Článek
S úsměvem sledují i televizi, jejíž programy značně zamíchaly jejich kulturou. Zdá se, že se některými nepochopitelnými jevy, které na ně každovečerně vytékají z televizních monitorů, nenechají ovlivnit. Ale kdo ví? Třeba reklama, v jejich jinak jednoduchých životech, má své nezastupitelné místo.
...
V thajském televizoru lze shlédnout leccos. Však se asi domyslíte: jiná kultura, jiná filozofie, jiné myšlení. Orgány máme ale všichni stejné. Třeba oči, uši, játra, srdce plíce, brzlík, no, radši toho nechme. O to víc potenciálního diváka z Evropy překvapí video cenzura. Na zhruba padesáti thajských kanálech televizní společnosti včetně té státní, vysílají to, co podléhá, stejně jako u nás jakési místní radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Vysílají tedy, dalo by se říct, jen samou ctnost a mravnost. Je to trošku v rozporu s thajskou uvolněnou morálkou, co se týče například milostných vztahů, rekordní rozvodovosti, nebo sexu jako takového.
...
Obnažené ňadro na obrazovce kteréhokoliv z programů totiž nikdo nikdy neviděl. V žádném případě! Ano, vysílají se dokumenty třeba i o francouzských impresionistech, ale nahá dáma na obraze Édouarda Maneta Snídaně v trávě, má z profilu rozostřené ňadro i značnou část hýžďového svalu. To thajského muže nepochybně pohoršuje! Není mu ale žinantní se za život pětkrát oženit…
...
Ani vulgární slova zde nezaslechnete. Pravdou je, že domorodci jich ve svém jazyce moc nemají, takže pokud dabují cizojazyčné snímky, vulgarismy nahrazují mírnějšími výrazy. Totéž platí pro titulky, pokud dabing chybí, což ale zase není tak výjimečné, ani originální. Tenhle trik používá i dabing na ČT.
...
Víme, že třeba americké produkce vulgarismy nešetří. Sloveso začínající písmenem F, vyjadřující pohlavní styk, je zakomponováno do monologů i dialogů vypjatých situací hojnou měrou. Thajci se tváří, jako kdyby tato slova neexistovala. Tedy oficiálně.
...
Co je ale komicky absurdní fenomén, kterým je protknuto jejich vysílání, je rozostřený obraz takových banalit, jako je kouření. Kouření totiž škodí zdraví, tudíž ho divákovi zatajíme, vážená divácká veřejnosti! Kuřákova cigareta ve filmu je buď zamlžena, nebo přelepena čtverečky, ale kouř už ne. Je tedy jen a jen na divákovi, zdali mu dojde, z jakého to zpropadeného předmětu kouř vychází. Cigaretové zplodiny vycházejí samozřejmě z hercových úst i nosu, ale zdroj kouře je zatajen. Tedy pokud je sledující natolik naivní, že se nedovtípí, co skrytého to v ruce kuřák drží.
…
Ještě hůř jsou na tom válečné filmy, které Thajci tolik milují. Když je na obraze voják s puškou, zbraň, tedy nástroj agrese, je rozostřen. Pokud má u boku ještě revolver a granát, jsou i tyto partie rozmazané. A pokud u toho všeho ještě kouří, vizuální efekt je pramalý. Když je záběr na davovou scénu útoku, v níž hrají vojáci se samopaly, tanky a obrněné transportéry, nevidíme téměř nic! Jsou-li ve scéně ještě nějaké exploze výbušnin, nevidíme už vůbec nic! Když náhodou dokoukáme tento válečný film až do konce, zjistíme ve finále, že byl cca z poloviny rozostřen. A tak nevíme kdo vyhrál! To je tedy nespravedlivé, nemyslíte?!
…
Inu, jiný kraj, jiný mrav. Další zajímavou kapitolou jsou nože. Nože vůbec jsou v Siamu zvláštní kapitolou. Příbor se skládá jen z vidličky a lžíce, protože nůž je znakem agrese, a tudíž nemá na stole co dělat. V televizi je v tomto ohledu docela rozpor. Dennodenně, a většinou v dopoledních vysílacích časech, se synergicky na několika programech vysílají kurzy vaření. Asiaté si potrpí na dobré jídlo. Tady se nože všech velikostí a druhů kmitají neomezeně a nerozostřeně. Jakoby se nechumelilo (…to jsem ale zvolil hloupý příměr, neboť v Thajsku se nechumelí nikdy, pozn. aut.)! Zkrátka a dobře: lektoři vaření, kuchaři i frekventanti vařící ve studiu, používají nože bez jakéhokoliv omezení.
...
Běda ale, když ve filmu, nebo televizním seriálu, někdo vytáhne nůž. Ať už za účelem napadení jiného kolegy herce, nebo jen z důvodu, kdy chce svému malému synkovi vyřezat z bambusového stvolu píšťaličku. Běda mu, ó přeběda, nůž v ruce je rozostřen stejně tak, jako jiné zbraně, nebo kuřácké potřeby!!!
…
Thajci se stále smějí nebo aspoň usmívají. I díky toleranci, kterou mají zakódovanou ve svém naturelu, snášejí nelogický přístup médií k divákovi s trpělivostí a se smíchem. Jsme přece v zemi úsměvů. Ne nadarmo sem Franz Lehár umístil děj jedné ze svých slavných operet.
thajský úsměv
