Článek
Souborem během jeho letité existence prošla řada pozdějších hvězd světových divadelních scén i kinematografie. Nejeden z nich užíval šlechtického titulu sir. Třeba sir Lawrence Olivier.
…
Když jsem byl zaměstnán v první verzi rockové opery Jesus Christ Superstrar, poznal jsem se docela na blízko s producentem projektu, Jozefem Celderem. Joža, rodák ze Zvolena, záhy po srpnových událostech v osmašedesátém pochopil politickou situaci dokonale. Ještě tentýž měsíc stihl nasednout na vlak do Frankfurtu nad Mohanem, kde přestoupil na vlak do Hamburku. Přes moře pak trajektem zamířil do Doveru. A odtud je to už jen skok do britské metropole Londýna. Jako čerstvý emigrant se neprotloukal lehko. Než se jakž takž naučil jazyk, motal se od čerta k ďáblu, dokonce uvažoval i o návratu zpět na Slovensko.
„Ale potom som si uvedomil, aká je to diera, ten môj rodný Zvolen, a tento somárský úmysel ma takmer vzápätí prešiel.“
A jako kdyby nějakým mávnutím kouzelného proutku dostal místo v technice Královské Shakespearovské společnosti. Nedělejme si iluze, začínal jako pouhý kulisák, takže žádná sláva! Ale potrpěl si na dochvilnost, pracovitost a díky píli a schopnostem to nakonec dotáhl až na šéfa techniky. Poznal všechny hvězdy, které divadlem prošli, a které se později proslavily i v Hollywoodu. Vyprávěl mi bezpočet historek o sirech Lawrenci Olivierovi, Johnu Gielgudovi, Derekovi Jacobim, nebo Timothy Daltonovi. Od posledně jmenovaného měl dokonce plátěné pouzdro na oblek s Daltonovým jménem, které mu slavný herec na památku daroval. Jednou s ním přišel do divadla, aby mi jej ukázal se slovy:
„Aby si videl, že netáram…“
A hned se vytasil z další historkou, kterou s divadlem zažil, tentokrát na zájezdu ve Skotsku.
...
Na jedné z cest společnost kdysi zavítala do skotského Aberdeenu. Kolem starobylého města na východním pobřeží Skotska je řada tradičních palíren whisky. Herci dorazili už v časném odpoledni. Do večerního představení (na programu byl Shekespearův Král Lear) zbývala ještě spousta času. A tak pořadatelé, aby umělcům zkrátili dlouhou chvíli a také udělali radost, uspořádali v jedné přilehlé destilovně exkurzi. Pochopitelně i s ochutnávkou.
„Kdy k nám na venkov zase někdy přijedou takové hvězdy světového šoubyznysu, no né?“
…
Odpoledne uteklo jako voda a začalo představení. Snad ani není potřeba zmiňovat, že kompletně celý královský soubor byl po ochutnávce whisky poněkud z formy. Sira Lawrence Oliviera v hlavní roli krále Leara nevyjímaje.
Představení začínalo dlouhým monologem krále Leara. Sir Lawrence Oliviere, přátelé i fanoušci mu říkali Larry, se zhostil své role jako opravdový profesionál a suverénně deklamoval svůj monolog. Jakoby nic, jako už mnohokrát před tím.
Uprostřed první řady seděl v hledišti manželský pár středního věku. Muž byl oblečen do černého žaketu a jeho bílý límeček zdobil temně rudý motýlek. Dáma byla celá v bílém, kolem krku jí nepatrně povlávalo boa stejné barvy z peří rajky. Jak by se dalo předpokládat, manželé patřili k místní honoraci.
Dáma se najednou ke svému doprovodu naklonila a velice hlasitě zašeptala:
„Drahý, nezdá se ti, že sir Larry je dnes nějak indisponován?“
Drahý mlčel. Nemlčel však sir Lawrence. Přerušil monolog, napřímil svůj pohled k vyrušující do první řady, a řekl:
„To ještě nic není, madam. Počkejte až přijde hrabě z Glostru!“
…
Kdo byl tehdy představitelem hraběte mi už Joža neřekl. Nedozvěděl jsem se ani, jak dopadlo zmíněné představení, ale předpokládám, že skvěle. Whisky je sice těžký protivník, ale jste-li hvězdou mezinárodního formátu a navíc šlechticem, pár sklenic zlatavého skotského moku vás přece nezdolá.
Whisky, to je moje, Gusto!
