Článek
Ačkoliv je Itálie (kdo měl horší známku ze zeměpisu, ať to dál radši nečte! pozn. aut.) státem se silnou fašistickou tradicí (fašismus tu koneckonců zvítězil v dějinách jako první, a živná půda pro tuto zhovadilou formu vlády tu byla víc než prima), tahle Kurtova a Dietrova činnost se nesetkala s pochopením italské strany. Přesně řečeno italské strany komunistické.
(Promiňte, prosím, ale tento odstavec mě tak vyčerpal, že si musím chvilku odpočinout. Děkuji za pochopení, pozn. aut.)
(ODMLKA)
...
Ve chvíli, když byli Kurt a Dietr v nejlepším, pomalu se k nim po zšeřelém horizontu pláže Jadranu (kdo měl horší známku ze zeměpisu, ať to dál radši nečte! pozn. aut.) blížil předseda PCI (Partia Communistica di Italia) Alessandro Quaxi.
Funkcionář byl stejně zdařile opilý jako potomci Niebelungů. Jen měl poněkud jiný základ. Zatímco cizinci pili citronovou vodku prokládanou doušky Weizen Heilbron Breu, italský činovník měl v sobě několik litrů Cabernet Savignon, ročník 99, a to byl sakramentsky dobrý ročník víneček v celém Středomoří. Obě zúčastněné strany měly k pití také jiný důvod. Zatímco Germáni pili na žízeň, italský idealista se svými nohsledy pil, v tratorii „U Niny“, aby byl umlčen.
Slavil zde totiž narození své páté dcery místní stavební podnikatel Domenico di Amiglia. A jeho roztrpčení, že stále nemá potomka mužského rodu, ještě umocňovala levičácká společnost, vřískající na opačné straně lokálu.
„Nino,“ oslovil rozmrzelý stavitel majitelku podniku, „nalejvej těm chcípákům z mých zásob, co snesou! Nebo spíš, co nesnesou! Ať už jsou konečně zticha!“
Když viděl Ninin protestující výraz, dodal ještě naléhavěji: „Kdo si hraje, nezlobí! Nebo spíš: Kdo chlastá, nemluví!“ A ještě dodal:
„Ty jejich žvásty o Trockém, Leninovi, Pablo Piccasovi - ten aspoň uměl ty svoje mazanice dobře prodat - mi způsobují nadýmání.“
Cabernet Sauvignon 99
...
Jak řekl, tak se stalo. Nina udělila pokyny sklepnici Gianě, která bleskovou rychlostí obšťastnila členy komunistické buňky několika džbány rudého moku.
Soudruzi pili! To se rozumí! Bylo to přece zadarmo! Jako kdyby to pití znárodnili. A opravdu! Kdo pije, mlčí. Až na občasné cinknutí skleničky, říhnutí, nebo chrochtavého popotáhnutí hlenu zpátky do nosu, se od Alessandrova stolu ozývalo víceméně ticho.
...
Ticho v rudém koutku ještě zesílilo, když všichni účastníci hluboce usnuli. Někteří v poloze umakartové čelo (pro anglofily „umac-cart forhead“, pozn. autora a překladatele), jiní zas v poloze zubař (pro anglofily „dentist“, pozn. autora a překladatele).
Jen tajemník Alessandro ne a ne zkolabovat! To dělá ta přemaštěná carbonarra, co mi Amanda naservírovala k večeři, pomyslel si funkcionář. Pro upřesnění nutno dodat, že Amanda byla Alessandrovou družkou. Žil s ní v hříchu, v bigotně katolické Itálii už (považte!!) 28 let. Amanda byla bezpartijní.
Při pohledu na diskvalifikaci svých kumpánů a s nevraživými pohledy stavitelovy společnosti do svých zad, se Alessandro rozhodl opustit lokál. Ve vší tichosti.
...
Se vší tichostí však také ihned před provozovnou upadl do černého plastikového pytle s odpadky. Zrovna na nich hodoval potkan Marcello. Když poznal opilého komunistu, moudře poodešel a počkal, až se soudruh patřičně v marastu vyválí. Když Alessandro se značným úsilím po čtyřech odešel, myšák s největším gastronomickým potěšením dorazil již předžvýkané vermicelli.
Alessandro v pozici čtyřnohého střelce zamířil křivolakou čarou k pláži.
„Que Bella Luna!“ vykřikl, když spatřil jasnou tvář Měsíce, třpytící se na klidné mořské hladině.
„Ale co to?! Porca Lenina! Co to mé staré uši neslyší?“
Namáhavě se zahleděl tím směrem, odkud se ozývalo hajlování. Spatřil osmici německých vetřelců! Za ryku rytmických výkřiků „S.H.“ jejich dlaně kmitaly v synchronu směrem ke shovívavé měsíční tváři.
„Tak to tedy ne!“ vykřikl Alessandro. „Hajlovat mi tu nebudete! Nakopu vám… !“ Snažil se na dva výtržníky zaostřit, ale pak si pro sebe potichu řekl:
„…no jo, jenže jich je vosum. To bych dostal rychtung!“
Pobaveně se uchichtl, když si v zšeřelé mysli spojil německé slovo s německými občany.
A to byla toho dne jeho poslední myšlenka. Cabernet Sauvignon, ročník 99 (a že to byl setsakramentsky dobrý ročník víneček v celém Středomoří, pozn. aut), konečně vykonal své! Alessandrovy paže ochably a pomalu klesly do písku pláže. Čelo se lehce zapřelo o fragment otisku dětské bábovičky. Náš milý komunista usnul v zajímavé poloze. Jeho zhroucená postava z profilu připomínala modlícího se derviše.
...
Kurta a Dietra hajlování nakonec omrzelo a vydali se společně k hotelu Santi di Tutti di Santi, kde měli pronajatý apartmán. Když míjeli spícího Alessandra, zrovna na něj močil místní toulavý psík Fabrizio. V chladném osvětlení Luny se domníval, že Alessandro je povalená popelnice.
„Jedeš?! Potvoro!“ vykřikl v záchvatu altruismu svou jadrnou mateřštinou Kurt. Psík však čůral dál. Rozuměl totiž jenom italsky. Naopak Dietr měl zvířátka rád a tak řekl:
„Nech tu ubohou němou tvář aspoň v klidu vylulat, Kurte…“
Kurt zašilhal do tváře svého kamaráda a položil smířlivě svou pravou ruku na jeho rameno. Vzájemně se podpírajíc, vykročili zvolna k hotelu Santi di Tutti di Santi, kde měli pronajatý apartmán. Jejich tiché broukání známého protektorátního hitu „Lilly Marlene“ se vzdalovalo, až utichlo docela.
Noční klid rušilo jen slaboučké šplouchání vlnek Jaderského moře a laskavý dohled měsíční tváře.
Cabernet Sauvignon 1999
