Článek
Neznal jsem pochopitelně stav jejich kont, ale na první pohled byly dámy asi dost bohaté.
„Co máte na mysli?“
„No jak bychom se zeptali konkrétněji? Když chce pán dámu, co má pro to udělat?“
„Je několik, poměrně jednoduchých způsobů, jak to chodí. Všechny jsou pochopitelně za úplatu. Prvním z nich jsou pivní bary. Jsou jich tady kolem vašeho hotelu desítky. Pán přijde do baru a dá si něco k pití. Když se mu líbí některá z dívek, která zde oficiálně pracuje jako číšnice, dá se s ní do řeči. Pokud mezi nimi proběhne jakási počáteční chemie, nebo přeskočí jiskra, chcete-li, pán dívce objedná drink. Během dalších okamžiků se spolu domluví, na jak dlouhou dobu dívka na návštěvě u pána zůstane a kolik jí pán zaplatí.“
„No a to jde dívka s pánem vždycky?“ zeptala se druhá z atraktivních dam zralého věku.
„Většinou ano. Ale když se jí vyloženě nelíbí, třeba když má vousy, což některé Thajky nemají rády, odmítne. Nebo když je pán pán příliš opilý, rovněž se nechytá. Zažil jsem dokonce i kuriózní situaci, kdy si pán pronajal dívenku na dva týdny. Ale ona, zhnusená jeho neustálým pitím, mu dala po třech dnech košem a vrátila mu peníze, kterými si ji předplatil. Nebyla to malá částka a asi jí pak chyběla. Ale raději peníze oželela, než dělat ožralovi společnost.“
...
Atraktivní klientky zralého věku chápavě kývaly hlavami.
„No to dá rozum. S opilci je těžké pořízení. Ale to není jen jediná možnost, že?“ zeptala se ta aktivnější z atraktivních klientek.
„Pak je tu ještě další možnost, tak zvané bary a-GO-GO. Tam tancují u tyče dívenky, obvykle oblečené pouze od kotníků dolů. Potenciální zákazník tak ví, do čeho jde. Ceny jsou zde dražší, než v pivních barech.“
...
„No, a do třetice jsou tady klasické nevěstince. Zájemce o devadesáti minutovou péči přijde do jakési auly, kde na jedné straně sedí za výkladní skříní děvčata. Padesát, někdy i osmdesát, to podle kapacity zařízení. Každá má na šatech přišpendlené číslo. Na opačné straně místnosti jsou stolky a křesla, kde se může pán posadit a v klidu si vybrat číslo, které se mu líbí. A pak s ním zmizet do jednoho z pokojíků v dosahu auly. Tady pracovnice napustí velkou vanu, nešetři pěnou a zákazníka si pěkně umyje k obrazu svému. Po očistě přijdou radovánky. Co taky jiného, že?“
„No samozřejmě, jak jinak, to dá rozum,“ mluvil obě dámy jedna přes druhou.
…
Potom nastalo ticho. Dámy se na mě upřeně zahleděly.
„My jsme se v jednom takovém domě byly včera večer podívat.“
„No tak vidíte, že si nevymýšlím,“ řekl jsem s naivitou nic netušícího jinocha.
Chvilku bylo ticho. Nevěděl jsem, jestli dámy něco ještě nepotřebují, rozloučil jsem se a měl se k odchodu. Ozvala se ale znovu ta zvědavější atraktivní klientka:
„Můžeme mít malou prosbičku?“
„Samozřejmě, od toho jsem přece váš průvodce,“ řekl jsem.
„Mohl byste někdy večer s námi mezi ty dívky zajít?“
„Proč ne? Můžeme si znovu prohlédnout z pohodlných křesílek jejich krásné obličeje a dát si třeba panáka. Funguje tam i obsluha, jak jste asi zjistily.“
„Ale ne, vy nám nerozumíte,“ zvědavější klientka nasadila smutný výraz. „My bysme chtěly navštívit ty pokojíčky, kam si dívky vodí pány,“ chodila evidentně dáma zvědavá kolem horké kaše.
Dělal jsem hloupého. „Inu, navštívit pokojíčky i s dívenkou, nebo se dvěma můžete, pokud si domluvíte cenu. Zdejší nevěstince nejsou jen pro pány.“
„Vy nám nerozumíte, pane Jirko! My bysme chtěli, abyste do toho pokojíčku s námi a s dívenkou šel i vy.“
„Aha, už rozumím,“ stále jsem předstíral naivního septimána. „Chcete, abychom si sexuální radovánky užili ve čtyřech?“
„Ne tak úplně,“ odtušila ta druhá, také atraktivní a méně zvědavá klientka.
Opět bylo chvilku ticho. Už jsem musel odejít na schůzku do jiného hotelu, tak jsem chtěl tento nikam nevedoucí rozhovor ukončit. Řekl jsem tedy na tvrdo:
„No jasně! Takže byste chtěly, abych se já radoval s dívkou sám a vy že byste nezúčastněně přihlížely!!! Je to tak?!“
„Nóóóóóóóóóóó!!!“ nadšeně hulákaly zákaznice!
Jak na tohle odpovědět?
„Milé dámy. Jsem průvodce ze staré školy. Jsem zvyklý pro hosty udělat vše co je v mých silách a v dané zemi v rámci legality a zákonnosti přípustné. V extrémních situacích jsem pro vás připraven nasadit i život. Tahle služba by však byla hodně extrémním nadstandardem, který naše cestovní kancelář neposkytuje. Pokud vím, tohle neposkytuje žádný z průvodců, ani delegátů. A že jich znám opravdu požehnaně!“
„Ale my bysme vám to zaplatili,“ vykřikly obě dámy sborem. Řekl jsem:
„Tak takovou emisi bankovek ještě nikdo nevytisknul. Ba ani drobné s výškou nominální hodnoty za takovou práci nikdo nevyrazil. Za čáru služby vašeho požadavku prostě nejdu! Poroučím se vám!!!“
...
Když jsem odcházel, čistě hypoteticky ve mně nehoráznost klientek vyvolala otázku, kolik by mi za tohle divadýlko asi zaplatily. Ale co, byli jsme tehdy všichni honorováni víc než slušně, takže jsem na požadavek atraktivních, bohatých a nadržených klientek snadno a brzy zapomněl. A jestli k této službě přemluvily někoho jiného? Nevím.
