Článek
Měl jsem možnost zúčastnit se ho téměř každoročně, hlavně v Pattaye, kde jsem bydlel. Hlavním jevištěm oslav jsou místní pláže. Pattaya má tři: Nakhluu, Centrální pláž a Jomtien. V podvečer se celé pobřeží promění v lidský Babylon. Tisíce lidí vypouštějí do moře plovoucí košíčky, lodičky, zvané „krathongy“ a oblohu pak rozzáří tisíce lampiónů. Tento svátek se svou periodicitou stal oslavou světla, vody a nových začátků.
…
Hlavním bodem festivalového programu, mimo průvodů, tradičního folklóru, ohňostrojů, pohostinnosti, hudby a tance, je vypouštění krathongů, malých plovoucích lodiček. Mají různé tvary i velikosti. Obvykle je jeho základem skrojek palmového kmene, připomínající dřevěný krajíc chleba. Další jeho ozdobou jsou květiny, vonné tyčinky, svíčky, a to celé je zabaleno do palmového listu. Současně s touto tvořivostí probíhá i soutěž o nejkrásnější lodičku.
…
I když jsem svátek zažil několikrát, podívaná pro mě vždycky byla nezapomenutelným zážitkem. Nevyhnul jsem se fascinaci, protože během oslav mnoho místních obyvatel nosí tradiční thajské oděvy. To dodává festivalu ještě větší kouzlo. I návštěvníci si mohou obléct tradiční thajské oděvy, nebo si zakoupit tematické suvenýry na místních trzích. Loi Krathong je nejen oslavou, ale také chvílí duchovního rozjímání a uctění řek, vod a moře, všeho, co souvisí s H2O.
Obvykle jsem se tímto svátkem, aspoň na okamžik, ponořil do thajské kultury. Rád jsem si vychutnával kouzelnou atmosféru události a stal jsem se obvykle ochotně součástí jedné z nejkrásnějších oslav na světě.
…
Účastníci na oslavu vypouštějí mimo krathongů i papírové balóny. Jejich světla proti temné večerní obloze vytvářejí nádherné obrazy. Když se ale druhý den rozední, je popravdě co uklízet. Pláže jsou plné nepořádku, který po vší té kráse předchozího večera jen jeho připomenutím.
…
Když jsem se kdysi zúčastnil vůbec prvního Svátku světel, stál jsem v písku centrální pattayské pláži a sledoval tisíce světel, vznášejících se zvolna k nebesům. Po chvíli jsem si všiml dívky v tradičním thajském sarongu. V rukou bezradně držela malou lodičku. Naše pohledy se proťaly. Její bezradnost vystřídal úsměv. Přistoupila ke mně a zdvořile se zeptala:
„Promiňte pane, jste sám?“
„Ale ano. Proč?“ odpověděl jsem.
„Víte o tom, že krathong mají vždycky na vodu posílat dva lidi: přátelé, příbuzní, nebo třeba milenci. A já dnes nikoho nemám. Mohl byste poslat lodičku se mnou, prosím?“
„Ale beze všeho! Co mám udělat?“
„Pojďte se mnou,“ řekla dívka a vzala mě za ruku.
Na rozhraní písku pláže a mořské hladiny si podřepla a naznačila mi, abych udělal totéž. Dřepnul jsem si také. Dívka mi podala lodičku tak, abych uchopil její opačný kraj.
„Tak, a teď spolu ji položíme na vodu. Ano, tak! A budeme si něco přát. Mohu vás políbit, pane?“
Inu, proč ne? Nechat se políbit od mladé dívky přece nikdy neuškodí.
…
S dívkou jsme se políbili. Poděkovala, zvedla se a odešla. Chvíli jsem se za ní díval. Zelený sarong, jehož spodní lem byl trošku mokrý od mořské vody, se lehce vlnil kolem jejích kotníčků, až zmizel v davu. Právě začínal ohňostroj. Chvíli jsem sledoval třpytivé hvězdice ohňostroje. Na světě je tolik krás…
