Článek
V Argassi jsme provozovali tříhvězdičkový hotel Captain. Funkci denního recepčního v něm zastával Christos Xenos. Mladík, jehož noblesu a společenskou úroveň by mu mohl závidět lecjaký protřelý diplomat. A současným Řekům, obzvlášť příslušníkům mladé generace do třiceti, by se o jeho kultivovanému přístupu k čemukoliv mohlo jenom zdát! Christos byl z Atén a jeho společenský postoj mu byl dán do vínku z lékařské rodiny, ve které se narodil. Na první pohled na něm bylo znát intelektuální zázemí prostředí, ve kterém vyrůstal. Jenže jeho rodiče, oba lékaři, nelibě nesli, že se nezapsal na medicínu, ale na ekonomickou fakultu.
„Naši asi nikdy nepochopí můj postoj k medicíně,“ řekl mi jednou a tím se v mých očích ještě víc zvýraznily morální klady jeho povahy. „Otevřeně musím přiznat, že si na doktora prostě netroufám. K téhle práci se nehodím. Ani jako kluk jsem si na doktora nikdy nehrál! Nemám na tuhle práci trpělivost, ani morální předpoklady. Tak budu ekonomem. I to je společensky prospěšná práce! Pokud tedy neděláš zrovna účetního pro mafii, že jo?!“
…
V druhém červencovém turnusu se zde ubytoval mladý pár. Mladík i slečna byli pohlední, fotogeničtí a souměrní.
A tak si zazpíváme:
Souměrná,
když déšť mě skryl už cítím.
Souměrná,
že dech je blíž v tu chvíli.
Souměrná,
když vítr z hvězd tak sílí!
Stírej sněžný proud,
dlaň je sluncem v cíli
v roklinách a tmách!
Ach, taková krása! Zpívá Bára Basiková. Ale poslyšte dál.
...
Mužská část páru měla z posilovny pěkně vymodelovanou muskulaturu, vnady ženského protějšku budily lačné a nemotorně skrývané mužské pohledy, obzvlášť otců od rodin a spalující pohledy manželek a maminek. Slečna se s nenucenou samozřejmostí stále opalovala pouze ve spodní části bikin. Když šla do sprchy, její pohyby připomínaly samici geparda. Bylo na ní vidět, že ji mužská pozornost těší. Těšil ji i vztek žen středního a vyššího věku, které si bikiny, ani monokiny nemohly dovolit. Její partner se snažil dámskou nelibost naopak kompenzovat cviky, které zvýrazňovaly jeho urostlou postavu. Na pořádku dne byly kliky, dřepy, sklopky, a tu a tam chodil mladík i po rukou. Exhibicionismus páru byl očividný.
…
Z recepce byl k bazénu otevřený výhled, takže jsme s Christosem jejich představení měli jako na dlani. Asi po dvou dnech exhibování Christos řekl:
„Nemáš taky tak jako já dojem, že to jsou pornoherci na prázdninách?“
Christos měl k tomuto tématu nad poměry nevšední postoj, protože mi už odvyprávěl desítky anekdot s lechtivou tématikou. A stejně tak jako on vtipy měly noblesu a nebyly nikdy vulgární. Byl to ryzí anglický humor, ne provinční jednoduché oplzlé frky, kterým se obvykle smáli obvyklí provinční Řekové.
„Inu, možné to je. Co vím, v Čechách, ale hlavně v Maďarsku, se točí kilometry filmů s touhle tématikou,“ řekl jsem.
…
Příští schůzku jsem opět seděl s Christosem u pultu recepce a usrkával frapíčko, které mi umixoval.
„Máme problém,“ řekl.
„Aha? A jaký?“
„Naši milí pornoherci chodí k snídani jen v plavkách. U toho Apollóna se to s jeho svaly, připomínající čerstvě nažrané hady, dá ještě tolerovat. Ale Afrodita? Bývá pořád nahoře bez! I u snídaně? To je přece trapné, že? A stěžují si i pánové, kterým ještě před pár dny z pohledu na její krásu málem vypadly oční bulvy. Něco s tím udělej, prosím tě. Jsou to tvoji hosté.“
Delegát, v této kauze jej můžeme směle titulovat názvem delikát, musí řešit i lechtivé události. Šel jsem tedy k bazénu, sedl jsem si na lehátko naproti našim hvězdám. Nadechl jsem se, a…
„No to je dobře, že vás vidím,“ vzkřikla hvězda bez horního dílu plavek. „Můžete nám objednat auto?“
„Mohu, slečno, pokud si můžete vzít podprsenku a nechodit ke snídani do půl těla. Dohodnuto?“
Slečna si bez zábran oblékla chybějící část svých bikin a řekla:
„To jsme teda netušili, že je to tady takhle bigotně prudérní. Ale abych nezapomněla na to auto. Chtěli bychom ve čtvrtek na dva dny Opela Corsu. Je to možné?“
„Doufám, že ano,“ řekl jsem, zvedl mobil a zavolal do naší půjčovny. Dispečerka mi zapůjčení potvrdila, takže jsem během okamžiku našim porno umělcům vypsal voucher: Opel Corsa, Argassi, hotel Captain, číslo pokoje 301, cena na dva dny 56 Eur, čas odběru 8:30 – 9:00.
Christos mě zpoza recepčního pultu zdravil palcem vztyčeným vzhůru.
…
Nevím kolikátý na ráně jsem ráno toho dne jako průvodce byl, ale ze sluchátka mého mobilu se ozval rozčilený hlas naší hvězdy z filmů pro dospělé:
„Co jste mi to přivezli za auťák?!“ křičela.
Sáhl jsem po rezervačním bloku a nahlas jsem začal do telefonu předčítat:
„Opel Corsa, Argassi, hotel Captain, číslo pokoje 301, cena na dva dny 56 Eur, čas odběru 8:30 – 9:00. V čem je problém.“
„Problém je sakra barva, pane delegáte!!“
„Barva? O žádné barvě nebyla řeč, prosím.“
„To sice ne, ale ta barva je skandální! Červená! Já červenou nenávidím! Proč jste mi nepřivezli třeba bílou?!“
Aha, napadlo mě, abys zvýraznila tvé panenství, ty krávo! Myšlenka ale není slyšet, že?! Takže jsem nahlas řekl:
„Slečno, červená barva vámi zapůjčeného Opelu Corsa, v Argassi, v hotelu Captain, číslo pokoje 301, v ceně na dva dny 56 Eur, vám byla podle vaší objednávky doručena dnes mezi 8:30 – 9:00. Kromě toho se nemáte za co stydět!“ Z komisního tónu jsem přešel na tón smířlivý:
„Mimochodem. Věděla jste tom, že rudá je barvou pokroku?“
Chvíli bylo ticho. Potom hvězda pro dospělé špitla:
„Ne, to jsem nevěděla!“
„No, a už to víte. Řešíme problémy, ne rozmary! Přeji vám hezké svezení!“
…
Když jsem tohle vyprávěl Christosovi, uznale pokýval a hlavou a řekl:
„To jsi vyřešil velmi elegantně a vtipně. Mít ji tady ještě jeden turnus, udělali bychom z naší pornoherečky jeptišku!“
Ještě dlouho po tom jsme se jeho bonmotu upřímně smáli.
