Článek
Na hotel si našetřil, když dvě dekády svého života strávil prací jako údržbář na řeckém tankeru sloužícím pod vlajkou Panamy. Jako rodinné dědictví mu spadl do klína rozlehlý sad olivovníků. Vždycky mi před odjezdem daroval jeden a půl litrovou petku, abych měl olivový olej na zimu.
„Kolik tam máš stromů?“, zeptal jsem se ho jednou.
„Onehdy jsem se je pokoušel spočítat. Skončil jsem u čísla šest set, ale zdaleka nebyly všechny. Tak mě přešla chuť počítat dál. Je to vlastně fuk, nemyslíš? Důležitý je jen olej, ale ten přece znáš.“
…
Jeden z podzimů po turistické sezóně mě pozval, abych u něj měsíc zůstal na sklizeň oliv. Docela se mi to hodilo, a tak jsem souhlasil. Hlavně abych získal nové zkušenosti. Thassos je krásný ostrov i po turistické sezóně.
„Zkušenost pro tebe bude hlavně dřina, protože tohle není fajnová práce, jako to tvoje flákání v průvodcování,“ řekl mi Dimitris a mrknul okem. „Dám ti stejný plat jako bulharským brigádníkům, abys nepřišel zkrátka, pokud to ovšem měsíc vydržíš. Ale určitě to rozšíří tvé vědomostní obzory,“ dodal s trochou patosu v hlase. Řekové si na patos tu a tam potrpí.
…
Hned první večer po práci mi Dimitris rozšířil obzor legendou o vzniku oliv. Seděli jsme spolu mezi olivovníky u ohně a opékali na tyči klobásy. Držel jsem násadu s uzeninou oběma rukama, protože v jedné ruce bych ji neudržel. Tak jsem byl po prvním dnu fyzicky vyčerpaný!
„Podle staré pověsti kdysi sám nejvyšší bůh Zeus putoval Řeckem.“
Pak pokračoval:
„Jednoho dne k večeru, zesláblý a unavený, jako jsi ty teď,“ rozesmál se na celé kolo, „přišel do vesnice. Zdvořile žádal o nocleh. Ode všech dveří ho ale jako ukoptěného tuláka odehnali. Až na jedno stavení. Stálo na kraji vsi. Žili v něm mladí chudí manželé. Srdečně Dia přijali do svého prostého příbytku. Poskytli mu skromnou večeři i nocleh. Ráno druhého dne se jim Zeus představil a řekl, že za to, co pro něj udělali, splní jakékoliv jejich přání. Manželé, ač chudí, žádné přání neměli.
,Stačí nám jen láska, náš pane. A život máme před sebou! Vážně, díky. Nepotřebujeme vůbec nic.´
Zeus, dojatý jejich skromností, jim tedy dal návrh:
,Pokud budete někdy potřebovat, stačí si na mě vzpomenout a zavolat. Kdykoliv! A spolehněte se, že vám za vaše dobrodiní vždy a rád pomohu.´
olivy
…
Dimitris se odmlčel, ukousl si kousek klobásy a pokračoval:
„Léta plynula. Manželé zestárli. Vychovali své děti a těšili se z vnoučat. Jenže jednoho dne žena onemocněla smrtelnou chorobou. Manžel by její smrt asi nepřežil. Vzpomněl si tedy a poprosil nejvyššího boha Dia o pomoc:
,Nejmilostivější z milostivých, nejvyšší bože, náš pane Die! Pomoz nám, prosím, abychom s mou milovanou ženou byli stále spojeni. Abychom mohli žít na věky!´
Zeus nezapomněl na jejich dobrodiní a sestoupil z oblačných výšin Olympu.
,Dobrá,“ řekl, ,chcete-li být tedy spolu na věky spojeni, rád vám vyhovím. Obejměte se!´
Manželé se objali a Zeus je oba proměnil v jeden strom, olivovník.“
Dimitris se rozpřáhl směrem ke stromům, které nás obklopovaly. A ještě dodal:
„A tak nám staré olivové kmeny mnohdy připomínají dvě těla v objetí.“
...
Během návštěvy řeckých ostrovů mohou hosté navštívit lisovny panenského olivového oleje. Na každém ostrově jich je několik. Když ještě nebyla známá elektřina, používal se pohon vodní. Tak jako dříve u nás ve mlýnech.
Od Dimitrise jsem se také dozvěděl další zajímavost:
„I když se princip lisování příliš nezměnil, moderní technika zabezpečuje maximální výtěžnost. Kampaň každoročně u nás začíná na přelomu října a listopadu. Trvá měsíc, někdy déle. Pokud má někdo v majetku sad s tisícem stromů, a to tady není žádná vzácnost, může se mu sklizeň pěkně protáhnout. Třeba až do února následujícího roku, když se urodí. Ne, neboj se, do února tě tu držet nebudu,“ řekl se smíchem, když viděl mé zděšení.
...
„Ani zrno nazmar!“ hřímala za socialismu česká média během žní. Řecko naštěstí socialismus nikdy nepoznalo, ale totéž už několik tisíciletí platí právě zde o olivách. A bere se to zde velmi vážně. Jen pro příklad: pokud rodina z nějakých důvodů nestačí sklidit sad celý, věnuje úrodu někomu jinému. Stává se to většinou třeba starším lidem, kteří už fyzicky na práci nestačí. Obdarovaný sad sklidí, část vylisovaného oleje odevzdá původním majitelům a zbytek odveze do výkupu.
„Práce je to pro celý chlapy, ale odměnou pro ně je, že olej mohou dobře zpeněžit!“ poučil mě Dimitris.
...
Uvědomil jsem si taky, že během sklizně je téměř všechno povoleno. Smí se pít podle chuti i alkoholické nápoje! Řekové všeobecně alkoholu příliš neholdují. Jsou totiž rádi, když mají svoje chování pod kontrolou.
Dimitris řekl:
„Těžko máme své chování pod kontrolou normálně i za střízliva! Takže se raději neopíjíme, tak jako vy z Česka.“
Hodně se během sklizně také jí a žertuje. Při práci se zpívá. Není divu, že si ji zdejší snaží všemožně ulehčit.
...
Na ostrově Zakynthu roste pro změnu olivovník pamatující Máří Magdalénu. Prchala před rozezlenou římskou mocí z Jeruzaléma právě přes Zakynthos. A aby se neřeklo, místní obyvatele obrátila na křesťanství. Ti, aby jí naopak nebyli nic dlužni, vysadili na její počest olivovník. Dodnes je tento trojdílný, stále rodící strom, poblíž obce Maries, častou zastávkou hostů cestovek během poznávacího okruhu ostrovem.
...
Olivy se spotřebují prakticky kompletně. Kompotují se na různé způsoby, záleží na regionu. Z plodů se lisuje panenský olej za studena. Na litr je potřeba asi pět kilogramů dobře prozrálých oliv. Strom v plné síle jich ročně rodí kolem třiceti kilo. Olej má největší využití v gastronomii. Využívá se ale i v kosmetice a v lékařství. Ze dřeva se vyrábí různé užitkové předměty, i dekorace a suvenýry. Po průklestu se větvičky dávají jako krmivo ovcím a kozám.
...
Hosté Řecka se mě často ptali:
„Jaký druh oliv jsou ty zelené a jaký druh jsou ty černé, pane Jirko?“ Odpověď jsem znal taky od Dimitrise:
„Stejný! Jen se jedná o stupeň zralosti. A ať se sklízejí v listopadu nebo v lednu, vždy jsou vhodné ke zpracování. Ale vylisovat z nich olej je nejlepší hned tentýž den, kdy jsou sklizeny.“
Plody se sklízejí klácením. Dřív se k tomuto účelu používaly dlouhé hole. My jsme už měli k dispozici lehké a teleskopické duralové tyče. Každou z nich bylo možné nastavit do takové délky, aby k práci vyhovovala. A zralé olivové plody pak snadno padaly do předem připravených plachet a sítí. Z nich jsme je přesypali do přepravek a odvezli k lisování.
...
Panenský olej z oliv se lisuje zastudena. Jak prokázaly moderní výzkumy, má v sobě hodně vitamínu A a E. Snižuje krevní tlak, zvyšuje potenci. Působí i proti rakovině. Odbourává z těla fenoly, obsažené v tolik oblíbených uzeninách a paštikách. A nežlukne! Pokud si ze Středomoří přivezeme jakékoli množství této blahodárné tekutiny, nezkazí se nám do spotřebování.
Před časem jsem četl v řeckých novinách článek, že byla poblíž Kréty objevena potopená starověká galéra. V jejích útrobách bylo, mimo jiných pokladů, nalezeno několik amfor s olivovým olejem. Olej mohl klidně ihned na stůl. Tak byl podle novodobého rozboru dobrý! A že mu bylo cca 2500 let? Co na tom? Na jeho kvalitě dvě a půl tisíciletí nic neubrala! Spíš naopak!
...
Staří Řekové, i když o chemických rozborech nic nevěděli, dobře věděli o léčebných účincích olivového oleje. A i ti současní spotřebují ročně obvykle dvacet pět litrů na osobu. Což je zřejmě jedno z tajemství dlouhověkosti zdejších obyvatel. Návštěvníci Kréty mohou tak celkem běžně potkat stoleté babičky i dědečky, kteří se stále těší dobré duševní i tělesné kondici.
Různými bedekry, a tu a tam i na internetu, provane informace, že v Řecku je stejně olivovníků jako jeho obyvatel. Není známo, kdo tuto podhodnocenou kachnu propašoval do informačního oběhu! Ale jen na Krétě je odhadem 20 miliónů stromů! Na Chíosu, který zaujímá asi třetinu území Kréty, je kolem jedenácti miliónů olivovníků. Na Skiathosu, který je co do rozměru přirovnáván k dětské bábovičce, sklízejí místní každoročně úrodu z 300.000 stromů!
olivy
...
Když sklizeň skončila, Dimitrisova žena Aleca připravila pro všechny pracovníky opulentní hostinu.
„Tak to vidíš, Jorgo, (Jorgos je řecky Jiří, pozn. aut.*)“ řekl Dimitris. „Olivový olej, olivy, olivové dřevo, olivová kultura, to vše tisíce let působí a nepřežívá jen v kultuře a filozofii naší, ale i všech obyvatel celého Středozemí.“
Vzpomněl jsem si ještě, že jsem při tradičních řeckých křtech viděl, jak miminku potřou olejem dokonce i čelíčko! Je to znamení, že nový život je spojen s půdou, která sice těžce, ale stále rodí. Někteří Řekové navíc olivový olej denně a po malých doušcích pijí. Prý pro zdraví. Asi to má smysl. Jejich nejdelší věk v Evropě je toho důkazem.
O olivách se dá psát do nekonečna. Snad stojí ještě za zmínku dodat, že olivovník má rád: sucho, ticho, horko, kmenitou půdu a samotu. Pokud na něj působí těchto pět vlivů, rodí tisíce let. Sice jednou za dvacet, dvacet jedna, nebo dvacet dva let, si dá dovolenou. Normální vegetační pauzičku, aby si odpočinul. A pak, jako kdyby se nic nestalo, plodí zase bez problémů dalších dvacet let.
Zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Olivov%C3%BD_olej
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vojt%C4%9Bch_Zamarovsk%C3%BD
