Článek
Seděl na lavičce, kouřil a lhostejně hleděl kamsi přes trať, kde jezedácký traktor s pluhy zdolával čtverce hlíny, pokryté čerstvým strništěm. Bylo po žních a bylo horko. Navzdory tomu měl Sting na sobě šedozelený vyšisovaný baloňák až na zem, džíny a pohory. Přes rameno měl nedbale pohozenou brašnu od plynové masky. A v ní měl cosi. Jak jsem později zjistil, byly to lahváče.
...
Chvilku jsem na něj nevěřícně čučel. To se přece běžně nestává! Potkávat hvězdy světového šoubyznysu! Osmělil jsem se a vyhrknul:
„Ahoj Stingu! Teda…, seš-li opravdu Sting.“
„A kdo jinej bych tak asi byl? Dáš si škopek?“ odpověděl Sting a típl cigaretu. Z brašny od masky vytáhl dvě krásně vychlazené láhve ležáku. Otevřel je o sebe a jednu mi podal. Jako kdybychom byli staří známí a naposled se viděli ráno při cestě do práce.
Stále jsem nevěřil svým očím. Ale pivo bylo skvělé, dobře vychlazené, a tak jsem neodmítl. Chvíli jsme mlčky popíjeli.
V tom mi to došlo!
„Jak to, že mluvíš česky?!“
Sting ironicky, ale jen maličko, zvedl pravý koutek a mlaskl:
„Máš číst anglo-americký hudební časopisy! Tam se o mě dozvíš všechno.“
„Sory, čtu jen česko-slovenský,“ špitl jsem na obranu.
„Kdybys čet´ pořádný časáky, věděl bys, že jsem ňákej čas žil s českou holkou. Prímově vařila a od ní umím česky.“
„Ale pokud vím, vzal sis nějakou německou manekýnu,“ řekl jsem nejistě.
„No jo, česká holka mi zdrhla…,“ odmlčel se, aby se napil piva, vzal si další cigaretu a zašmátral po zápalkách, „…s jedním bedňákem! Měl ho většího…“
Nezapálená cigareta mezi jeho rty hrozivě zakmitala.
„Doneslo se mi, že s ním žije někde v Sussexu. Má s ním tlustý nevychovaný dítě. Sama prej ztloustla taky. A prej ji páníček občas taky pěkně profackuje!“
„To je mi líto,“ řekl jsem.
„To nic,“ mírně kývl hlavou Sting, „moje Trůda je taky fajn. Od ní zase umím německy.“
...
Chvíli jsme se odmlčeli. Sting konečně našel zápalky a pomalu nosem vyfoukl kouř. Nad nádražním záchodkem bzučely mouchy, v dálce si pobrukoval traktor brm, brrrm, brm, brm…
Napadlo mě, co tady vlastně dělá?! Zeptám se ho!
„Poslyš Gordone…,“ řekl jsem důvěrně.
„Jak víš, že se jmenuju Gordon?“ přerušil mě se zvednutým obočím Sting.
„Z česko-slovenskejch časáků! Poslyš Gordone, co tu vlastně děláš? Kam máš namířeno?“
„Do Čičenic,“ řekl jakoby nic.
„Do Čičenic?!“ nebral můj údiv konce.
„Co proboha budeš ausgerechned ty dělat v Čičenicích.“
„Mám tam kámoše, kterej vyrábí ultra lehká letadélka,“ odvětil něžně a jakoby zasněně. „Vlastíka Růžičků. Znáš ho?“
„Ne. A nevěděl jsem ani, že se zajímáš o ultra lighty,“ odpověděl jsem po pravdě.
„To je proto, že nečteš ty správný časáky. Nějaký ti pošlu. Trůda je chtěla minulej tejden spálit. U nás doma kvůli nim není k hnutí, ale tobě přijdou vhod.“
„Díky,“ řekl jsem.
...
Sting se rozpovídal:
„Ultra lighty? To je na mou duši senzační koníček! Teda,“ trochu se nadmul, „pokud na to máš.“
„To si lítáš vysoko, jak se ti zlíbí. Seš tam sám, nikdo tě neprudí. Žádný fanoušci, žádný manažeři, žádný cvoci od novin. Jenom ticho vůkol, šumění větru, slunce, obloha…“
V tu chvíli měl v obličeji výraz, jaký u něj známe, když zpívá své známé hitovky.
„…a to bys nevěřil, co mě tam napadá písniček. Třeba Fields Of Gold. To jsem tuhle letěl nad polem s obilím a už jsem měl na jazyku: ta da da dap tá…, jo! Lítání můžu všem jen doporučit.“
...
Kdo ví, jak dlouho bychom takhle ještě seděli a klábosili, kdyby pomalu do Horažďovického nádraží nevplula čičenická lokálka od Strakonic.
„Tak zas někdy. A Trůdě nebo někomu ze štábu řeknu, aby ti poslal ty časopisy. Já na to nebudu mít čas! Musím furt někde koncertovat. A hlavně lítat.“
S těmito slovy nastoupil do posledních dveří posledního vagónu. Lokálka se rozjela. Sting stál na zadní plošince. Pak odhodil pořád ještě hořícího špačka cigarety směrem k zoranému strništi. A pomaličku, po vzoru ruských maršálů, mi pravou rukou kynul z odjíždějícího vláčku.
vlak
...
Lokálka mizela v dálce, obraz začal blednout. A já se pomalu probouzel do deštěm šedivého pražského rána. Po Radlické plné louží proudila auta, stěrače naplno. A od vedle si sousedů Martin, jako každé ráno, pouštěl na plné pecky Stingovu písničku Russians. Uvědomil jsem si, že je sobota. A že domácnost je až na pár drobností vyjedena a vypita. Tak jsem se oblékl a vyrazil za víkendovými nákupy. Nemám tak jako Sting Trůdu. Ani nikoho ze štábu, koho bych pro nákup poslal.
