Článek
Není tedy divu, že poté, co se buddhismus prosadil v Asii, sloní symbolika navazující na tuto víru, šla ruku v ruce s ním.
Když jsem byl první večer v Thajsku, do baru přišel slon. Spíš sloní adolescent: desetiletá slonice. Samozřejmě, že ne sama. Slonovodič, mahut, pro ni loudil 20 Báthů za igelitku s krájenou řepou. Takže jsem si mohl za tento legrační peníz sloní holku i nakrmit.
...
Setkání se slonem je emocionální událostí. Alespoň pro mě. Když si uvědomím, že taková několikatunová masa masa baští z mé dlaně některou z pochoutek jako jsou banány, kousky cukrové třtiny, nebo dlouhé svazky fazolových lusků, je to vždycky zážitek, na který se těžko zapomíná.
Krmení slonů po barech ale vláda po pár letech zakázala. Jednak z ochranářských důvodů zvířat, jednak z ochranářských důvodů lidských. Sloni se lekali blesků fotoaparátů, bodrých ožralů, kteří je chtěli líbat „na ten rozkošnej chobůtek“, anebo neukázněných turistek s úmysly: „Můžu si slůnečka podrbat bžíšínku?“ Nejen matky od rodin se uchylovaly k takovým nesmyslům!
Slonům tyhle výlevy evidentně nebyly po vůli. V pattayském baru jsem zažil, jak jiný, dětství lehce odrostlý sloní chlapeček, v leknutí kopnul levou zadní nohou mezi barové stoličky. Snad aby si ulevil od napětí, které mu cizinci působili. S úlevou jsem konstatoval, že na židličkách nikdo neseděl. Zato dvě židličky, a že byly z masivního železa, slůneček kopancem ohnul do pravého úhlu.
...
V Thajsku na přelomu tisíciletí žilo asi 6000 slonů. Polovina divoce v přírodě, polovina domestikovaně. Ti domestikovaní pracovali při těžbě dřeva, v různých show, nebo jako již zmíněná atrakce pro turisty. Kolik je v Siamu slonů k roku 2025, není známo. Ale rozhodně méně, než před čtvrtstoletím, kdy jsem tam přijel poprvé za prací. Lesní těžba se víc a víc mechanizuje a atrakcí také ubývá.
Sloní rodinka
Předposlední král král Bhumibol Adyuladey (teď budu zase hnidopichy kritizován za špatný přepis jeho jména z thajského písma do latinky, protože verzí v našem písmu je několik, ale na kritiku odpovídat nebudu, kdepak, pozn.aut*) byl humanista a lidumil, navíc miloval vše živé. Vystudoval totiž zamlada zemědělskou fakultu. V palácových stájích měl měl například sbírku růžových slonů. Živých, pochopitelně. Dnešní označení „RŮŽOVÝ SLON“ je jedinec, kterému se na většině kůže nevytvořil šedohnědý pigment, takže má po těle růžové fleky roztodivných velikostí a tvarů.
A tento hodný a tuze oblíbený král, dynastickým jménem Rama IX., pro slony na královské náklady také založil po celém Thajsku jakési sloní hospice. Jsou to v podstatě domovy důchodců pro tyto giganty, kteří zde, když už nemají co na práci, dožijí své dlouhé životy v pohodlí a na dobré stravě. Mimochodem, slon za den zbaští asi dva metráky zeleného krmiva. Tak je asi jasné, jak je provoz nákladný. Ale královská rodina má peněz nadbytek, tak co řešit.
Doufejme tedy, že současný král, Rama X., i když není zdaleka tak oblíbený, jako jeho taťka, bude slony podporovat i nadále. Slon je přece krásný, inteligentní a užitečný tvor.
Zdroj:
