderních poutníků „Prezidentský palác“ nese v arabštině název Quasr Al Watan - Palác národa či vlasti.

Nedostatek velkolepých pozoruhodností dějinného rázu přiměl šejky k výstavbě moderních. K mešitě přibylo v roce 2017 sídlo vlády i prezidenta. Od roku 2019 je po většinu času palác o rozloze 150 hektarů přístupný veřejnosti. Za prohlídku světského monumentu se platí vstupné, neboť se jedná o cestovatelskou atrakci první velikosti.

A je na co koukat a mnohé obdivovat.

Z parkoviště u vstupu do areálu jsme jeli k vládě na návštěvu autobusem. Kousek i po trase kudy někdy obrněné limuzíny dopravují na jednání velmi významné osoby.

Kdybych já byl premiérem mocného kabinetu, zpozorněl bych. Okolí podél vozovky představuje Emiráty a Abú Dhabí v nejlepším světle. Jinak řečeno, místní šejkové nejsou žádná druhořadá ořezávátka a dovedou si jít tvrdě za svým.

Palác vlasti byl už z dálky úchvatný. Z blízka zaujal, jak se dalo předpokládat, ještě víc. České hrady a zámky jsou i přes pečlivou údržbu z přirozených příčin ohlodané zubem času. Quasr Al Watan je zbrusu nový z prvotřídních stavebnin, a navíc všude bez prachu, vyleštěný, nablýskaný.

Výstupní zastávka kyvadlového autobusu je zřízená vedle rozlehlého nádvoří. Jeho plochu utváří umně poskládané kostky a dlaždice či dokonce velké plotny, dílem matné, dílem lesklé, dohromady úchvatné.

Členité palácové průčelí ovládají lomené oblouky v islámském stylu a římsy k tomu. Nejvýše nad svého druhu krajkovou nádherou sedí jako by sněhové čepice bělostných kupolí.

V pravdě podivuhodný až neskutečný zázrak Einsteinovy fyziky zakřiveného časoprostoru dokázali architekti paláce viditelně zhmotnit. Vnitřní rozměry se jeví větší než při pohledu zvenku. Sály, chodby i výklenky jsou jednoznačně nezměrné. Postavy na druhé straně „prezidentského obýváku“ vyhlíží jako drobní pidižvíci na návštěvě u obrů.

Významný náš i evropský architekt Adolf Loos označil ornament za zločin. Tvůrci paláce v Abú Dhabí v protikladu povýšili stejný prvek nadevše.

Jsem gumovým porotcem. Obdivuji a uznávám Loosovy domy třeba Müllerovu vilu v Praze, ale i abú dhabijské ozdoby mají v mých očích obdivuhodný šmrnc.

Pozoruhodné je i barevné ladění využívající všech odstínů různých druhů medu. K nim pak přibírá už jen modrou barvu, zlato a stříbro nádavkem.

Marocké mozaiky poskládané z drobných kamínků dokládají zálibu dávných arabských učenců v klasické geometrii včetně hrátek s kružítkem a čtverci či obdélníky. Zvládli je dokonale. Evropským obkladačům je na první pohled zřejmé, že rozměry všech ploch s ornamenty se odvíjí od šířky a délky nejmenších kamínků, aby vše vyšlo osově souměrně.

Kapitolou samo o sobě jsou svítidla. Někdy pojatá jako lehká květenství drobných koulí, jindy jako velehmotné lustry k neuvěření obtěžkané křišťálem.

Bylo-li záměrem vlády emirátů ukázat se ve velkolepém hávu, mohou si šejkové v diáři odškrtnou úkol splněný na víc než deset z deseti. Dle mého se bezpochyby jedná o novodobý div světa, na hony vzdálený od kýče.

Cestou autobusem nazpátek došlo i na čínštinu. Seděli jsme na vícenásobné sedačce úplně vzadu. Tříčlenná rodina se na dvojsedačku před námi nevešla. Kluk zabral místo u okénka, vedle něj sedl táta, maminka přebývala.

Pohotově říkám čínsky: „Prosím, posaďte se,“ a ukazuji na místo vedle sebe. Paní rovněž rychle odpovídá anglicky: „Vaší angličtině nerozumím,“ a tvářila se zmateně. Hlava čínské rodiny vše zachránila a manželce vysvětlila, že mluvím přece čínsky - a má se posadit. Zasmáli jsme se všichni milému nedorozumění a prokecali pár minut jízdy ke vchodovému objektu.

Z paláce jsme zamířili k pobřeží zátoky Perského zálivu. Panorama jednoznačně bere dech (přiměřeně). V popředí modrá mořská voda čeřená jen mírným větříkem. Na blízkém obzoru rýsuje se ve slunečním protisvětle pětice modročerných flakonů Etihad Towers, (česky třeba Věže unie) každý vysoký jako pařížská ocelová. Jedna věž je luxusní hotel, dvě kancelářské budovy a dvě bytovky na nejvyšším stupni dokonalosti.

Celkem nenápadně se na protilehlém pobřeží krčí kus cesty od Pětivěží i onen přepychový hotel Emirates Palace a Quasr Al Watan. Některé stavby v Abú Dhabí jsou skvělé z blízka, jiné zdaleka, což zaručuje, že v každém okamžiku, je na co se dívat. Šejkové nepochybně ctí turistickou rozmanitost nebo si nechali dobře poradit.

Máme hlad. Uvnitř obchodního centra se cítíme jako v Kvítečkově. V oboru rychlého občerstvení je světové všeobecné sjednocení naprosto důkladné. Jeden rozdíl tu však je. Pojídáme hambáč jako doma, chroupeme hranolky jako doma, zapíjíme kolou jako doma, ale k tomu máme v Evropě už nevídaná, vlastně nejpřísněji zakázaná, brčka z plastů.

V Abú Dhabí zatím velmi dobrý. Uvidíme, co nás v pozdním odpoledni čeká dál.

Součástí cestopisu je krátké doprovodné video 2:15 min. z paláce Quasr Al Watan a okolí.

Příště: V Abú Dhabí mají vlastní Louvre, divně tržní ceny benzínu a užitečné ghafy.

S úctou a poděkováním za pozornost Jiří Macoun.

PS: Klopotnému hledání statí Důchodce v Dubaji se lze vyhnout nastavením „sledovat“ v záhlaví stránky.

Předcházející díl z prohlídky Velké mešity naleznete zde.